Barvy jsou mateřským jazykem podvědomí

15. září 2010

"V arteterapii spojujeme barvy s emocemi. Skrze výtvarnou tvorbu se na inidividuální rovině vytváří prostor pro komunikaci, budování důvěry, uskutečňování vlastních možností, rozvoj v oblasti zvyšování osobní autonomie a motivace, ale také práce s fantazií a nevědomím," říká arteterapeutka Marie Lhotová, předsedkyně České arteterapeutické asociace.

Max Lüscher, švýcarský profesor a autor světoznámého barevného testu, napsal, že barvy jsou mateřským jazykem podvědomí. Myslíte si to také?

Ano. S psychologickým účinkem barev  se setkává v praxi každý. Je dán základní schopností člověka, což je VIDĚT, PROŽÍVAT A ROZUMĚT. V arteterapii spojujeme barvy s emocemi. Cesty do nevědomých sfér lidé hledají odedávna. Sny jsou královskou cestou do nevědomí, říká Freud, barvy jsou mateřským jazykem nevědomí, říká Lüscher. Oba s těmito fenomény uměli zacházet.

Barvy jsou fenoménem, kterým se zabývá a zabývala kromě psychologů i řada myslitelů z dalších oborů. Málokdo ví, že například básník J. W. Goethe se věnoval barvám a jejich smyslověmorálním účinkům, pozoroval vztah světla a temnoty k barvám a hovořil o cestě z temnoty do světla a ze světla do temnoty. A to nemluvím o malířích, jejichž výtvarný výraz je přímo barvami tvořen. Lidé si uvědomují, že k nám promlouvá svět prostřednictvím našich smyslů - barva je vjem dopadající na sítnici lidského oka - a oslovuje i náš duševní život.

Arteterapie má své kořeny v magických úkonech, rituálech, obřadech a je spojena se symbolikou v uměleckém podobenství. Platí to i dnes?

To jsou slova již zemřelého zakladatele takzvané rožnovské arteterapie PhDr. Milana Kyzoura, který takto k analýzám výtvarných děl přistupoval. Nejstarší umělecká díla vznikla ve službách rituálu, nejdříve magického, pak náboženského. Šlo o vyjádření světa, kdy tvůrce se stal prostředníkem, skrze něhož tento svět měl dobře fungovat, protože určitá předem určená řešení našla svou formu. Tvůrce se prostřednictvím obrázků obrací k Tomu, kdo řídí svět a má v rukou životy lidí.

Už u tvůrců pravěkých jeskynních maleb, které sloužily k primitivnímu vyjádření nějakého přání, bylo výtvarné vyjádření magickým symbolem, jímž si pravěký člověk ozřejmoval svůj vztah ke světu. Primitivní společnosti užívaly instinktivně umělecké prvky, aby pečovaly o své nemocné Tím prvním, co máme k dispozici též v arteterapii, jsou výrazové symboly, které spouštějí emocionální reakce. Je to stálá oboustranná vazba mezi pocitem a formou, prostředkem a poselstvím.

V každém období bylo úkolem  výtvarného díla především na emoce působit (funkce apelativní), později emoce věrně  zobrazit (funkce symbolická). Síla vnitřních citů, které člověk zakouší, upřímnost, s níž je vyjadřuje, vede k funkci expresívní, která je založená na sebevyjádření. Takže i dnes hledáme v rámci výtvarné tvorby člověka pradávná poselství a archetypální obrazy, neboť vycházejí z kulturního dědictví lidstva a mají co říci i v našich současných individuálních problémech.

Arteterapie navazuje na klasické postupy psychoanalýzy. Sám zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud se postaral o znovuobjevení významu symbolické produkce a do  popředí stavěl emocionalitu a imaginaci.

Koncepční a metodologické základy arteterapie se skutečně odvíjejí od hlubinné  psychoterapie. Freudova psychoanalýza i analytická psychoterapie C. G. Junga začala  zkoumat výtvarná díla poměrně systematicky a hledala v nich skryté nevědomé pohnutky, které vedly k jejich vytvoření. Hledala biografické pozadí maleb a kreseb a potvrzení vztahu autorova života a díla, hledala v nich neuvědomované obsahy, zážitky z dětství,  intrapsychické konflikty mezi vrstvami osobnosti, zejména superegem a id, sexuální tužby a podobně. Spontánně tvořené obrazy byly nahlíženy jako odraz psychických hnutí.

Tedy jinými slovy jde o projektivní využití.

Ano, projekce je proces, kdy vyšetřovaná osoba promítá obsahy svých duševních procesů navenek mimo sebe, tzn. externalizuje je. Termín projekce podle Sigmunda Freuda (1894) je definován ve dvou významech. Jednak jako obranný mechanismus, kdy připisujeme vlastní nežádoucí přání a pocity jiným osobám, jednak jako ovlivňování vnímání aktuálních podnětů vzpomínkami. Manifestní obsahy pak nemusí mít obrannou funkci a zmenšovat duševní napětí, ale mohou je i vyvolávat.

Obojí je v arteterapii využitelné pro porozumění výtvarným artefaktům. Historicky sahá tento fenomén též do dávné minulosti. První projektivní zkouška ve vědecké psychologii je spojena se jménem Francis Galton a s rokem 1879. Název „projekční technika“ definovaný jako metoda výzkumu osobnosti zavedl L. K. Frank v r. 1939.

Jak vlastně arteterapie vznikla a kde?

Na půdě psychiatrie původně spíše jako metoda diagnostická, kdy výtvarná tvorba byla prostředkem k pochopení vzniku a vývoje psychických poruch. Již v prvních psychiatrických sanatoriích byla výtvarná práce zaváděna do terapeutických procedur také jako složka uvolňující duševní napětí.

Psychologie začala hledat pojítko mezi výtvarným artefaktem a osobností jeho tvůrce.

Časově jde přibližně o poslední čtvrtinu 19. století. Psychologie začala hledat pojítko mezi výtvarným artefaktem a osobností jeho tvůrce. Začala se zabývat spojitostí mezi výtvarným vyjadřováním a vývojem jedince.

Co všechno umí?

Tvořivá činnost v rámci léčení a rehabilitace obsahuje řadu možností daných už jen tím, že člověk tvoří. Mluvíme o obecných účinných faktorech. Jsou to například odpočinek při tvorbě, aktivizace a koncentrace při tvorbě, vyjádření citů, spontaneita. V terapeutické oblasti jsou to pak faktory, kterými arteterapeut s klientem směřuje k určitému cíli, jímž je redukce nebo odstranění obtíží či příznaků nemoci klienta nebo změna jeho osobnostních vlastností a maladaptivních mechanismů, které mu přinášejí v životě nepochopení a těžkosti. To vše prostřednictvím výtvarné tvorby.

Na individuální rovině se ve výtvarné tvorbě vytváří prostor pro komunikaci, pro budování důvěry, sebehodnocení, uskutečňování vlastních možností, rozvoj v oblasti zvyšování osobní autonomie a motivace, práce s fantazií a nevědomím. Jedním z nejdůležitějších záměrů je vedení k vhledu, tj. k pochopení podstaty problému a jeho kontextu a významu ve vlastním životě. Tomuto kroku arteterapeut v rámci výtvarného vyjádření klienta napomáhá. A nakonec nejpodstatnější je hledání možností, které klient ve své výtvarné tvorbě vyjádřil, popřípadě mohl vyjádřit. Potom cestou proměny výtvarné tvorby otevíráme možnost a odvahu žádoucí změny v životě realizovat.

Jaké výtvarné techniky používá?

Arteterapie má dnes mnoho podob a využívá rozličné techniky i náměty. Především je třeba říci, že arteterapie nevyžaduje od klientů žádné předběžné vyškolení ve výtvarné tvorbě. Obecně platí, že například pro klienty, kteří mají „zablokované“ emoce či neurotické symptomy, je dobré pracovat s barvami, zaplňovat prázdná místa a rozvíjet odvahu klientů při barevné tvorbě.

Naopak klientům, u kterých se objeví emoční stavy, ve kterých se ztrácejí, které jsou špatně kontrolovány a brzděny, je dobré dát do ruky pravítko, aby strukturovali a zvládali svůj prostor. Prokazuje-li se klient ve své výtvarné tvorbě znaky dřívějšího  (dětského) vývojového období, postupuje se pomalu směrem k posunu ve vývojových aspektech. Pokud jde o techniky, osvědčuje se technika akvarelu, akčního akvarelu, koláže a samozřejmě práce s hlínou.

A náměty?

Prostřednictvím námětu se může pacient dotknout životních obsahů, dokonce takových, kterými může být překvapen. V arteterapii zadáváme zpravidla prvořadě sestavu témat s námětem rodiny (Naše rodina, Já, jeden z rodičů a můj partner, Dopis matce, Dopis otci, Matka a dítě). Jednoduché a integrující jsou obrázky s pohádkovými náměty (Šípková Růženka, Mořská panna, Sněhová královna) nebo dění na loutkové scéně (Loutkové divadlo). Na vzpomínky a smutek ze ztrát i na aktuální prožívání vztahu k přírodě je zaměřeno téma krajiny (Krajina mého dětství).

Tyto náměty jsou vnímány jako základní s tím, že jejich obsahový potenciál nese složky vztahující se k věcným a prožitkovým prvkům lidského vztahu ke světu i k vlastnímu životu a tím zasahují každého člověka. Jejich rozpracováváním sledujeme psychoterapeutický efekt při zkoumání rodinných vztahů, aktuálních vývojových úkolů a sociálních rolí.

Každé z témat nese svým obsahem určitý úsek života či prožívaného problému a můžeme zde hledat i archetypální symboly.

Kromě toho se zadávají témata individuální, tedy taková, která jedinec potřebuje v arteterapii propracovat Lze sem zařadit například Nejhorší zážitek spojený s nemocí, Přání, Sen, Vzpomínka z dětství, Nejhezčí vzpomínka z dětství, Sport, Já v roli, Nepřítel, Koho bych chtěl potkat, Neznámé zvíře, Konflikt, Tanec, Práce a úsilí, Jak si lidé hrají. V závěrečných fázích arteterapie pak Já za rok, Moje rodina, Autoportrét, Pohled z okna. Velmi specifická témata mohou vznikat ve volné tvorbě pacientů.

V každém tématu se dají zachytit pacientovy problémy ve vztahu k těm, kteří jeho život ovlivňují, obtíže spojené s nemocí, vnitřními konflikty. Každé z témat nese svým obsahem určitý úsek života či prožívaného problému a můžeme zde hledat i archetypální symboly.

Pro koho je arteterapie vhodná?

Prvoplánově by se řeklo, že pro klienty, kteří mohou vzít štětec do ruky, vidí a rozeznávají barvy. Ale existuje arteterapie s nevidomými, hlavně modelování z hlíny, viděla jsem i krásné prostorové koláže a kreslení pastelkami. Je-li vykonávána odborně s tím, že terapeut ví, co a proč dělá, že ponechává klientovi prostor, respektuje čas k interpretacím a provádí je citlivě, zdá se, že v zásadě nejsou významnější kontraindikace.

S čím se na vás obracejí vaši klienti?

Pracuji v klinicko-psychologické ambulanci, kam přicházejí většinou klienti na lékařské doporučení. Nerada bych zde vyjmenovávala přehled diagnóz. Stručně řečeno přicházejí s různě závažnými obtížemi v mezilidských vztazích v rodině či na pracovišti, s problémy s adaptací, s nejrůznějšími intrapsychickými konflikty, třeba v oblasti sebepojetí a sebehodnocení, s absencí smyslu života, přicházejí vyřešit si určitý konflikt z raného věku, někdy přijdou s neurčitými obtížemi a nespokojeností a abychom mohli něco dělat, musíme se nejprve dopracovat k pojmenování problému. Někdy přijdou s přáním řešit problémy někoho druhého. Část z nich trpí těžší psychickou poruchou a je třeba připojit farmakoterapii.

Jaké je dnešní postavení arteterapie v České republice? Je uznána jako oficiální léčebná metoda? Jak je organizována?

Arteterapie je již uznána jako léčebná metoda, ale nikoliv jako samostatná disciplina. V oblasti zdravotnictví je tradičně součástí psychoterapeutické léčby. Jako součást komplexní terapie je používána zejména v zařízeních na pomoc závislým osobám či v rámci různých sdružení pro péči o duševně nemocné. Stále se rozšiřuje její působnost při práci s dětmi, zejména v nemocničních zařízeních.

Rokem 1994 začala pracovat Česká arteterapeutická asociace jako profesně orientované občanské sdružení. Členy sdružení jsou lidé, kteří mají hlubší zájem o arteterapii bez ohledu na jejich původní profesi nebo momentální pracovní zařazení - např. kliničtí, pedagogičtí, poradenští psychologové, psychiatři, speciální pedagogové, učitelé výtvarné výchovy, výtvarní umělci aj.

Cílem a východiskem České arteterapeutické asociace je z tohoto hlediska koordinace úsilí o zkvalitňování české arteterapie. Dále je to především vytvoření příhodného prostoru pro vzájemnou odbornou komunikaci mezi zájemci o arteterapii, zabezpečování kontaktů s dalšími obory - zejména s příbuznými expresivně terapeutickými disciplinami jako je muzikoterapie, theatroterapie a další, s psychoterapeutickými disciplinami, s teorií výtvarného projevu, se sémiotikou a tak podobně.

Přestože arteterapie postupně vykrystalizovala z psychiatrie, dnes je tedy považována za disciplinu s širokým a velmi různorodým záběrem uplatnění.

Jistě. Od práce s jedinci s tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením po terapeutickou pomoc lidem s duševními poruchami, či její indikaci u klientů sociálních pracovníků. Zdá se, že další vývoj arteterapie směřuje k výrazným specializacím v různých zdravotních a  sociálních oborech, kterým bude přizpůsobovaná arteterapeutická činnost včetně technik a metodických vstupů.

Tak vzniká konkrétní praktická práce, která zhodnocuje také zkušenosti z praxe psychoterapeutické, na různých rovinách někdy se zcela úzkým zaměřením: Arteterapeutická práce s dětmi, dospívajícími, v práci s dětmi a dospívajícími vystavenými sexuálnímu násilí, využití arteterapie ve formování identity dospívajících, arteterapie v gerontopsychologické praxi, arteterapie pacientů s výraznými paměťovými poruchami, arteterapie v práci s odsouzenými, v práci s bezdomovci, arteterapie v oblasti rehabilitace, arteterapie s handicapovanými jedinci, arteterapie se sociokulturně znevýhodněnými, arteterapie s onkologicky nemocnými, arteterapie s nevidomými, arteterapie u lidí s astmatem, v neposlední řadě při práci s drogově závislými jedinci. Také u nás v České republice je tento trend ke specializaci arteterapeutické práce patrný.

Autor článku: František Kšajt

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021