Maitrea magazín - inspirace srdcem

Biodanza? Tanči, dokud můžeš!

Budete u nás v Maitrei učit Biodanzu. Zajímá mě váš osobní příběh. Jak jste se dostala k tomu, že ji učíte?

Žila jsem v Německu a tam jsem hledala způsob, jak bych se mohla vyjádřit. Hledala jsem přátele a něco nového. Pak jsem v jednom časopise našla inzerát na Biodanzu, tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Už v první moment jsem věděla, že je to pro mě.
Když jsem se měla vracet do Čech a věděla jsem, že tady Biodanza není rozšířená, tak jsem se přihlásila na výcvik.

Ten byl kde?

V Berlíně. Vedla ho žena z Argentiny. Pak jsem se přestěhovala do Prahy a do Berlína jsem jezdila jednou za měsíc na výcvik.

Jak dlouho výcvik trval?

Tři roky. Je to docela dlouhý proces. Po ukončení je potřeba absolvovat osm supervizí. To nebylo úplně jednoduché někoho zvát tady k nám. A ještě jsem musela napsat diplomovou práci. Takže poměrně obsáhlý balíček. (usmívá se)

Při výcviku mě však ještě nenapadlo, že bych mohla učit Biodanzu v Česku. Neměla jsem v tom jasný cíl. Ale postupně si to tak sedlo. Říkala jsem si: „Když už to mám hotové, tak bych to mohla zkusit.“ (směje se) Před dvěma lety jsem začala nejprve s kamarády a ti postupně vodili nové a nové lidi. Od té doby učím. Někdy mi to však stále nedochází. (směje se) Je to pořád proces a nacházím v tom stále něco nového. Jako lektor sice tančím, ale ne tak moc jako účastník. Poskytuju lidem prostor.
A baví mě naplnění, které tam nacházím, když vidím, jak jsou po lekci lidi proměnění…

Když si řeknu: „Zajdu si na Biodanzu, protože….“ Co byste doplnila?

Protože můžu získat kontakt se sebou, kontakt s druhými a kontakt s Univerzem. Ono se to nezdá, ale je zatím dost metodologie.

Mě to právě trochu vylekalo, protože když slyším slovo metoda, nevidím za tím prožitek.

Jako účastník metodologii nepoznáte. Lidi si myslí, že to jen tak plyne a podle nálady dáváme určité písně, ale to tak není. Chceme lidi dostat do pohybu, do vitality a posléze do hloubky. Dodržujeme několik fází: vitalita – kreativita – sexualita – afektivita, což znamená propojení se srdcem a s city – a transcendence. K těmto fázím máme i doporučenou hudbu. Rolando Toro dokonce říká, že je Biodanza tak silná, že i kdyby byl špatný lektor, že to nevadí. (směje se) A lidi tím vším není potřeba zatěžovat během tance. 

Někdy se může tedy stát, že uslyšíte stejnou hudbu. Je to však jako s hudbou, kterou slyšíte v rádiu. Slyším ji třeba pětkrát a pošesté si ji prožiju daleko jinak. Pokaždé to prožívání má na nás jiný efekt. Zatímco když je pořád nová hudba, tak se v ní lidi můžou občas ztratit.

A jak se liší Biodanza třeba od tance 5Rytmů?

Základem je pohyb, ale například oproti tanci 5Rytmů jsme více kontaktní.  Začínáme i končíme v kruhu. Mezitím probíhají tance jak individuální, tak ve dvojici, trojici, čtveřici… Hodně sdílíme dotek. Záleží, jak je jednotlivá lekce koncipovaná a jaké má téma. Pokud máme téma „dotek“, tak se během tance třeba i hladíme.

Každá lekce má svou křivku. Začíná se vitální fází a pak se dostáváme do pomalé, regresivní fáze, kde se stává, že se lidí drží, objímají, nebo jen tak leží na zemi se zavřenými oči. Je to různorodé. Škála tanců je velice široká a metodologie je přesně daná. Každá lekce trvá 90 - 120 minut. Vždy se objevují tance kreativní, vitální. V každé Biodanze se zapojuje i dotek a kontakt s druhými. Pracujeme například s pohledy, stojíme v kruhu a díváme se navzájem do očí, takže náš kontakt nemusí být jenom fyzický.

Takže jde o to všímat si i druhého?

Ano, vidět druhého i během tance. Vidět jeho esenci, jaký je ve své opravdovosti. Dotýkáme se hodně srdce. Neděje se jenom pohyb venku, ale uvnitř nás. A funguje to. Vidím pak u lidí radost. (směje se)

Dokáže být Biodanza i hravá?

Ano, máme tam vyloženě hravé pasáže. Pracujeme hodně s motivy zvířat. Vracíme se do dětské nevinnosti. Během tance u sebe narazíme na svoje limity.

Odhazují se masky?

Ano, k tomu jsou ty hry úžasné. Ale nejde do toho skočit hned. Máme pro to sérii přípravných tanců. Biodanza může jít do velké hloubky. I když to na první pohled nevypadá – a nejvíc právě při té hře.

Biodanza může jít do velké hloubky. I když to na první pohled nevypadá.

Asi bude záležet na pokročilosti tanečníka?

Určitě. Pokud chodí lidi častěji, tak k těm vnitřním procesům prostě dochází. Neříká se o Biodanze, že je to terapie. A člověk, který má výcvik, není terapeut. Ale je i vědecky prokázáno, že má terapeutické účinky a ovlivňuje pocit radosti, štěstí a oživuje životní vitalitu.

A jak nalákat i muže?

To by mě taky zajímalo! (směje se) Chodí jich výrazně méně, ale naštěstí chodí. Je to tak 80% žen a 20% mužů. V Německu mužů chodilo podstatně víc.

Co vás na účastnících mile překvapilo?

Byla jsem na festivalu v Holandsku a překvapilo mě, že složení ženy – muži bylo 60:40 a věkový rozptyl se pohyboval od mladých lidí až po osmdesátileté. Věkový průměr byl odhadem 50 let.

U nás je to taky tak?

Kupodivu taky. A přijde mi to fajn. Přicházejí různí lidé a ne vždy se zabývají duchovním rozvojem.

Jaké máte odezvy od ostatních?

Ohlasy mám pozitivní. Ale jsou lidi, pro které to zkrátka není. Někdy je může odradit ta intenzita prožitku. Jednou jsem zažila v Německu skupinu 15 pokročilých, kam přišli tři noví účastníci. Tančili jsme zrovna tanec života na Vltavu od Smetany. To mělo pro mě jako pro Češku ještě jiný rozměr. A když jsme se dostali do expresivní fáze, ti nově příchozí to „nepobrali“, stáhli se a jen se dívali. Tohle skloubení různých úrovní je těžké. Někdo se uvolní dřív a někomu to trvá.

Přijde mi úžasné, že tančíte na Vltavu! Na jakou hudbu ještě tančíte?

Základ pochází z jižní Ameriky. Prolíná se nám tam hodně latinsko-americké hudby, uslyšíte techno, disco, vážnou hudbu. A právě ty tance spojené s vážnou hudbou jsou nejintenzivnější.

Ukázka z festivalu Biodanzy ZDE.

Ráda do tance zařazuju archetypická gesta.  Stanovil je zakladatel Biodanzy Rolando Toro. Nejprve to začínalo jako Psychodanza.

To by mě nenalákalo. (smích)

To asi ne, to nezní moc poutavě. (směje se) Ale opravdu byl začátek takový, že pracoval s psychicky nemocnými lidmi. Na základě obrazů pracoval s gesty. U těchto tanců je vnější pohyb minimální – například gesta dávání, přijímání, vlastní hodnoty (zkřižuje ruce před hrudníkem).

Biodanza podporuje identitu, pomáhá nám ji vůbec najít a pak ji vyjádřit. Ta gesta jsou opravdu univerzální. Napadá mě ještě gesto inspirace, gesto držet život…  Může a nemusí se z nich vyvinout tanec. Všechno je to beze slov. Ani potom by člověk neměl moc svůj vnitřní prožitek rozmělnit slovy.

Biodanza podporuje identitu, pomáhá nám ji vůbec najít a pak ji vyjádřit.

A zpívat se u Biodanzy může?

To ano. Na začátku kruhu si povídáme, jak se lidi mají, čím zrovna procházejí, případně co se jich dotklo v minulé lekci. Ale poté jsme beze slov.

Jak často budete mít lekce v Maitrei?

Od nového roku budeme tančit jednou za měsíc dvě hodiny. Budou to otevřené lekce, takže přijde pokaždé někdo jiný. Ideální by bylo jednou týdně, aby ten proces mohl být kontinuální. (směje se)

Co vám Biodanza přinesla do života?

Ve skupině dochází k hlubokému propojení, sdílení důvěry. Přinesla mi přátele, které dodnes mám. Jsou to hluboká přátelství na celý život.

Existují ještě další variace na Biodanzu?

Ano, sama jsem byla právě na nástavbovém semináři o archetypických gestech a bozích. Tančilo se na téma řeckých bohů. Když se tančí o Afroditě, je to vlastně tanec o kráse. Obsahuje to taky základní archetypy. Dalším seminářem byly Zvířata &instinkty & Elementy. Biodanza a dotek. Biodanza a šamanismus… Dokonce je varianta tance pro lidi v kancelářích.

Co Biodanza není?

Není to rozhodně ezoterika, i když obsahuje transcendentální tance. Není to nic složitého, co by nemohl vyzkoušet kdokoliv. Ale určitě vás posune ve vnitřním rozvoji a v prožívání. Propojit se s tělem a ukotvit se. Být v přítomnosti a ne v nějakém virtuálním světě.

Akce lektorky v Maitrei:
http://www.maitrea.cz/marketa-hrabalova

 

 

Autor článku: Bára Pečová