Byznys: Být sám sebou

14. října 2009

Existuje rozdíl mezi osobním a pracovním životem? Jak se osobní témata zrcadlí v profesním životě? A jak velká je odpovědnost člověka, který vede tým? Zeptali jsme se Sumita Petra Mikulky, který vede seminář zaměřený na manažery a pracovní stránku života. "Na úplně prvním semináři přišlo zajímavé zjištění, co se osobního a pracovního světa týče...," říká Sumito. Jaké poznání to bylo?

V nabídce společnosti MAITREA se poprvé objevuje seminář pro manažery. Čím se liší od těch ostatních?

Především tím, že je orientována na pracovní stránku lidského života. I když – pracovní a osobní stránka života se od sebe vlastně příliš neliší. To na semináři dříve nebo později každý účastník zjistí.

Kde končí osobní a začíná pracovní stránka člověka?

Ve skutečnosti je to samozřejmě totéž. Osobnost člověka je samozřejmě stejná, ať je člověk v soukromí svého bytu, nebo ve své kanceláři. Nejsou to dva odlišné světy.

Hodně manažerů ale říká, že to pro ně dva odlišné světy jsou…

Když jsme s Alenou Kvěch vedli tento seminář poprvé, udělali jsme zajímavou zkušenost. Zhruba po jeho polovině manažeři s velkým překvapením zjistili, že oba světy jsou mnohem spojenější, než si mysleli.

Jak k tomu poznání došli?

Pomocí praktických cvičení, která jim ukázala, jak se jejich osobní témata prolínají do jejich pracovního života. Reakce a postoje člověka se projevují v pracovním životě úplně stejně jako v soukromí rodiny.

Lidé na vysokých manažerských pozicích mají často pocit, že musejí být tvrdí, rozhodní, vážní, musejí všechno vědět. Je to téma, kterým se na semináři zabýváte?

Určitě. Vycházíme z toho, že vše, s čím se v životě potkáme, se zároveň odehrává i v našem vnitřním světě. Jinak bychom potkali něco jiného. Pokud něco není součástí mého vnitřního světa, nejsem schopen to vidět ani ve světě vnějším.

Co vlastně je tím vnitřním světem?

Naše realita. To, jak se díváme na svět. Říkám tomu, že se díváme takovým kukátkem. Každý máme ale trochu jiné kukátko a každý se koukáme na trochu jiné věci.

Čím je formován?

Tím, jak jdeme životem a co si z něj bereme. A také tím, co si neseme z generací před námi, od našich předků. Je vědecky prokázáno, že člověk přijímá milióny bitů informací za vteřinu. Jen tři procenta z nich jsme přitom schopni přijmout vědomě. Ten zbytek někde v nás ale zůstane a ovlivňuje nás. V určitý okamžik života se může projevit a ovlivnit naši reakci na to, co nás potká ve vnějším světě. Můžeme si pak říkat, že se nás ta konkrétní událost netýká nebo že s námi nijak nesouvisí. Není to tak – jinak bychom si jí totiž vůbec nevšimli.

Můžeme si říkat, že se nás ta konkrétní událost netýká nebo že s námi nijak nesouvisí. Není to tak...

To ale není ve světě manažerů obvyklý způsob vnímání světa…

Přitom je to tak jednoduché. Pokud mne něco potká, zrcadlí to nějakou mou vnitřní realitu, ať se mi to líbí, nebo ne. S tím souvisí odvaha převzít odpovědnost za vše, co se mi děje, a za vše, s čím se setkám. Teprve pak lze dojít k tomu, že vše splývá – svět politiky, práce, zdraví, klimatu, vědy a techniky… Vše je jedno, jen s jinou vibrací.

Hovoříš často o Zákonu přitažlivosti. Co to vlastně je?

Všechno je energie – včetně nás samých i našich myšlenek. Informace, které nosíme v sobě (ať už vědomě nebo nevědomě) jsou také energií. Energie, které jsou si podobné (a mají tedy podobnou vibraci), mají tendenci se přitahovat. Proto se každému z nás děje právě to, co se nám děje. Někdy to ale není to, co bychom si zrovna přáli (směje se).

Tedy „Stejné přitahuje stejné“?

Ano.

Převedeno do praktické manažerské reality – říkáš tedy, že pokud existuje nesoulad v týmu, který manažer vede, je velmi pravděpodobná existence nesouladu v samotném manažerovi?

Ano. Všechno, co je v týmu – včetně všech osob, jejich názorů, reakcí, vlastností – svým způsobem k sobě přitáhl ten manažer, stejně jako se všichni přitáhli navzájem. Často se tak děje proto, aby všichni zúčastnění mohli dojít určitého poznání, ujasnění a uzdravení.

To by ale znamenalo, že manažeři mají velkou odpovědnost – v určitém slova smyslu za vše, co se v týmu děje.

Je to velká odpovědnost, ale v jiném smyslu, než v jakém je dnes vnímána. Je to odpovědnost, která si uvědomuje vliv na veškeré okolní dění a spojení se vším.

Jak se na takový princip dívají manažeři?

Pro velkou část z nich je to úplně nový obraz. Zvláštní ale je, že zatímco ještě před pár lety by manažeři z takového semináře utekli po několika úvodních větách, dnes mnozí z nich pečlivě naslouchají. My sami jsme z toho byli překvapeni.

Co považuješ pro práci manažera za důležité?

Aby dělal to, co ho bude bavit.

Jenže jak pozná, že už je to „to ono“?

Na semináři používáme různé nástroje, které člověku umožňují být co nejčastěji opravdu sám sebou. Ve chvíli, kdy jsme sami sebou, přichází k nám inspirace, přichází odpovědi na naše otázky: „Co chci, co je pro mne nejlepší …“

Jak by vypadala česká ekonomika, kdyby se všichni manažeři zúčastnili takového semináře a přijali jeho principy za své?

Nejprve by se změnila jejich orientace směrem k vlastní odpovědnosti a spojení s pěstováním úcty ke všemu, co je součástí života.

Co to znamená?

To znamená, že by si uvědomili souvislosti. Uvědomili by si, že jejich vliv na dění okolo nich je mnohem větší, než předpokládali. Také by pochopili, že nemohou změnit firmu, obor ani celou ekonomiku. Mohou změnit sebe, svůj vnitřní svět – a tím přispět ke změně celku.

Spiritualita a ekonomika nejsou soupeři. Jedno není lepší než druhé – je to součástí světa stejně jako strom, člověk nebo jakákoli myšlenka.

V této souvislosti chci říci, že spiritualita a ekonomika nejsou nepřátelé nebo soupeři. Jedno není lepší než druhé – je to součástí světa stejně jako strom, člověk nebo jakákoli myšlenka. Navíc je ekonomika rodu ženského a jako k ženě bychom se k ní měli chovat: jemně a láskyplně. Pak se začne sama měnit.

Pak by se ale mohlo stát, že někteří manažeři zjistí, že je jejich současné zaměstnání vlastně nenaplňuje.

Mohlo. Ale zaměstnání by přece nemělo být jen chozením do práce, nýbrž „chozením tvořit“. Samozřejmě, tento seminář člověka dovede k otázkám, jako „Chci tohle vůbec dělat? Naplňuje mne to?“ Pokud je odpověď „ano“, pak seminář přinese nástroje pro to, aby pracovní život nebyl zatěžován a ovlivňován představami a vzpomínkami z minulosti nebo strachem z budoucnosti. To vše znemožňuje vnímat nezatíženě přítomnost, a být tak sám sebou.

Jací manažeři se na tento seminář hlásí?

To je nesmírně rozmanité věkově i profesně. Majitelé firem i manažeři střední úrovně řízení, šedesátníci a lidé, kterým ještě nebylo třicet let. Jedno ale mají společné: jsou vnímaví a otevření světu. Každý si ale zatím na semináři našel své téma.

Autor článku: Petr Sedláček

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021