Byznys jako konání dobra

7. července 2010

Libor Malý, majitel a ředitel firmy LMC, je v mých očích velký muž. Podařilo se mu totiž dokázat, že byznys stojící primárně na lidských hodnotách a až sekundárně na hodnotách komerčních může mít i v současném světě úspěch. Se zakladatelem českého trhu práce na internetu, provozovatelem webů www.prace.cz, www.jobs.cz a www.topjobs.sk jsme si povídali o spojení zdánlivě odděleného – práce a duchovna.

Libore, vaši firmu budujete na docela jiných základech, než je běžné. Proč?

Současný společenský systém je postaven na tom, že spolu soupeří navzájem zcela oddělená ega. Soupeří o nadvládu, moc, peníze. Mechanismus soupeření celý kapitalistický systém posouvá dopředu. Do určité doby to bylo pro lidstvo dobré. Teď se ale svět stále rychleji propojuje, což začíná ona rozdílná soupeřící ega stále více a více spojovat a stírat mezi nimi rozdíly. Soupeření přestává být výhodné. Kapitalismus v současné podobě proto přestává být tak efektivní, jako byl kdysi. Vezměte si fenomén sociálních sítí: lidé se začínají stále více propojovat, vede se nová diskuse o podstatě soukromí. Technika nás přivádí k tomu, že jsou všichni spojeni se všemi.

Jak to ale využít?

Jednoduše: můžete z myšlení zaměstnanců prostě promítnete fakt, že jsou všichni spojeni se všemi. Konec konců, marketing přece vyjadřuje něco podobného: snaží se předpovídat potřeby cílových skupin, zjistit, po čem lidé touží. Snažíme se tedy lidem co nejvíce porozumět – jinými slovy spojit se s nimi. Stačí tedy myšlenku sounáležitosti transformovat do firemních hodnot.

Které určují firemní kulturu, že?

Stanou se přímo jejím základem. Lidé, kteří k nám nastupují, začnou žít naší firemní kulturou. Přijmou náš způsob pohledu na realitu. Jistě, žijeme ve společnosti, která je postavena na soupeření.

Ale i v rámci soupeření lze najít směr, který přinese užitek všem zúčastněným. Já jsem spokojený, protože firma dělá dobré věci a vydělává. To je důležité pro její chod a další investice. Zaměstnanci jsou spokojení, protože vydělávají peníze a vidí výsledky své práce. Zákazníci a uživatelé jsou spokojení, protože dostávají to, co očekávají, nebo ještě něco navíc.

Není to ale dáno charakterem vašeho podnikání?

O tom jsem zrovna nedávno přemýšlel. Asi je. Tenhle „průmysl“ nikdy neexistoval – vymyslel jsem si ho a mohl tak nastavit jeho pravidla. Mám to štěstí, že jsem jej mohl nastavit podle svého. Lidé pracující v oblastech, kde platí tradičně jiná pravidla, takové štěstí nemají.

Je to spíš otázka štěstí, nebo odvahy?

Štěstí. Všechno je otázka štěstí. Dnes všichni v byznysu pracují s racionální „realitou“. Něco logicky zanalyzují, pro něco se rozhodnou a udělají to. Tak to dělají všichni, v tom není žádná „konkurenční výhoda“ – jediný rozdíl je v tom, kdo je silnější, chytřejší nebo vytrvalejší. Myslím si ale, že je velká chyba nepracovat s náhodou. Náhoda, štěstí je nejdůležitějším aspektem podnikání. Člověk se může snažit, jak chce, ale když nemá štěstí, má smůlu. Může být sebechytřejší a nic to nezmění.

Když ze srdce dávám, tak jednou, někdy, ve správnou chvíli se to, možná, začne vracet ve formě náhody nebo štěstí.

Se štěstím se přitom dá pracovat, jen to nefunguje tak přímočaře, jako v byznysu. Pro práci se štěstím – nebo náhodou, chcete-li – platí jiné mechanismy. Člověk musí bez zištných úmyslů vytvářet pozitivní příčiny a neočekávat, zda se někdy dostaví pozitivní následky. Když ze srdce dávám, tak jednou, někdy, ve správnou chvíli se to, možná, začne vracet ve formě náhody nebo štěstí. Štěstí je velmi důležitý aspekt podnikání, bez nějž jenobtížně funguje.

To se ovšem nesnadno vysvětluje akcionářům...

Ano. V tom je moje výhoda - jsem sám sobě akcionářem. Proto říkám, že moje zkušenost asi není stoprocentně přenositelná. Akcionářům je totiž úplně jedno, jaká je ve firmě kultura. Akcie nedrží kvůli tomu, aby firmy dělaly prospěšné věci. Drží je kvůli tomu, aby vydělali co nejvíc. To je ale úplně jiný model, než který funguje v naší firmě.

Váš model je přitom komerčně úspěšný.

Z principu musí být. Proč bych sám sobě škodil? Je to princip příčiny a následku. V nejzazší realitě je všechno spolu spojeno v prvotní neduální jednotě. Když budu okrádat svou kolegyni Janu (Jana Skalová,manažerka komunikace LMC, byla celou dobu přítomna rozhovoru, pozn. aut.) a budu šikovný, možná si toho Jana nikdy nevšimne. Jenže jednou se mi to stejně nějakým způsobem vrátí zpátky. V dlouhodobé perspektivě ten, koho ve skutečnosti okrádám, jsem jen já sám. Když tohle vím, proč bych to potom dělal?

Mluvíme tedy o změně způsobu myšlení?

Ano. Přijmu pohled, že Jana je vlastně obrazem nějaké části mne samotného. Tím pádem se k ní začnu chovat tak, jako bych to byl já sám. Tenhle pohled přináší i křesťanský pokyn „Miluj bližního svého jako sebe sama.“ Jako sebe sama. Dualita ve skutečnosti neexistuje. Já a moje kolegyně nejsme dva: ve skutečnosti jsme jedno. Jak se tenhle pohled projevuje v realitě? Jistě, musím respektovat pravidla nákladů a výnosů, takže Janu nezahrnu zlatem a šperky. Stouplo by jí to do hlavy. Říkala by si – stačí se objevit v LMC a Libor mi hned dá briliantové náušnice. To nejde. Musí vědět, že musí pracovat, aby něco dostala.

Jsou tu náklady, jsou tu výnosy. Nemohu dělat něco, co není v souladu se současným stavem světa.

Co kdyby jí to do hlavy nestouplo? Vyzkoušel jste to?

Kdyby jí to nestouplo do hlavy, tak by si ty briliantové náušnice nevzala. Nebo by si je vzala, výhodně prodala a peníze poslala ve formě pomoci třeba do Zambezi, do Tibetu nebo kam by jí srdce směrovalo. Pak bych poznal, že je to vyzrálá bytost. Ale ještě jsme to spolu nezkoušeli, tak uvidíme (směje se).

Jana Skalová: Teď ses chytil do pasti (směje se).

Člověk musí respektovat stav ostatních lidí a světa. Jsou tu náklady, jsou tu výnosy. Já nemohu dělat něco, co není v souladu se současným stavem světa. Musím respektovat systém – finanční řízení, účetnictví, solidaritu v odměňování zaměstnanců. Nemohu zrovna Janě jen tak dávat briliantové náušnice. Proč zrovna Janě? Proč ne jiné kolegyni? Dávat všem zaměstnancům briliantové náušnice přitom není finančně udržitelné.

Vy se ale pohybujete v konkurenčním prostředí, kde je princip spolupráce zdánlivě neuplatnitelný..

To je velmi jednoduché. Když k nám přijdou noví zaměstnanci, často říkají, že musíme naši činnost srovnávat s konkurencí. Vím, že se to píše v manažerských knihách, učí se to ve školách a mnoho firem to i dělá. Považuji to za omyl. Nejsme tu proto, abychom se srovnávali s konkurencí. Jsme tu proto, abychom se srovnávali s potřebami zákazníků a uživatelů. Tohle srovnání je důležité. Pokud naše zdroje, kterými jsou čas a energie pozornosti, budeme věnovat zákazníkům, vytvoříme pro zákazníky mnohem větší přidanou hodnotu, než když naše zdroje budeme věnovat činnosti naší konkurenci. Tím žádná přidaná hodnota pro zákazníky ani uživatele nevznikne. Čím víc se budu zabývat konkurencí, tím víc ji budu podporovat – budu jí totiž posílat svoje zdroje.

Takže konkurenci ignorujete?

To ne. Musíme respektovat prostor, ve kterém žijeme. Abych jej mohl respektovat, musím jej znát. Proto musím znát naši konkurenci. Nesmím se jí ale zabývat – musím se zabývat zákazníky. Tím do byznysu nevnáším princip konkurenčního boje. Respektuji existenci našich konkurentů. Je dobře, že tu jsou – my bychom se jinak tolik nesnažili. Hlavní proud naší energie je ale věnován zákazníkům, nikoli soupeření. Soupeření mne netěší, nepřináší mi uspokojení.

Jaká je Vaše motivace k podnikání? Proč třeba firmu neprodáte a neužíváte si?

Kdybych firmu prodal a jen si užíval, jakou přidanou hodnotu bych pak přinášel?

Štěstí?

To ano, ale štěstí samo o sobě nepřichází z toho, že člověk sedí doma a říká si: „Teď jsem šťastný.“ Štěstí je důsledek něčeho. Aby byl člověk šťastný, musí pro to neustále něco dělat. Jen plně osvícené bytosti, kteří se zbaví iluze duality, se stanou štěstím samotným.

Je pro Vás důležité konat dobro pro svět?

To je to nejdůležitější. Když konám dobro pro svět, vrací se mi to. Já pak mohu být šťastný. Když přestanu ostatním bytostem činit dobro, přestanou se mi vracet. Proto firmu  neprodávám. To, co děláme, pořád přináší světu dobro.

Dá se tedy říci, že je pro Vás byznys způsobem konání dobra?

Samozřejmě. My konkrétně propojujeme lidské zdroje, firmy a uchazeče, takže podstatu dobra máme v samotném základě našeho podnikání.

Co je vlastně dobro?

To je vcelku jasné. Dobro je to, co někdo ocení. Když není nikdo, kdo by to ocenil, žádné dobro nevznikne.

Takže jste ochotni udělat cokoli, co někdo ocení?

To ne. Musíme znát svou roli, své poslání ve světě.

Jinak je to jako když rozetřete málo másla na velkém krajíci – nezůstane skoro nic. Pak nemůže vzniknout žádné dobro.

Jaké je to vaše?

Každý rok v létě děláme revizi naší tříleté strategie. Jedním ze základních dokumentů, z nějž vyplývá celé řízení firmy, je Mise-Vize-Identita. Ten určuje rozsah činností firmy. Na jeho základě vytváříme strategii a obchodní plán. Tak určíme, co budeme dělat a co naopak dělat nebudeme. Člověk musí vědět, co je jeho poslání. Jinak je to jako když rozetřete příliš málo másla na příliš velkém krajíci – nezůstane skoro nic. Pak nemůže vzniknout žádné dobro.

Jenže znám lidi, kteří ocení to, když někoho podvedou. Je tedy podvod dobro?

Jasně. Je to ale jiný rozměr (dlouze přemýšlí). Když děláme dobro jen pro sebe samotné, není to to dobro, o kterém mluvím, ale je to egoismus. Mluvím o dobru pro svět. Tedy o dobru pro sebe a současně pro druhé. Dobré je to, co konkrétní bytosti přináší potěšení. Je to dobré pro ní; je to relativní dobro. Absolutně platné dobro neexistuje. Když někoho podvedu… Musím přece přemýšlet o důsledcích toho, co dělám. Má mysl je pak vedena tím, že jakýkoli druhý člověk je vlastně mé druhé já. Pokud tedy někoho podvedu, podvádím vlastně v dlouhodobé perspektivě sám sebe. To se mi potom vrátí třeba tak, že se „náhodou“ obklopím lidmi, kteří budou zase podvádět mne. Já a druzí je totéž.

Když si představíte desítku největších českých firem, myslíte, že byste v některé z nich mohl pracovat jako personální nebo generální ředitel?

To bych asi nemohl (směje se).

Autor článku: Petr Sedláček

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021