Dívejte se na svět jinak – třeba i rukama

9. dubna 2014

Nejdříve jsme se setkali čistě soukromě – v té době jsem se potýkala s bolestmi krční páteře a jejím opakovaným tuhnutím. Občasné domácí masáže pomohly, ale kořen potíží, zdá se, stále držel. A pak jsem si všimla, že u nás v Domě osobního rozvoje působí terapeut Michal Popovič. Domluvili jsme si tedy schůzku.

Ale nečekejte zázračné uzdravení během několika minut - ani já ho nečekala. Daleko víc šlo o vědomé pozorování toho, co se děje a mezi čím mohou existovat souvislosti. Šlo o řadu uvědomění a změny postoje; změna na těle přichází až poté. Jak jednoduché, to přeci víme dávno. Jenže některé věci musejí „uzrát“, stejně jako člověk.

K rozhovoru jsme se sešli o několik týdnů později. „Tak, jak si rozhovory rámcově připravuji, jsem tomu dnešnímu nechala zcela volný průběh,“ přiznávám hned na začátku. Odpovědí mi je smích. „Také jsem se chtěl připravit, alespoň trochu, ale také jsem to nechal naprosto volné...“ Na okamžik se zamyslí. „Protože vlastně ani nemohu popsat žádnou jednotnou metodu, jak ke klientům přistupuji.“

Jak to myslíte?

Pracuji hodně individuálně a intuitivně. Každého trápí jiné potíže, ale i kdyby dva klienti přišli se stejnými potížemi, jejich přícina může být naprosto odlišná. A dokonce může být úplně jiná, než si klient sám původně myslel! (odmlčí se) Mým cílem je klientovi pomoci a nasměrovat ho. Ukázat mu situaci, ve které se nachází, v širších souvislostech tak, aby ji pochopil. Výsledkem by v ideálním případě měla být úleva od obtíží, pochopení a jasný směr, kam by se mohl vydat, pokud bude chtít, aby „bolest“ pominula a on byl v životě šťastnější a spokojenější.

Začátek sezení ale probíhá víceméně stejně...

Ano, většinou si na začátku s klientem povídáme o tom, s čím přichází nebo co ho trápí. Už během tohoto rozhovoru se mi většinou objevují různé pocity, vjemy a asociace s tím, co klient popisuje. Současně se snažím pochopit situaci, ve které je, a uvidět příčiny, které ho do ní dovedly. V ideálním případě to ale řekne klient sám (usměje se), já ho k tomu jenom navedu - protože na co si člověk přijde sám, to se do vědomí vždycky zapíše mnohem hlouběji.

Hezké na tom je, že když se popíše situace, v jaké klient je, tak to v sobě už také dost často nese řešení, co s tím dál. Třeba najednou dokáže vidět, jaké návyky musí změnit nebo jaké chování neopakovat, aby se do této situace znovu nedostal. Já mu to vlastně jenom ukazuji nebo nabízím vysvětlení nebo řešení, se kterými on buď souzní a souhlasí, nebo nesouhlasí.

Popsaná situace, v jaké klient je, v sobě už dost často nese řešení, co s tím dál.

(odmlčí se) Často je to tak, že se mi objeví nějaký obraz, který klientovi sdělím, sám jsem překvapený, „co mi to přišlo“... a i klient sám reaguje překvapeně: „No vidíte, na to jsem už zapomněl, ale tehdy a tehdy to tak bylo...“ Ale tu informaci v sobě měl, byla přítomná, já jsem mu ji jenom zprostředkoval.

Říkáte tedy, že sám klient zná řešení své situace. Kdyby to tak bylo, tak mohou všichni terapeuti a léčitelé zavřít živnost...

Ano, informace v sobě má, ale neumí je přečíst, nevyzná se v nich. Nebo je ani nevidí, například kvůli tomu, že je dlouhodobě napjatý, oslabený nebo smutný nebo je zdroji tak blízko, že si některé věci ani neuvědomuje. Tak dlouho už je nešťasný nebo zmatený, že už ani neví, jaké to je, když ho nic netrápí. Myslí si, že je jeho stav normální.

Nebo je ještě jednodušší: Podívám se na člověka a vidím, že je smutný. A také vidím, že zdroj svého štěstí hledá tam, kde není k nalezení, nebo ho hledá způsoby, které k němu nevedou. A pokud je někdo v takové situaci dlouho, tak je jasné, že už to ani není schopný vidět. Tehdy je potřeba mu nastavit zrcadlo.

Řekl jste, že se vám objevují asociace, vjemy nebo vybíráte řešení z vlastních zkušeností. Co tedy tvoří tuto vaši „zásobárnu“? Z čeho čerpáte?

Nejdřív se vždy snažím oprostit se od všeho, co znám, v maximální míře „vypnu“ veškeré hodnocení a škatulkování a naplním se pouze motivací přinést klientovi maximální dobro. Za takových podmínek je vysoká pravděpodobnost, že to, co se objeví, nebude příliš zatíženo mou osobou. A když se už ve mně následně skládá určitá mozaika obrazů a vjemů, pomáhám si tím, co znám, a svými zkušenostmi.

Co se týká zdravotních problémů a léčení jako takového, tak pro mě základ tvoří tradiční čínská medicína, kterou jsem před lety studoval a která k člověku přistupuje celostně, z pohledu energetických systémů orgánů, prvků a jejich funkcí, které jsou vzájemně provázané a ovlivňují se. Využívám také znalosti reflexní diagnostiky a terapie nebo práci s energetickými poli a úrovněmi člověka.

Druhou významnou součástí mého terapeutického přístupu jsou širší zkušenosti s obecnými principy a archetypy, především principy buddhismu, který se stal mou životní cestou a kde je možné nalézt mnoho odpovědí a inspirace.

Co když ale pro klienta není cesta buddhismu tou jeho cestou? Čili na pojmy jako „mysl“, „tvoření myšlenek“ nebo „relativní a absolutní úroveň“ prostě neslyší, nereaguje?

K léčení není třeba buddhismus vyznávat nebo ho praktikovat! A i přesto lze velmi účinně využít například zákon příčiny a následku, protože ten známe všichni ze svého každodenního života. Je jasné, že když se dnes na někoho naštvu a budu se na něj mračit, tak on na mě druhý den pravděpodobně moc příjemný nebude. Jako bych se díval do zrcadla.

(odmlčí se) Upřímně, devadesát procent většiny problémů pramení z toho, že lidé nemají svou mysl dostatečně naplněnou pozitivními dojmy. Proto svět a všechno, co v něm vidí, není právě příjemné. Pokud se na ně budeme dostatečně dlouho vědomě soustředit a přát všem bytostem štěstí, tak budeme po čase schopni vidět svět v mnohem lepších barvách než dosud. A také se nám bude mnohem lépe žít.

90 % většiny problémů pramení z toho, že lidé nemají svou mysl dostatečně zaplněnou pozitivními dojmy.

Neznamená to ale, že budu zavírat oči před tím negativním a tvářit se, že to neexistuje, místo abych se tomu postavila čelem a vzala to jako výzvu ke svému růstu?

Jde o to dívat se na svět a situace (zdůrazní) z pozice možností - jejich potenciálu a nikoliv z pozice „ztrápeného“ člověka zahnaného do kouta; neznamená to popírání zdravého rozumu, reality nebo strkání hlavy do písku, ale změnu pohledu na svět. A i to odpovídá jednomu ze základních principů buddhismu: Svět neexistujejako takový, svět existuje pouze takový, jaký ho vidíme.

Takže se díváte stále na stejný svět, ale vidíte ho jinak. Nejde o to si něco nalhávat - jde o to pochopit, že v každém člověku je ukrytý velký dokonalý potenciál a vnitřní bohatství. A právě ty se snažíme v druhém i v sobě posilovat a zaměřovat se na ně.

Onehdá jsem k vám přišla, protože mě trápil zatuhlý krk. Na začátku jsme si povídali a pak jste přistoupil k velmi specifické masáži...

… ale není to pravidlo. Úvodní informativně-intuitivní povídací část většinou ukáže další postup. Pokud se například dobereme k tomu, o co v klientových potížích ve skutečnosti jde, co se mu tím „zrcadlí“ a povídání samo nestačí, pak dále pracujeme s tělem a „enegiemi“.

Co se týká vaší „specifické“ masáže: Specifické na ní možná bylo to, že byla bezkontaktní. Přikládal jsem ruce pouze do blízkosti těch částí těla,  ve kterých se objevila potíž – nebo ve kterých jsem ji cítil, i když jste o tom nemluvila. Myslím si, že mám docela citlivé ruce, a skrze ně mi přicházejí různé vjemy a informace, které si sám pro sebe převádím do „pracovní diagnózy“ typu „nedostatek“, „chlad“, „přebytek“, „horkost“... To mi později pomáhá při nalezení vhodných doporučení pro klienta.

Pokud má klient potíže se zatuhlými svaly jako třeba vy a cítím to jako vhodné, přistoupím ke klasické relaxační masáži. Také proto, že relativně rychle přináší úlevu, a my se potom s klientem můžeme domluvit na dalším postupu. Právě tady využívám vjemy, které jsem měl během bezkontaktní masáže. I když se většina doporučení týká změny postoje k situacím, které jsou příčinou klientových potíží, svou roli hraje také životní styl nebo stravovací návyky.

Svou roli hraje také životní styl nebo stravovací návyky.

Doporučuji tedy také jejich změnu a nabízím radu vycházející z přístupu tradiční čínské medicíny nebo jiných systémů tak, aby životadárná energie čchi mohla opět volně protékat. Také mohu doporučit konkrétní byliny nebo i jinou terapii, která mi přijde pro klientův aktuální stav vhodnější než můj přístup, například detoxikace organismu.

Změna životního stylu, to je citelný zásah do života a velká změna. Motivace uzdravení tedy musí být opravdu velká.

Samozřejmě že jdeme s klientem pouze tam, kam chce a dovolí on sám. Například přijde s tím, že ho trápí dlouhotrvající bolesti zad nebo kloubů, ale já tuším, cítím a vidím, že zdroj potíží je jinde. Tak mu to řeknu, ale stejně se zabýváme tím, co chce řešit klient, ne já. (směje se)

Může se ale stát, že když klientovi nabídnu komplexnější pohled na jeho životní situaci, tak se od bolestí kloubů sám přesune hlouběji k jádru potíží a řekne, že se chce podívat přímo na ně, ne pouze na samotnou bolest. Protože pokud jde o bolesti v hlubokých úrovních těla, kostech nebo kloubech, tak se dá předpokládat, že se budou vracet, protože už mohly způsobit určité degenerativí změny, které není možné po jednom nebo dvou sezeních odstranit. Tam pomůže opravdu jenom změna a dlouhodobá péče.

Zmínil jste přikládání rukou, ať už přímo na tělo nebo těsně nad něj. Díváte se tedy a léčíte rukama.

Je to spíš komplexní přístup: Tělo, řeč a mysl. Pro přímý kontakt jsou však pro mě ruce asi nejdůležitější. Nemyslím si, že bych byl nějak zvláštně nadán... Možná jsem citlivější, to ano. (směje se) Ale jinak ruce tímto způsobem může do určité míry používat a také používá každý, opravdu, není to těžké, chce to jenom cvik. V mém případě to není tak, že bych viděl nějaké obrazce nebo barvy jako třeba auru; spíš vnímám a sleduji své pocity, snažím se na klienta tzv. „nacítit“. A na to se ani nemusím klienta bezprostředně dotýkat. Zpětnou vazbou mi je to, co na moje vnímání říká klient.

Upřímně ale: Většina toho, co je k léčení zapotřebí vidět, je vidět běžnýma očima, k tomu nemusíte být nijak extra nadáni - stačí být vnímavý a všímavý. Vždycky a téměř ihned vidíte, jaký má daný člověk postoj, jak se tváří, jakým způsobem vám podává ruku, jakým způsobem mluví.. to všechno vypovídá o jeho zdravotním i psychickém stavu. To se mi na tom líbí: že člověk nemusí bůhvíjak dlouho studovat, a i přesto dokáže poznávat sám sebe. A také pomáhat - sobě i ostatním.

Náš tip:
Přístup Michala Popoviče k léčení a úlevě od potíží je opravdu … netradiční.
Na bohatosti a štědrosti Vesmíru je krásné i to, v kolika nezměrných formách se touží projevit. A stejně: škatulky „tradiční“-„netradiční“ jsou pouze nálepky. Takže jste-li otevření skutečně všemu, na co neexistují tabulky ani žádná měřidla, zkuste se setkat s Michalem Popovičem – zde najdete o jeho přístupu, zkušenostech a nabídce více.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021