Jak (nám) voní naše duše

9. února 2012

„Tak, jako každý z nás má tu „svou“ barvu, stejně tak má i tu „svou“ vůni. Jde jenom o to ji najít,“ říká Petra Hlavatá. Jak ji ale najít? „Čichejte! Váš nos vás navede!“ To je podle Petry jediná cesta k objevení své vlastní vůně – vůně své duše, jak také říká. A už během natáčení rozhovoru jsem litovala, že se skrze písmena nedá předat voňavý zážitek... Nezbývá než si přijít začichat sám.

Petro, v jednom rozhovoru jste řekla, že jste přestala pracovat v lékárně, protože vám to tam přestalo vonět...

Po vysoké škole farmaceutické, to už bylo po revoluci, jsem nějakou dobu skutečně pracovala v několika lékárnách. Protože jsem ale už tehdy měla za sebou zkušenost s prací ve staré lékárně, kde se ještě míchaly léky, práce v novém stylu, který se tehdy objevil,  mi opravdu nevoněl. Tam totiž nešlo primárně o vůně a přípravu léků, ale o načítání čárových kódů z krabiček... Chybělo mi tvoření a míchání, prostě něco, kde bych mohla uplatit svůj talent, a sice namíchat jednotlivé substance tak, aby byl výsledek příjemný, ať už jde o vůně, barvy nebo třeba čaj.

Kdy jste se systému vůní začala věnovat naplno poprvé?

Po narození syna. V té době jsem už pracovala s aurasomou (jedna  z celostních terapií. Pracuje s účinky drahých kamenů, minerálů, energií rostlin a terapií barev. Více informací najdete např. zde - pozn.red.), která pro mě byla určitým mostem. Pracuje totiž s barvami a vůněmi a to se mi líbilo. Šlo to tak nějak samo... (směje se) Nějakou chvíli jsem pracovala jako „barevný terapeut“, ale stále jsem hledala dál. A tak mi do cesty přicházely další a další vůně a po narození dcery – vidíte, mám to nějak spojené se svými dětmi – jsem už měla namíchané některé své vlastní vůně. V té době mě kamarádky pobídly, abych uspořádala výstavu svých vůní. A tehdy vznikla první řada.

Co vás na vůních tak fascinuje?

Že jsou nejpravdivější a nejlidštější. Čich je náš nejstarší smysl (čichové podněty v našem mozku „přijímá“ amygdala, jedna z jeho nejstarších částí společná všem obratlovcům. Amygdala se podílí na uchovávání vzpomínek spojených s emocionálními událostmi, pozn.red.) a nejde vypnout, provází nás celým životem, vzniká jako první a odchází jako poslední. Vždycky říkám: „Dokud dýchám, čichám...“. Je to návrat k našim instinktům, protože jestli nám někdo voní nebo nevoní, vnímáme podprahově.

V posledních sto letech jsme čichali pouze k syntetice a syntetická vůně – syntetický pocit, přírodní vůně – přírodní pocit. Proto je třeba si pro své vůně dojít a rozvíjet svůj čich. A když začnete rozvíjet čich, začnete jinak vnímat sami sebe i své potřeby a nebudete pak chtít, aby vám je plnili druzí. Kdyby tohle udělal každý z nás, tak je nám dobře, protože budeme vědět, kdo jsme, jak se cítíme a nemusíme nikým manipulovat a nikoho obviňovat.

A také mě zajímá, jak to bylo v prastarých vonných kulturách jako Egypt nebo Mezopotámie. Ty totiž používaly vůně vědomě a každý král měl svého parfuméra. Zajímá mě i to sebepoznání pomocí vůní.

To je vlastně to, proč za vámi lidé chodí...

Během tvoření individuálního parfému pracujeme s tímto vzorníčkem (vytahuje škatulku plnou malinkých lahviček), který začne postupně očichávat. Nejdřív ho nechám a sleduji, u jaké vůně se jeho nos takzvaně chytne, jaký typ vůně mu voní. Je to různé, někoho osloví aromaoleje nebo lihové vůně, někoho jiného zase arabské vůně nebo kuřidla.

Najít svou vůni je jako najít lásku. To prostě cítíte...

Když tedy klient začne vnímat sám  sebe a začne si vybírat základ, srdce a hlavu své osobní vůně, mohu mu já pomoci tím, že tyto vůně namíchám. Podstatné ale je, že základ si vybere on sám, to, co oslovilo jeho nos. Vždycky lidem říkám, že najít svou vůni je jako najít lásku. To prostě cítíte... Takže to je dobrodružné, zábavné, tvořivé a s těmi vůněmi to nemá konec. (směje se)

S klienty pracujete nejenom individuálně, ale pořádáte také workshopy a Školu čichu...

Ano, v ní učím lidi vůně nejenom vnímat ale i míchat. Dávám prostor jejich tvořivosti. Učím je být tvořiví. Protože vůně jsou nejenom krásné a příjemné, ale také nám pomáhají být tvořivými a laskavějšími. A léčí. Když se nám stalo něco, co nám „nevonělo“, je dobré o tom vědět.

A vůně nás z toho mohou vyvést, protože když jdeme za „svou“ vůní, za svým nosem a je nám to příjemné, nemůže to být traumatické. Když se dotknete té své vůně, vůně své duše, která je vysoce individuální, dotknete se také sami sebe a toho zdravého, co je uvnitř každého z nás. Ale cesta je dlouhá, pořád je co zpracovávat. Zároveň ale říkám, že je třeba se při tom bavit. (směje se)

Má tato cesta za vůní své duše, na které své klienty doprovázíte, nějaký aspekt, který na ní máte nejraději?

Když lidé začnou objevovat svou čichovou paměť. Zpočátku nevědí, ale pak si začnou vzpomínat, začnou znovu vnímat a být víc tvořiví. Tím se uvolní a pak je jim úplně jedno, co kdo řekne zvenku, ale prostě jsou to oni.

Tipovala bych, že vůně a budou doménou spíš žen než mužů...

To byste se divila! Dřív možná ano, ale dnes tvoří muži třetinu mé klientely. S nimi to je jako s kuchařským uměním: Muži většinou, když se dají do vaření, vaří velmi dobře. A když se dají do míchání vůní, namíchají je skvěle... Čich navíc souvisí se sexualitou, takže muži, kteří jsou vnímaví a mají dobrý čich, jehož vnějším znakem často bývá větší nos, jsou také velmi sexy a charizmatičtí. (usmívá se)

Další zajímavostí jsou také důsledky toho, že čich je spojený s chutí. Protože s tím, jak lidé víc dbají na kvalitu potravin a nastal rozmach bio potravin, tak očekávám, že nastane rozmach bio vůní ve smyslu, že se lidé vrátí zpátky k přírodě. Už se to děje teď, řada výrobců začala vyrábět přírodní produkty.

A jak jsem na začátku  mluvila o našich čichových buňkách navyklých na syntetické vůně, zajímavé je také vědět, že změněný čich mají i ženy, které používají hormonální antikoncepci. Spousta lidí je v dnešní době dost zmatených a nevědí, co se sebou. Takže i proto mi přijde důležité, že je možné se vrátit zpátky k sobě prostřednictvím toho nejstaršího instinktu.

Ženy jsem zmiňovala proto, že během svého lunárního cyklu je žena proměnlivá, některá více, jiné méně. Projevuje se tohle nějak i v otázce vůní?

Samozřejmě. Často tato otázka přichází od žen, které svou vůni ještě nenašly. Tomu odpovídá těchto šestnáct Ženských vonných typů (ukazuje na brožurku) Důležité je, aby žena našla, jaký je typ. Žena strom je něco jiného než žena pryskyřice nebo žena květina. Jde o to najít svou pevnou základnu. Podle svého nosu, to, co vám voní! To je jako s tou láskou: Můžete si to nakrásně vymyslet, ale potom nějakého člověka vidíte a cítíte a víte, že to láska. O lásce se nespekuluje, ta se prostě stane. A to samé je s individuální vůní. Někdo ji najde hned, někdo dlouho váhá, někdo má šestnáct malých lásek, které tvoří jeho základnu...

A když ji už máte, můžete být potom všechno! Hodně lidí, nejenom žen je proměnlivých, protože neznají sami sebe. A to si myslím, je v tuhle chvíli to nejdůležitější. Aby se lidé dotkli zpátky sami sebe. A potom si můžeme hrát a experimentovat, to je ta tvořivost! To je potom opravdu vědomé používání vůní: chci být dračice, použiji tuto těžkou vůni, chci být něžná květinka, použiji vůni, která je jemnější a svěží.

Když dáte lidem vybrat, řeknou vám na sebe všechno: Když je někdo konzervativní, vybere si pro svou vonnou základnu jenom tři vůně. Kdo je hodně tvořivý a hodně do světa, potřebuje třeba jednu základnu a k tomu patnáct nástaveb... Každý jsme jiný. Coco Chanel řekla krásnou věc: „Náš čich je to nejlidštější, co máme.“

Jaký vývoj je v současné době mezi českými ženami?

(bez přemýšlení) Když jsem poprvé začlenila do své nabídky orientální vůně, zdálo se mi, že to zdejší ženy vůbec nebudou chtít, že jim budou připadat příliš teplé, medové... A dnes téměř každý, kdo přijde, je nosí rád, už nechtějí čistě jenom svěží vůně. Myslím, že i proto jsou východní ženy tak houpavé, protože používají tyhle staré těžké vůně pryskyřice, ambry, pižma, a protože jsou hodně spojené se svými boky. A tohle už začaly „nosit“ i české ženy...Učí se pustit to do svého těla, klesnout do svých boků....

Vůně jsou dost intimní záležitostí. Když někomu řeknete „Pěkně voníš“, je to velká lichotka a zároveň hodně osobní... Jak říkám, souvisí to s naší sexualitou. Téměř všichni v ní máme řadu traumat, protože lidé se bojí být spolu tak jako například staré kultury. Ty hodně voněly a také byli sexuálně dost činní (směje se), nebyli tak zmatení z toho, jací by měli být... Byly daleko víc přirození, instinktivní až živočišní, v určitém slova smyslu. Zdravější. To je také nemoc dnešní doby, že jsme příliš svázaní a zmatení. Na všechno existuje celá řada teorií a každá říká něco jiného...

Já vám mohu pomoci s mícháním vůní, ale vašeho životního partnera, vaše poslání nebo tu vaši vůni nenajdu. S tím vám pomůže váš nos...

Vyvinula jste svůj speciální systém vůní. Můžete nám ho představit?

Vonný systém Rafaella, vůně s pamětí, je ucelený přírodní alchymický a diagnostický systém. Slovo alchymický v jeho názvu odkazuje na prvek proměny, protože alchymie není nic jiného než proměna. S historie vidíme, že nešlo pouze o to, aby alchymisté proměnili kov ve zlato, ale také o to, že během těchto procesů pozorovali přírodu a učili se z ní a tím současně proměňovali i sami sebe... A tak i my, když začneme pracovat s vůněmi, se začneme proměňovat, náš čich se probudí ze spánku a začneme být vnímavější k sobě i k ostatním.

Zároveň má tento název svůj důvod: Vždycky, když se mě lidé zeptají, jestli jsem to vymyslela, odpovídám, že ne, že jsem si rozvzpomněla. Protože si myslím, že to, co jsem dělala vždycky a na co mám talent, se nějakým způsobem odrazilo i ve vůních. Pro mě jsou vůně pomocníkem, a to v tom smyslu, že to nejsem já, kdo lidem říká, co mají dělat. Oni si to „vyčenichají“ sami. Proto je nemohu nijak manipulovat!

Spousta lidem to ale vyhovuje a chtějí to, aby jim druzí řekli „Vy jste ten a ten typ, vám bude vyhovovat to a to...“ Na to jim ale říkám: „Tady máte krabičku (ukáže na škatulku s vůněmi) a čichejte si! Nevím, co jste. Počkáme, co řekne váš nos...Já vám mohu pomoci s mícháním vůní, ale vašeho životního partnera, vaše poslání nebo tu vaši vůni nenajdu. S tím vám pomůže váš nos...“

Flakon od kovářky Naguy

Jak se systémem pracujete?

Tvoří ho celkem 256 vůní a pro snadnější orientaci je rozdělen do šestnácti vonných alchymických vonných ženských typů, takzvaných linií. Každá z nich nese informace o příslušné barvě, vůni a kameni, který je k ní přiřazen. Ten je potom použit i ve speciálním šperku.Pro představu... (vytahuje list papíru žluté řady) Žlutá linie je nejoblíbenější, protože je citrusová, jmenuje se Zodiak, její barva je žlutá, patří k našemu solárnímu plexu, to je oblast naší radosti, vonným základem je meduňka a kamenem je citrín. Cílem těchto řad je poznat, čím se mám navonět a co si třeba vzít na sebe, abychom tuto náladu v sobě podpořili.

Při přípravě na rozhovor jsem procházela vaše webové stránky a zaujala mě vonná řada Gaja. Mohla byste ji přiblížit?

Určitě! Gaja, červená linie, vůně pro planetu Zemi je postavena na nardu, což je hodně stará látka...

(mezitím čichám k lahvičce s „Gajou“) ... a těžká....

... těžká... Jako život sám! (směje se, pak zvážní) A přesně tohle je téma spojované s nardem. „Jako život sám“. Krev života. Spojení s naší Matkou, s naší vlastní energií. Pojí se s ní kámen hematit (odpradávna spojován s krví a používán na podporu krvetvorby, pozn.red.). Je to téma krve a kostí. Třeba tyto šperky (ukazuje) jsou vyrobené z hematitu a velbloudích kostí. Autorkou šperků k vonné linii Gaja je má přítelkyně Alena Štukavcová-Doležalová, taková ženská verze Hefaista. Její šperky jsou nádherné a ano, i těžké, mají obrovskou sílu i něhu.

Karta Rudé linie vonného systému Rafaella

Být na (Z)zemi je jediná možnost, jak žít.

Téma jako takové není úplně jednoduché. Asi bych ho vyjádřila jako spojit se s životem jako takovým  přese všechnu bolest. To je to, proč je tolik lidí neuzemněných a utíkají sami ze svého těla. Protože buď ho nemají rádi nebo mají nevyřešený vztah k planetě nebo toho příliš zažili a chtějí od toho utéct. Ale být na (Z)zemi je jediná možnost, jak žít. A to je to, co východní kultury umí. Daleko víc se radují, přestože se mají hůř než my. (zamyslí se) Je to těžké téma, ale nutné, abychom přežili.

Gaia - téma spojení se svými kořen

A k tomu nardu ještě drobnost: V Šalamounově Písni písní se říká: „Má nevěsto, voníš nardem...“ Čili je to také dost o sexu, o schopnosti přežít. První čakra. A koneckonců nard je látka, kterou Máří Magdaléna mazala Ježíši nohy. A Máří Magdalena byla dcerou obchodníka s vonnými látkami, ona moc dobře věděla, co dělá...

Je nard to samé jako jatamansi?

(usměje se) U takto hodně starých látek se někdy stane, že se během  několikerých přepisů názvy jednotlivých druhů liší. Odkud vy znáte jatamansi?

Nedávno jsem o tom mluvila s ženou, která míchá olejíčky z himalájských bylin a obraz Máří Magdaleny a omývání Ježíšových nohou zmiňovala v souvislosti s bylinkou jatamansi...

Ano, jatamansi je nard, jedna z nejstarších a nejsilnějších vonných látek. Roste v Himalájích a používal se v rituálních obřadech mnoha starých kultur. Práce s vůněmi je dobrodružství a  proces, zdaleka neznám všechno. A i já si jdu za svým nosem a nechávám to volně plynout. Vůně se ani moc dobře zkrotit nedají. Říká se, že duše rostlin a stromů je v jejich vůni. A já si myslím, že u lidí je to stejné... A také se říká, že co mi voní, to mě léčí. Vůně jsou malá kouzla do kabelky. Když se necítíte dobře, sáhnete, nanesete pár kapek a hned je vám lépe. To jsou ty naše instinkty!

Co teď chystáte nového?

V březnu chystám novou výstavu, na které představím všech šestnáct vonných typů, jak jsme o nich mluvily, spolu se šperky, které patří k jednotlivým vůním. Bude to takové otevření jarní sezóny. (usmívá se) Proběhne to zde v galerii alchymické parfumerie Rafaella první jarní den, teď nevím přesně, jestli letos připadá na dvacátého nebo jednadvacátého. Koho to zajímá, získá tím možnost nahlédnout do alchymické vonné kuchyně, přičichnout si a přesvědčit se na vlastní nos...

Vystavovat budou má skvělá grafička Veronika Vacková, autorka alchymických vonných obrazů žen, a její táta Jaroslav Vacek. Moc se na práci s nimi těším a všechny čtenáře srdečně zvu. Jánský vršek bude v březnu opravdu vonět...

NÁŠ TIP:

Chcete-li se na chvíli ztratit z tohoto světa a „vrátit se zpátky“, zajděte k Petře do alchymické parfumérie ve Vlašské ulici v Praze a uspokojte své smysly: v prvé řadě čich, hned za ním hmat (na polštáře s originální kresbou Lucie Voráčkové prostě nejde si nesáhnout!) a zrak – design Rafaelly pochází z dílny zmiňované Veroniky Vackové.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021