Jak žít důstojný život

14. října 2011

Na Shromáždění rady starších a mladších vedené Robertem Stojícím Medvědem se do Sudislavi nad Orlicí sjelo několik desítek lidí. Usazeni do kruhu hledali odpovědi na řadu otázek týkajících se vztahů mezi dětmi a rodiči, ženami a muži, staršími a mladšími, lidmi a Matkou Zemí. Posaďte se a pojďte hledat s námi…

„Když jsem začal jezdit do Evropy, překvapilo mě, že v kruzích, například v Německu nebo Švýcarsku, naprosto chyběly děti. „A kde jsou vaši mladí? Kde máte své lídry?“ vždycky jsem se ptal. „Děti by nás rušily …,“ vždycky zněla odpověď. Trvalo osm let, než pochopili, o čem mluvím. Když jsem loni v dubnu přijel poprvé k vám do České republiky, ptát jsem se nemusel. Vy už jste věděli,“přivítal účastníky zářijové rady starších a mladších na Kubasově chalupě v Sudislavi nad Orlicí Robert Stojící Medvěd, duchovní stařešina kmene Čerokí.

Chalupa ten víkend žila a doslova celá „vřela“ – nejenom při ranním bubnování a tančení v kruhu kolem „srdcového bubnu“. Byla totiž až po střechu naplněná těmi, kterým není lhostejný směr, kudy lidé kráčí po Matce Zemi. Kterým záleží na tom, jaké dědictví přenechají svým dětem. A vůbec nejde o hmotné statky; daleko víc je ve hře výchova k odpovědnosti za sebe a svůj život jakož i za život na celé planetě.

Tanec kolem srdcového bubnu

Nejmladší účastníci rady lezli po čtyřech, ti o něco málo starší už mašírovali po dvou; o tom, že by nechápali, o čem jejich rodiče a ostatní „velcí“ debatují, ale nemůže být řeč. Dokladem je odpověď jedné z nejmladších účastnic na otázku, co je pro ni osobně nejdůležitější (v kontextu hledání sedmi nejdůležitějších „věcí“, nejenom ctností, nezbytných pro provedení přechodového rituálu, jak o něm ještě bude řeč).

Z kruhu zaznívala slova jako „respekt, společenství, odpuštění, láska, soucit, pokora, odvaha, humor, propojení, rozhodnost …“ A odpověď onoho dítěte? „Slovo.“ A dospělým může zůstat rozum stát, jak si tohle dítě už ve svém raném věku velmi dobře uvědomuje zásadní význam slov při změně starého v nové a při „obnově“, jak o ní Stojící Medvěd celý víkend mluvil a ke které podle jeho slov nastává čas a prostor – čím dál tím viditelněji.

Děti znají pravdu

„Bavíme se o přetvoření celého starého vzorce myšlení, který je opravdu starý, něco kolem dvou tisíc let a už potřebuje přijít nový. Když říkám nový, lidé si myslí, že nějaký skutečně nový. Ale on už také běží několik tisíc let... Je zapotřebí vrátit se do doby ještě před korupcí. Do doby, než jsme přešli z ženské energie do té mužské. Energie na Zemi se ale nezměnila na mužskou. Byla ukradena zloději, které dnes představuje jakýkoliv systém...

Země je pořád ženská. Vibrace mezi Měsícem a biorytmem jsou pořád ženské. Ale před pár tisíci lety se několik chytrých lidí dohodlo, že je ukradnou. Vlastně nebyli ani tak chytří jako chamtiví... A tato krádež obrovsky změnila spoustu věcí, které byly původně v ženské energii, na energii mužskou, roztříštila jednotu národa žen a narušila rovnováhu mezi ženami a biorytmem života,“vysvětluje Stojící Medvěd.

„Obnovení, jak se tady o něm bavíme, je obnovení návratu lidí k ženskému způsobu života. Poslední roky se ale žilo podle mužské energie. A proto jsou děti zmatené. Protože ony znají pravdu. Během svých prvních pěti, šesti let na tomto světě si myslí, že i jejich rodiče znají pravdu. Plazí se tady, neumí mluvit, ale komunikují,“zvedá se a jde do kruhu k jednomu z nejmladších účastníků rady.

„A když jste si toho vědomi a dáte jim najevo, že vnímáte, že komunikují, poznají, že jim rozumíte. Ale když přijdou ke staršímu a ten je ignoruje, jsou z toho zmateni, protože nechápou, proč ten starší nechce získat poselství, které se mu snaží říct. Mentální telepatie... Děti ještě pořád vědí, jak se to dělá. A možná se nás ptají, proč otravujeme vodu...

A když nedostávají odpověď, jsou rozzlobení a dospělí je nálepkují jako zlobivé. Nejsou zlobivé, jenom to tak vypadá. Ve skutečnosti jsou velmi citlivé. A rodiče vezmou své dítě k lékaři, aby něco udělal, že pořád brečí. Doktor mu dá tabletku. A dítě zapomene, kým je.. S vašimi dětmi ale nic není. Jenom chtějí, abyste se probudili a viděli, co vidí ony,“dostává se k tématu odpovědnosti Stojící Medvěd.

Obnova posvátnosti odpovědného života

Plné převzetí odpovědnosti za svůj život a za život svých dětí je totiž velkou součástí obnovy, kvůli které se starší a mladší tento zářijový víkend v Kubasově chalupě sešli.„Zbavili jsme se své odpovědnosti a předali ji do rukou státu, vlády – to ona nás zbaví našich problémů. Armáda nás zbaví teroristů, lékař nás zbaví nemoci a bankéři nás zbaví našich peněz,“ poukazuje s nádechem humoru Stojící Medvěd na to, co je nám v našem každodenním životě ze všech stran předkládané jako takzvaně normální: zbavovat se své odpovědnosti a vkládat ji do rukou druhých.

Téma odpovědnosti za zdraví sebe sama a především svých dětí velmi zaujalo především maminky, které si v hloučcích zaujatě vyměňují své zkušenosti se zdravou stravou nebo reakcemi dětských lékařů při odmítnutí očkování dítěte. Volbu má každý a každý se může rozhodnout; ve světle tématu převzetí odpovědnosti za svůj život a za život vlastního dítěte, jak o tom mluví Stojící Medvěd, pak případná poznámka lékaře „Jak myslíte... Je to na vaši odpovědnost…“ poněkud pozbývá svého smyslu.

Přestat sát z prsu matky

„Pečovat o druhé, o zemi bylo dříve vlastní i mužům, protože tehdy žili svou ženskou energii. Dokud nebyla tato péče změněna na touhu vlastnit, která přišla spolu s penězi,“začíná vyprávět Stojící Medvěd a vysvětluje tak důvod, proč je potřeba vrátit se k původní moudrosti života na Zemi. „Ženy byly se svými tradicemi a moudrostí vytlačeny na okraj a v době pálení čarodějnic také upalovány. Což velmi dobře posloužilo k zastrašování ostatních žen. Děti pak byly ze svět dospělých vyloučeny. A přitom děti jsou lídři; už proto, že ti nejmenší napodobují své starší sourozence nebo kamarády, ti starší zase napodobují dospívající, dospívající se zase chtějí přiblížit mladým dospělým a tak to pokračuje. Každé dítě je lídrem, a proto je velmi důležité, aby mohly žít pospolu a předávat si zkušenosti.“

Co to ale znamená být dítětem a být dospělým? Co tyto dva světy odlišuje? Kdy jsme ještě dítětem a kdy už dospělým? „Je důležité si uvědomit, že odlišení dětství a dospělosti a s tím spojený přechod z jednoho světa do druhého má pro život člověka obrovský význam,“ říká Stojící Medvěd a otevírá tím téma přechodových rituálů.

„Do té doby se každý z kmene díval na dívku nebo chlapce jako na dítě. Přechodový rituál ale všem jasně ukáže, že tato dívka se už stala mladou ženou a tento chlapec mladým mužem. A důležité to je samozřejmě i pro ně samotné, aby si uvědomili změnu, že něco starého skončilo a něco nového začíná, aby si uvědomili odpovědnost, která s tím přichází. Protože někteří dnešní pětadvacetiletí jsou stále ještě dětmi a chtějí stále sát z prsu své matky. Ta ale už nechce…,“dotýká se Stojící Medvěd jednoho z důležitých, leč málo diskutovaných témat současné společnosti „nedospělých dospělých“.

Důstojně k sobě i ke svému okolí

Setkání v kruhu za účasti Stojící Medvěda ukazuje jednu z velkých předností společenství: žádná otázka není zbytečná a každá má své místo v konečné mozaice odpovědí. Třeba otázka významu slov; tolikrát mluvíme o něčem, o čem vlastně ani pořádně nevíme, co to znamená. A právě to se hodně promítalo do jedné z ústředních otázek víkendového setkání, možná přímo té ústřední: „Jak se žije důstojný život?“

A kolo úvah se roztočilo; protože nejde odpovědět na jednu otázku, aniž by nebylo zodpovězeno dalších deset. Tak tedy: Co je to vůbec důstojnost? Odpovědi se prolínají a ke slovu se hlásí vesměs ti „mladší“; snad proto se jejich slova zdají být o něco silnější…

„Že budu dělat to nejlepší, co umím, abych se na konci svého života mohla ohlédnout a nemusela se před svým dětmi a hlavně sama před sebou stydět za nic, co jsem udělala a vykonala. Že jsem nenásledovala svou vnitřní pravdu.“

„Důstojnost pro mě znamená, že kdykoliv se na sebe podívám, budu hrdý na to, že jsem člověkem a že jsme součástí života.“

„Máme málo důstojných žen a mužů, a tak je pro nás těžké říct, jak by taková důstojná žena nebo důstojný muž měli vypadat. Myslím si, že na nás není ani tak zformulovat, co to je důstojnost, ale rozvzpomenout se, co to je být důstojnou ženou a důstojným mužem, a potom to žít...“

 „Myslím si, že to je projev úcty, a to nejenom mladších ke starším, ale i starších k mladším.“

„Žít důstojně pro mě znamená žít v rovnováze se systémem, ale zároveň si jít svou vlastní cestou, být sám sebou.“

A pak Stojící Medvěd vyzval k odpovědi i jednoho z těch „mladších mladších“: „Podle mě jde o to chovat se důstojně nejenom sám k sobě a ke všemu živému, ale vůbec ke všemu, co je kolem nás. Tedy i k tomu neživému…“ Odpověď tohoto mladého „lídra“ vnímám jako velmi důležitou, protože vyjadřuje a popisuje vzájemné propojení a jednotu všech se vším.

„Významové“ intermezzo

Podobná významová propast je i u tak často používaných slov jako láska nebo mír. Stojící Medvěd předává slovo Michalu Kubasovi, protože diskuse na tohle téma už proběhla před několika dny, a díky tomu nám teď může Michal předat esenci ze zajímavého výkladu lásky:

„K tomu, abychom pochopili, co to je skutečná láska, a k tomu, abychom ji dokázali plně přijímat, plně sdílet a předávat dál, je důležité pochopit, že k tomu vede dlouhá cesta... A jeden z úhlů pohledu na tuto cestu je pochopení a porozumění jednotlivým ctnostem a začít je žít. Tyto ctnosti následují jedna po druhé, vzájemně ze sebe vycházejí a podporují se. A skrze tyto jednotlivé úrovně porozumění dokážeme nakonec dojít až k porozumění tomu, co je to láska. Seznam těchto ctností je skutečně dlouhý.“

Otázka „Jaké to jsou?“ je v kruhu víc než hmatatelná... Tak tedy: jaké? „Zjednodušeně řečeno, pokud si sedneme k papíru a zapíšeme všechny ctnosti, které známe, tak všechny tyto jsou potřeba k tomu, abychom pochopili, co to je skutečná láska. Patří sem vůle, vytrvalost, smysl pro humor, odpuštění, soucit, radost, pokora...,“ prozrazuje alespoň některé z nich Michal.

Cesta k přechodu

Přechodový rituál, kvůli kterému jsme se u Kubasů se Stojícím Medvědem sešli, se netýká pouze jednotlivce, i když od každého z nás, od jednotlivce to všechno začíná. „Přechodový rituál je velmi důležitý a vyžaduje, aby v kmeni byly silné vztahy. Proč silné? Aby mladí lidé, kteří se tímto rituálem stávají dospělými, pochopili své poslání v budoucnosti.K tomu je potřeba vytvořit základní jádro, než začne tento obřad probíhat i ve zbytku světa,“ odkazuje Stojící Medvěd na změny, které probíhají v současnosti a směřují k příštímu roku, nejenom na úrovni jednotlivce.

„Mluvil jsem o ukradené ženské energii Země se všemi následky, jaké to mělo. Někdo může říct, že to je přirozený vývoj ... To je pěkná hovadina. Protože to ani náhodou není výsledkem přirozeného vývoje a pokroku, ale toho, že tyhle věci byly záměrně vkládány lidem, aby se změnili, aby zapomněli svoji přirozenou cestu. Proto je velmi důležité, abychom obnovili energii a jednotu v národu žen. A také mužů. Proto je tento obřad otevřený všem ženám a mužům jakéhokoliv věku. Rozumíme tedy, proč to děláme?“ptá se Stojící Medvěd.

Mladí a starší – dva světy v jednotě

Otázka „proč“ je tedy vynesena na světlo; teď ještě zbývá otázka „jak“, která naplňuje zbytek našeho setkání. Diskusi začíná Michal: „Pořád se ptáme a snažíme se přijít na to, jak by měl přechodový rituál vypadat. V návaznosti na všechno, o čem se tu bavíme, mi dneska ráno hlavou prolétla myšlenka: Co když nám to mají říct právě naši mladí? Zeptejme se jich!“ A odpovědi přicházejí nejenom od nich:

„Myslím, že nemá cenu vymýšlet něco nového, že se můžeme inspirovat ve folklóru, jak to dělali naši předci...“

„Je zapotřebí moudrých žen, které  mohou svou moudrost předat dál.“

„Když ale nebude žena dostatečně rozumět svému měsíčnímu cyklu a nepřijme ho, nebude schopná předat tuto svou moudrost mladým dívkám dospívajícím v ženy,“souzní s tímto názorem i Monika Kubasová, která na tohle téma pořádá pravidelná setkání žen.

A jak celé víkendové setkání a propojení světů starších a mladších, světů žen a mužů pro tentokrát zakončit? Napadá mě jedno slovo Stojícího Medvěda: cesta - vzájemné setkávání stejně smýšlejících lidí je totiž opravdu dlouhá cesta; stejně jako hledání odpovědí na otázky, ať už vyřčené pomocí slov či jinak.

A zase se vracím na začátek k onomu dítěti, které za to nejdůležitější pro sebe považuje právě slovo. Protože „je i není“ – polemice mezi vytvářením reality pomocí slov jakožto zástupných znaků se silně kulturně podmíněným významem se ale teď a tady věnovat nebudeme. Třeba jindy. A kdo ví, možná už na dalším Shromáždění rady starších a mladších se Stojícím Medvědem v Sudislavi.

Mladší a starší - všichni spolu v jednom kruhu

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021