Jóga smíchu aneb Jak se směje had

13. listopadu 2013

K největším poznáním často přicházíme v okamžiku, když je nám nejhůř. Tehdy se nejenom prověřuje ryzí charakter našich přátelství, ale také to, které metody a cesty nám pomáhají se odrazit od pomyslného dna. Existuje řada způsobů a metod; smích je jednou z nich. A skutečně to funguje, smícholog Petr Fridrich ví, o čem mluví...

S jógou smíchu (hasya jóga) se poprvé setkal před mnoha lety v Indii, ale vzpomněl si na ni později, v době,  kdy mu do smíchu zrovna dvakrát nebylo. O to silnější ale bylo poznání, že tato metoda opravdu funguje. Od roku 2008 se jí věnuje naplno; vzdělání a praxi získal přímo u indického lékaře Madana Katarii z Bombaje, zakladatele hasya jógy.

Petr Fridrich, smícholog.Máš to i na vizitce?

Smíchologické vizitky ještě nemám, ale určitě to tam bude. Občas se mi už teď stává, že když se někomu takto představím, začnou mu cukat koutky rtů.

Pozoruješ na sobě nějakou profesní deformaci?

(rozesměje se) Trochu ano, všímám si například toho, jak má kdo výrazný smích. Každý jsme jedinečný a i každý smích je jedinečný, ale některé jsou opravdu výrazné. Po takovém člověku, když ho zaslechnu, se na ulici i rád otočím. Navíc někteří z nás mají ten dar svým smíchem strhnout ostatní. To je případ Douga Collinse, bývalého řidiče amerického školního autobusu (poslechnout si ho na vlastní uši a zasmát se na vlastní ústa můžete zde - pozn.red.). Objevili ho náhodou v jedné televizní show, kterou jim svým smíchem na dvacet minut naprosto rozložil. (usmívá se)

K tvému semináři: Smích je naprosto přirozená reakce člověka a často bezdůvodná, jak to vidíme u velmi malých miminek. Ta zpočátku reagují na maminčin úsměv také úsměvem, který zrcadlí...

... pozor, není to pravda. (usmívá se) Smích je opravdu přirozená reakce člověka a není to podmíněné zrcadlením, o kterém mluvíš. Vezmi si slepé děti, také se smějí. Prokázalo se, že stačí slyšet někoho se smát, a už pouze tím se aktivují určitá centra v mozku, která na naše tělo působí, jako bychom se smáli my sami.

Spíš to vnímám jako přirozenou fyzickou tendenci člověka vyjadřovat své příjemné pocity. A nejenom člověk: etologie a nejrůznější výzkumy ukazují, že svým způsobem něco jako smích vyjadřují k projevení radosti i zvířata. Třeba takoví šimpanzi coby živočišný druh nejbližší člověku reagují na lechtání podobně jako lidé.

Svou otázkou jsem mířila k tomu, že pokud je smích naší přirozenou a vrozenou reakcí, proč se znovu učit smát?

To je dobrá otázka, proč... Nejspíš proto, že jsme postupně s tím, jak jsme vyrůstali, ztratili kontakt se svou dětskou přirozeností. Zapomínáme svou dětskou radost, zapomínáme se smát, často je to vlivem okolí, které nás jako malé děti formovalo, bohužel ne vždycky v duchu naší přirozenosti. Sám si moc dobře vzpomínám, že jsme byli trestáni za to, když jsme se ve škole během hodiny zasmáli.

Zapomínáme svou dětskou radost, zapomínáme se smát, často vlivem svého okolí...

Naštěstí v dnešní době existuje možnost volby, takže si můžeme vybrat, do jaké školky nebo školy své děti umístíme. Existují totiž různé přístupy ke vzdělání a výchově, jako je intuitivní pedagogika, Montessori nebo Waldorfská pedagogika, které určitým způsobem reflektují přirozený vývoj člověka. Současně ale také existuje mnoho lidí, kteří mají opravdu těžký osud, ať už osobní nebo v rodinném systému. Takoví lidé také nemívají často důvod ke smíchu...A když se k tomu přidají drobné, ale náročné události každodenního života, tak pokud člověk není extra odolný, postupně ztratí i poslední špetku smíchu, radosti, hravosti a schopnosti uvolnění.

Co se děje, pokud se zapomeneme smát?

Začne se nám to čím dál tím víc a hlouběji promítat do života. Lidi, kteří se skutečně dlouho nesmějí, poznáme na první pohled: Chodí sklesle, bez energie a pomalu, jsou zavření, nevyhledávají oční kontakt, mají ochablé svaly po těle i v obličeji...

Samozřejmě se to netýká okamžité nebo krátkodobé melancholie, ale skutečně dlouhodobého stavu, který se pomalu, ale jistě začne vtiskovat do jejich těla a obličeje, doslova se v nich zakóduje. Nebezpečí tohoto procesu spočívá v tom, že se tento stav postupně stává pro tělo i pro mysl „normálním“, běžným a standardním.

Dostat se z takového stavu není jednoduché, člověk se vlastně musí úplně „přeprogramovat“...

Ano a může to dělat různými způsoby. Velká výhoda jógy smíchu je v tom, že účinkuje relativně rychle. Jenom tím, že provádíte různé smíchocviky, i když vůbec nejste šťastní nebo nemáte ani za mák důvod k radosti, tělo spustí reakce, které nastartují hluboký proces změny. Proto se jóga smíchu dnes nejčastěji používá jako účinný a praxí ověřený prostředek v prevenci proti stresu a syndromu vyhoření.

Jóga smíchu se používá jako účinný prostředek v prevenci proti stresu a syndromu vyhoření.

(odmlčí se) Jóga smíchu pro mě představuje prostředek, jak se znovu dotknout své přirozenosti a dětské hravosti. Proto se nevěnuji pouze józe, ale celému tématu smíchu, smíchologii coby souhrnu nástrojů, které nám pomáhají uvolnit ze sebe napětí a prožívat spontánní radost. Všichni to umíme, jde jenom o to se na to rozvzpomenout...

Jak tedy takový seminář jógy smíchu vypadá? Zmínil jsi, že provádíte smíchocviky...

To jsou hravé aktivity, jejichž součástí je smích. Takže například mícháme koktejl smíchu (předvádí gesto rukama), který potom vypijeme (gestikuluje pití z neviditelné sklenice) a začneme se smát. Některé aktivity mají i větší přesah, třeba ty, během kterých se smějeme ničemu. Říkám totiž, že pokud je člověk schopný se zasmát ničemu, tak je schopný zasmát se téměř čemukoliv, i sám sobě, což je také docela dobrý smíchocvik. (namíří ukazovákem jedné ruky na sebe a začne se smát) Tohle je skvělý prostředek k tomu, jak získat nadhled a odstup sám od sebe.

Smíchocviků je celá řada, většinou je děláme vestoje, některé vsedě a jiné i vleže. Některé jsou vážně ujeté (usmívá se), třeba Sekačka smíchu nebo Prkenný smích, kdy takhle prkenně chodíte po místnosti (zvedá se od stolku a prkenně se prochází kolem) a smějete se HA-HA-HA (směje se hrdelním hlasem. Za chvíli si opět sedá naproti mně) Nebo se také smějeme jako různá zvířátka, máme na seznamu asi deset zvířecích druhů smíchu...

To je zajímavé. Jak se třeba směje žirafa?

To nevím, ale na kurzech cvičíme například hadí smích... Ten je nejlepší ze všech, které máme na seznamu. Však si ho pojďme vyzkoušet! (Než se naději, ležím v čajovně na zemi na koberci ... a směji se jako had. U Džoudyho jsou ale na to zvyklí, Petr zde pořádá některé ze svých „smíchových“ setkání. Jsem tedy asi jediná, kdo si připadá ... potrhle.)

To je fakt potrhlé... 

(směje se) Je! Ale právě tato potrhlost způsobuje, že po určité době, kdy smíchocviky provádíme, se chtě nechtě začneme smát doopravdy, i když na samém počátku smích děláme pouze fyzicky, pouhým otřásáním těla. A právě v tom spočívá kouzlo a zároveň léčebný účinek smíchu: i když je nám opravdu těžko a není nám právě do smíchu, díky tomuto efektu předstíraného smíchu se můžeme za krátkou dobu skutečně začít smát přirozeně a od srdce.

Právě tato potrhlost způsobuje, že po určité době, kdy smíchocviky provádíme, se chtě nechtě začneme smát doopravdy.

A to skutečně jenom díky tomu, že sebou potřásáme a hlasivkami vydáváme slabiky HA-HA-HO-HO? Nebo v případě hada S-S-S-S-S?

Ano! Protože i při těchto pohybech používáme bránici a zapojujeme obličejové svaly. Takže dříve či později se nastartují procesy vedoucí ke spuštění přirozeného smíchu. A to je přesně ta chvíle, kdy náš mozek začne vylučovat endorfin známý jako hormon štěstí. (usmívá se) Přichází ve vlnách, které střídavě přicházejí a odcházejí. Nelze stanovit, kdy vlna přijde a jak velká bude, každý to prožívá individuálně. Z toho vyplývá, že se na těchto vlnách nevezeme pořád.

Zároveň ale musím říct, že to je celkem fyzicky náročné vydržet se dlouho smát.

Je. A právě proto se dá jóga smíchu skutečně považovat za fyzicky náročné cvičení. Člověk během ní totiž zapojuje skupiny svalů, které běžně nepoužívá. Nemůžeme sice mluvit o rozvoji celkové fyzické kondice, ale výrazného posílení se dostane svalům bránice, ramen, krku a obličejových svalů.

Jinak smíchocviky, které provádíme, jsou velmi intenzivní psychicky, protože se pohybujeme v hraniční oblasti emocí. Ty bývají velmi často hluboce uložené a zakódované v našem těle, ani o nich nevíme. Naše tělo má k uvolnění vnitřního napětí k dispozici dva nástroje: smích a pláč. A když se dlouho pohybujeme v jedné rovině, můžeme snadno sklouznout do té druhé, do pláče. Z těchto dvou důvodů, z emoční i fyzické náročnosti, jsou prováděné smíchocviky krátké a často je prostřídávám s uvolňovacími cviky.

Náš tip:

Na stránkách Smíchologie.cz naleznete nejenom seznam pravidelných „smíchových“ akcí a setkání Petra Fridricha v Praze i mimo Prahu, ale také další tipy "k smíchu".

A za všechny smícho-videotipy, které jsou na youtube k nalezení, alespoň dva: takto vypadá jóga smíchu v podání jejího zakladatele, doktora Madana Katarii ... a takto vypadá netradiční jízda metrem: Merci! alias Bodhisattva v metru, osmiminutový film Christine Rabette. Lze aplikovat v jakémkoliv prostředku hromadné dopravy. Takže: kdy a kde „na rozesmátou“?

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021