Když správně zaměříme mysl, zvládneme i pandemii

1. dubna 2020

S Laurou van Dernoot Lipsky jsme se setkali online, abychom představili její knihu Provázení traumatem, kterou Maitrea nabízí nově čtenářům. Když jsme se před několika týdny domlouvali na rozhovor, netušili jsme, jak aktuální toto téma v současné době bude.

Pandemie koronaviru, která teď zasáhla celý svět, jde ruku v ruce se strachem a ovlivněním psychiky lidí, a proto se přirozeně naše slova stočila k tomu, jak si v těchto dnech náhlé společenské izolace můžeme každý pomoci.

Jaké máte pocity z toho, co se teď celosvětově děje?

Zřejmě jako většina lidí nenacházím slova, kterými bych dokázala události za posledních pár dnů vystihnout. Teprve se postupně odhaluje, jak velký dopad na nás pandemie koronaviru bude mít a jaké škody napáchá. Je to ohromující. Lidé se nyní můžou cítit bezmocní a je až nepředstavitelné, jak moc nás všechny virus paralyzoval. Teď nás bude stát úsilí, abychom si zachovali klidnou mysl.

Co je podle vás pro lidi jako jednotlivce z hlediska psychiky teď nejtěžší? 

Březnová novinka z našeho nakladatelství.

Může být těžké vůbec pojmout velikost a rozsah celé situace, která se před námi rozkrývá. Byli jsme svědky toho, jak bezpečnostní opatření paralyzují komunitu po komunitě a město po městu. Pro nás jako pro lidstvo může být velmi těžké rychle reagovat na změnu. Pokud znáte někoho, kdo je nakažený, o to víc se vás to dotýká. Mnoho lidí pravděpodobně prochází náročnými chvílemi uvědomění a pochybnostmi. Kladou si otázku, co když nemoc zasáhne přímo je nebo jejich blízké. 

Mnoho z nás přišlo o práci, podnikatelé byli nuceni zavřít své firmy, přicházíme o materiální jistoty. Jak za těchto podmínek nepropadnout panice?

Nejsme příliš zvyklí na to, že se rázem ocitneme v tak ochromující situaci. Je toho tolik, co se v současnosti vymyká naší kontrole - školy se zavírají, lidé přicházejí o práci, někteří umírají... Proto je podle mě velmi důležité, abychom byli vysoce disciplinovaní a hluboce soucitní sami se sebou. Buďme také velmi důslední v tom, kam zaměřujeme naši pozornost.

Dovolme si v klidu projít hodinu po hodině a den za dnem. Ujistěme se, že eliminujeme vše, co vnímáme jako toxické, to, co nám náladu stahuje dolů a co nás zahlcuje. Buďme velice bdělí, pokud jde o zprávy z médií a také o rozhovory, do kterých se s lidmi pouštíme. Buďme na sebe v určitém smyslu přísní a ptejme se sami sebe: co teď čtu, co teď poslouchám, do čeho se teď zapojuji? Starám se o děti, vařím pro dědečka, dělám práci, kterou potřebuji vykonat? Nebo věnuji pozornost něčemu destruktivnímu, co mě vyčerpává? Současná situace po nás vyžaduje velkou dávkou všímavosti a soustředěnosti. Je nezbytné umět si tyto věci uvědomit a utřídit.

Ujistěme se, že eliminujeme vše, co vnímáme jako toxické, to, co nám náladu stahuje dolů a co nás zahlcuje. Buďme velice bdělí, pokud jde o zprávy z médií a také o rozhovory, do kterých se s lidmi pouštíme.
Pomůže nám toto soustředění uvolnit mysl ze strachu a jednat v naději?

Není nutné cítit přímo naději, možná by to pro někoho teď ani nebylo možné. Jde o to být pokud možno v klidu, protože když jsme vystrašení, jsme paralyzovaní a je pro nás náročné z tohoto stavu vyjít a být konstruktivní – ať už to znamená uvařit pro rodinu, vykonávat v malé míře dobrovolnickou činnost, nebo zkrátka udělat svou práci.

Ve své práci s traumatem doporučujete udržet si tvořivý přístup za každé situace. Co tím konkrétně myslíte?

Tím, co pomáhá, může být třeba hra na kytaru nebo cokoli jiného. Když jsme ochromení, ztrácíme naši schopnost kreativity. Když jsme zamrzlí strachem, nedokážeme si s čistou hlavou říct, kde zůstaneme dalších pár týdnů, nebo co budeme dělat, pokud manžel ztratil práci. Nevidíme řešení. 

Mnoho lidí po celém světě teď přichází s písněmi, které mají ostatní povzbudit, a s dalšími projekty věnovanými sounáležitosti – a to je kreativita! Kreativně můžeme přistoupit i k tomu, co dělat s dětmi, když nejsou ve škole. Jak se o ně postaráme a jak je zabavíme? Tvořivost je důležitá nejen v umělecké rovině, ale i v každodenním životě a v přístupu k běžným denním aktivitám.

„Tvořivost je důležitá nejen v umělecké rovině, ale i v každodenním životě a v přístupu k běžným denním aktivitám.“
Čím nás naopak tento čas v izolaci může obohatit?

Myslím, že nás to rozhodně může přivést k hlubšímu zamyšlení nad tím, za které věci v životě jsme skutečně vděční. To je jedna velice smysluplná technika. Pokud vám současná opatření dala možnost strávit nějaký čas s vašimi blízkými, které máte rádi, nebo zpomalila vaše rychlé tempo, je to příležitost, za kterou můžete poděkovat. 

I kdybyste si měli na telefonu nastavit budík, který vám každou hodinu připomene, ať si pro sebe řeknete, za co jste vděční, udělejte to. Myslete třeba na jednu věc, která jde právě teď dobře. Dopřávejte si malé radosti, každý den si něčím  udělejte radost – třeba posezením u šálku vašeho oblíbeného čaje. Také je velmi účinné napojit se na naše vnitřní já a rozprostřít naše vnímání do stavu vzájemné propojenosti s hlubší podstatou bytí a uvědomit si naši nezávislost na vnějších vlivech. 

Pandemie může být velkou připomínkou naší propojenosti s Univerzem. Někomu tento rozměr může dát hluboký smysl. 

Nastavte si budík, který vám každou hodinu připomene, ať si řeknete, za co jste vděční.

A ještě jedna věc mne napadá. Po celém světě se nyní odehrávají krásné akty odvahy, štědrosti a laskavosti. Dovolme si je zaznamenat a ocenit. Umět věnovat pozornost těmto, ať už malým nebo velkým aktům sounáležitosti, či se na nich podílet, je právě teď zásadní. 

Je ve vaší knize Provázení traumatem konkrétní část, která by teď lidem mohla pomoci?

Do této i do mé druhé knihy jsme se se spoluautorkou snažily dostat co největší množství technik, které lidé můžou v krizových situacích použít. Jak v běžných dnech, tak i ve výjimečných krizích. Snažily jsme se popsat maximum strategií, které vám neseberou mnoho času ani peněz a nevyžadují velké úsilí. 

Například pobyt v přírodě je pro nás velice léčivý a může velmi efektivně zharmonizovat náš nervový systém. Pokud si teď nemůžete dovolit procházku, může být pro vás přínosnou meditací alespoň pohled z okna do přírody. Zkuste si také najít nějakou aktivitu, u které se denně zapotíte a při které si můžete uvědomovat váš dech. Cokoli, co se ve vašem nervovém systému za posledních čtyřiadvacet hodin usadilo, může hluboké vědomé dýchání utišit a vyčistit. 

Kladu velký důraz na to, aby se nám v nervovém systému nic dlouhodobě neuchovávalo, jinak by došlo k jeho přetížení. Každá tradice a kultura nás ve svých technikách, jejichž cílem je regulovat nervový systém, vyzývá k zapojení dechu. 

Spousta lidí je momentálně ukotvená pouze v hlavě a pořád přemýšlí dokola nad všemožnými scénáři. Je důležité, abychom se spojili s celým tělem a nezůstali jen v mysli. Zameditujte si, zacvičte si jógu. Máme mnoho možností, jak obtížné situace překonat a zvládnout. Když se ráno vzbudíte, važte si toho rána a vyhněte se poslechu zpráv v rádiu nebo v televizi, nekontrolujte hned sociální média. Udělejte si prostor na procítění vděčnosti ráno po probuzení i večer před spaním. 

„Když se ráno vzbudíte, važte si svého rána a vyhněte se poslechu zpráv v rádiu nebo v televizi, nekontrolujte hned sociální média. Udělejte si prostor na praxi vděčnosti ráno po probuzení i večer před spaním.“
Jak definujete trauma? Jak zjistíme, že je to i náš případ?

Pro každého je to různé. Pandemie pro někoho může být jen nepohodlná, ale pro jiného traumatizující. Trauma je velice osobní. Co je traumatizující pro mě, nemusí být pro vás. Trauma je však obecně něco, co zcela převrací naši osobnost. Věřím, že se to teď i mnohým děje. Proto opravdu všem doporučuji přistoupit realisticky a konkrétně k praktickým krokům a plánům, které vás teď podpoří.

Trauma nepostihuje pouze oběti náhlých událostí, ale také ty, kteří jim pomáhají. Jak by se měli před vznikem traumatu chránit oni?

Je třeba, aby každý, kdo pomáhá druhým, dodržel mentální očistu. Dělejte, co je vám blízké. Můžete najít podporu ve filozofii, spiritualitě, ve vašem náboženství nebo v technikách pro práci s myslí. Zapojte vše, co vám pomůže, abyste předešli vyčerpaní a zahlcení. Když je toho na vás příliš, uvolní se stresové hormony, tělo je v zátěži, váš imunitní systém se oslabí. Udělejte to nejlepší, abyste dokázali zachovat klid a duševní zdraví. 

Ve své praxi kombinujete praktické vedení s východní filozofií. Jak jste se k duchovnímu přístupu dostala? 

Sama jsem propadla traumatu, když jsem za studií začala pracovat v tísňovém centru a ztotožnila se s utrpením druhých. Hledala jsem kvůli tomu způsoby, jak se z mých nepříjemných stavů dostat. Pátrala jsem po pomoci prakticky všude, kde jsem mohla, a díky tomu jsem se dostala ke spoustě velkých moudrých učitelů. Jedním z nich byl vietnamský buddhistický mnich Thich Nhat Hanh. Nacházet se v extrémních situacích a hledat způsob, jak jimi proplouvat, mělo pro mě v určité etapě mého života velký význam. A potřebovala jsem přitom něčí hluboké vedení. 

 
Jak jste na tom dnes? Už roky denně přicházíte do styku s lidmi potýkajícími se s traumatem.  Musíte se stále hlídat, abyste mu znovu nepropadla?

Velkým darem, díky kterému mohu tuto práci vykonávat už léta, je, že mám privilegium učit se od mnoha úžasných lidí. Získala jsem od nich strategie a techniky, které mi pomáhají. Proto mám kapacitu pokračovat v tom, co dělám. Nesu spoustu zodpovědnosti. Ale vím, jak o sebe pečovat.

Mou prioritou je být skvělým rodičem, být partnerkou, jakou chci být, být přítelkyně pro mé kamarády a profesionál pro ty, se kterými pracuji. A je pro mě důležité najít udržitelnou cestu, jak tím vším elegantně proplouvat. Když se děje něco velkého jako teď s pandemií, neznamená to, že se necítím zahlcená nebo nemám strach. Ale od všech, kteří mě učili, jsem získala požehnání, díky kterému se k situaci dokážu postavit. Nikdy to není o tom, že bychom jako profesionálové podobné situace neprožívali. Jsme však schopní zapojit praktiky, které nám pomohou zůstat vědomými, a díky tomu sloužit druhým. 

Co přejete lidem, kteří vezmou do rukou vaši knihu Provázení traumatem?

Přeji si, aby lidé věděli, že v tom, co se jim děje, nikdy nejsou sami. Někteří se bojí pandemie, ale mnoho lidí se také strachuje o své příbuzné nemocné rakovinou, nebo o děti, které čelí šikaně ve škole, jiní se obávají klimatických změn. Neustále se snažím všem připomínat, že izolace je zničující a nikdo z nás není nikdy v potížích sám. Existuje spousta zdrojů, které nám mohou pomoci projít těžkými životními zkouškami. Přeju jim, aby použili strategie a techniky z té knihy k tomu, aby ustáli každodenní život.

***

 

Provázení traumatem sestavila Laura van Dernoot Lipsky jako kompas pro ty, kteří řeší traumatizující situace. Více informací o knize a jejím obsahu najdete tady.

Knihu přeložila z anglického originálu Trauma Stewardship Petra Plašilová. 

 

 

Autor článku: Lenka Nechvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Hlas duše (pro 2 osoby)

20. – 22.11.2020

Skrz temnotu ke světlu

22. – 25.4.2021

OBJEVTE LÁSKU

3. – 4.10.2020