„Ke svému ženství si musíme dojít samy“

29. ledna 2014

Původní záměr byl jasný: Položit Terezii Dubinové tři krátké otázky na téma menarché k chystané recenzi na knihu Sedm posvátných fází menarché. Tři otázky se však rozvinuly do velmi zajímavého rozhovoru, a tak jsem se rozhodla Vám ho předložit celý: o dívkách a o ženách, o roli mužů a mužských setkávání, o léčení paralelní realitou nebo o Matce Gaie a transformaci vědomí.

Není žádných pochyb o tom, že menarché – první menstruace – představuje v životě mladé dívky velký mezník. První z několika zásadních v životě ženy. Zároveň to je doba velkých změn a velkého zmatku, a to jak pro samotnou dívku, tak pro její nejbližší okolí. Pomoci v tomto okamžiku může přechodový rituál, který je dokonce i vítán.

Terezo, co je podle vás smyslem tohoto rituálu?

Sladění dvou časů, psychického a  fyzického. Protože chvíle, kdy dívka dospívá v ženu, není jedna jediná chvíle, ale dlouhý proces. A prostřednictvím menarché učiní její tělo tento proces právě jednou jedinou chvílí. Psychicky je to proces, fyzicky je to tento jeden moment. Rituál oslavy první menstruace tyto dva čas slaďuje. Je to předěl, na který by dívka měla vzpomínat ráda jako na něco výjimečného.

Jak toho coby matky dosáhneme?

Nejdůležitější je podpora, kterou dospívající dívce vyjádříme. Podpora začíná už od toho, jakou podobu by rituál měl mít. Každá dívka je totiž jiná a má jiné touhy nebo představy. Mám dvě dospívající dcery. Když přišel čas té starší a povídaly jsme si o všem, co je s tím spojené, i o možnosti uspořádat rituál, přijala to s radostí. Druhá je jiná a i její přístup k menstruaci je jiný. V tomto případě mi jako mámě nezbývá nic jiného než trpělivě počkat, až zájem projeví ona sama.

(směje se) Zažila jsem si tedy obě polohy, které mě naučily, jak najít a vyjádřit podporu tak, aby to byla především podpora pro dcery, ne pro mě. A jsem to já, jejich matka, kdo pro ně může vytvořit bezpečný prostor pro všechno, co se objeví. Proto je v tomto procesu tak důležitá podpora.

Obě polohy mě naučily, jak najít a vyjádřit podporu tak, aby to byla především podpora pro mé dcery, ne pro mě.

Někdy dívky vlastně ani dospět nechtějí, svět dospělých pro ně představuje ohrožení.

Stát se dospělým opravdu není jednoduché, také kvůli tomu, že se čím dál tím víc rozpadá tradiční pojetí ženské a mužské role ve společnosti. Je proto pochopitelné, že se dospívající dívky mohou cítit velmi nejisté a mít z toho dokonce strach. Protože ani vlastně pořádně nevědí, co to znamená být ženou! A my, matky, jim to ani s nejlepší vůlí nemůžeme pořádně říct: „Teď jsi začala menstruovat, jsi ženou a to pro tebe znamená tohle a tohle...“

Nejlepší učení je jít příkladem.

Ano! Tohle mi krásně ukázaly mé dcery; že jim nemohu ukazovat cestu k jejich ženství, dokud jsem si pro něj nedošla já sama. Dokud jsem nepřijala, že jsem ženou, a že jí jsem ráda! To je totiž to největší, co já jako matka mohu svým dcerám přinést.

A tohle všechno se děje i neverbálně, na energetické hladině. Dospívající dívky samozřejmě vnímají, jaké poselství jim matka dává o vztahu ke svému ženství a k ženství obecně. A když okamžik přerodu přijde, tak tyto role ženy zároveň přijímají a nepřijímají. Samy si totiž vybírají, co je pro ně z předkládané role přijatelné, a současně to je období, kdy se chtějí od své mámy a obou rodičů emancipovat a najít si svou cestou samy.

Ve svém článku o rituálu první menstruace zmiňujete hezké a zajímavé příklady toho, jak pomoci dívkám přijmout jejich přerod v ženu.

Má je to vést k převzetí odpovědnosti za svůj vlastní život, do jisté míry samozřejmě. Způsobů je mnoho, ale pořád platí, že je důležité respektovat přání dívky nebo jejího stylu života. Třeba mně samotné se u mé mladší dcery velmi osvědčil kontakt s přírodou, právě proto, že nejvíc odpovídal její povaze. Tak jsem se jí snažila smysl a krásu menstruace přiblížit právě přírodním obrazem.

Ve smyslu, že lidé se snaží přírodu podmanit, kontrolovat a přetvářet svým neustálým budováním. Ona má ale svůj vlastní řád a rytmus, jak třeba vidíme na střídání ročních období, a tyto přírodní cykly jsou silnější než lidská vůle. A podobné to je i s naším měsíčním krvácením. Jako ženy jsme skrze něj spojeny se samotnou podstatou života a s jeho přirozeností, ze které jsme se jako civilizace vytrhli.

Tak jsem se jí snažila smysl a krásu menstruace přiblížit právě přírodním obrazem.

Jakým způsobem mohou své dcery v tomto období podpořit jejich otcové?

Zůstat s nimi v kontaktu, neodtahovat se, jak se bohužel často děje. A je to pochopitelné; muž vnímá a vidí změnu své dcery v ženu a je zmatený, jak se má teď chovat, jak se jí dotýkat. Jde o to přizpůsobit se nastalým změnám a najít jiný způsob, jak s ní být. Už mu sice nebude skákat po břiše, jako když byla malá, ale mohou si spolu třeba vyrazit do přírody na výlet.

Otec je pro dospívající dívku právě v tomto období velmi důležitý, také tím, že do ní vtiskává modelový obraz jejího budoucího partnera. Měl by být proto schopný dát jí najevo, že se mu to líbí, že se stává ženou. Bylo by dobré, kdyby jí občas jen tak dal nějaký dáreček nebo kdyby jí řekl, že jí to dneska sluší. A je to její vnitřní žena, která se v ní právě rodí, kdo tohle potřebuje slyšet – ne dítě, kterým byla dosud.

Když jsme u těch mužů, i oni potřebují pro svůj „přechod“ do dospělosti vedení a příklady toho, jak vypadá „muž“. Což není o moc lehčí než u dívek...

Ano, nemají to jednoduché. Mužů, kteří by byli skutečnými Muži s velkým M, není tolik jako žen, které se už nějakou dobu začínají „probírat“. To je ale takový zákon: Hendikepovaní potom vždycky jedou rychleji, protože jsou zvyklí, že jim nikdy nikdo nedá nic zadarmo. Jenže muži, kterým všechno staletí padalo do klína, si teď s probíhajícími změnami nevědí rady. A tak hledají, jak fungovat nově, když starým, navyklým způsobem to už nejde.

Hendikepovaní vždycky jedou rychleji, protože jsou zvyklí, že jim nikdy nikdo nedá nic zadarmo.

Kdo jiný ale má vést mladé chlapce k tomu být mužem než právě muži? Mužské kruhy se mi pro tento účel zdají být vhodným odrazovým můstkem. Co si o nich myslíte?

Podle mě muži v mužských kruzích prožívají to, co ženy před deseti lety, když se objevily ženské kruhy: čirou radost ze setkání s někým podobně nebo stejně laděným. Radost ze sdílení a vzájemné podpory, že mohu s ostatními otevřeně mluvit o svých pocitech nebo o tom, o čem jsem se až dosud styděla mluvit! Že mohu mluvit o svých pochybnostech, aniž by mě kdokoliv soudil, a že druhé ženy nejsou v ten moment mé soupeřky, ale sestry. I pro muže je důležité vzájemně mezi sebou obnovit důvěru.

Podle mě je pro muže nesmírně důležitá fyzická činnost, fyzické tvoření. Ať už při štípání dříví nebo při společném budování konkrétního projektu ve fyzické realitě. Protože prostřednictvím fyzické práce přicházejí do kontaktu se skutečnou fyzickou realitou, ne pouze s virtuální, ve které se většina z nás běžně pohybujeme. Ženy se tomuto přirozenému světu, ať chtějí, nebo nechtějí, přibližují právě prostřednictvím svých tělesných prožitků, skrze menstruaci, těhotenství, porod a péči o děti.

Fyzicky činný muž coby bojovník, dobyvatel, tvůrce je pouze jedním aspektem mužství, stejně jako ženství jich v sobě zahrnuje několik.

Je pravda, že archetyp posvátného bojovníka, martovská energie mě velmi zajímá. Nemyslím si, že boj je pouze špatný, bojovná energie je zas a pouze energie a záleží, jak se používá. Dlouho jsem žila v Izraeli. A tam se na archetyp posvátného bojovníka pohlíží tak, že on nepoužívá svou sílu a agresi pro boj za fiktivní pravdu, ale pro ochranu žen, dětí a země. (odmlčí se) Důležitý je v tom právě prvek ochrany a tvořivosti. Posvátný bojovník svou energií chrání z/Zemi, pečuje o ni a zároveň ji vytváří. Podle mytologie bůh Mars, když nebojoval, přetavil své meče v radlice a oral půdu.

Podle mytologie bůh Mars, když nebojoval, přetavil své meče v radlice a oral půdu.

Ochrana žen, dětí a z/Země... O Zemi se někdy mluví jako o Matce, takže muži vlastně chrání ženy, děti a svou matku, Matku Zemi...

(usměje se) Onehdy jsem se setkala s Natašou Foltánovou (majitelkou firmy Tierra Verde, výrobce české ekodrogerie, pozn.red.), která mi vyprávěla o knížce, kterou právě četla. A v ní se mluví o tom, že v novém paradigmatu už nebude Země Matka a my jejími dětmi, které si z neustále jenom berou a vysilují ji, jako se tak děje... ale že mezi námi bude vztah partnerský. Budeme ctít její potřeby, jako je tomu v partnerství. Tento pohled mi dává smysl, protože vědomí Gaiy i naše vlastní se proměňuje. Stále více se prosazuje vztah spolupráce...

Děkuji Zuzaně Zońové Ševčíkové za poskytnutou fotografii.

Náš tip:
O rituálu menarché Tereza moc hezky píše v článku Rituál první menstruace. Najdete ho na na jejích www stránkách Oheladom.cz spolu s dalšími tipy, jak dospívající dívce zajímavých způsobem zvědomit její přechod do dospělosti.

Pár slov na závěr – který vlastně žádným závěrem není, spíše naopak:
„Práce se ženami mi ukázala jednu zajímavou věc: Jako ženy si ze svého vlastního dospívání velmi často neseme určité trauma, že jsme během tohoto procesu nebyly přijaty a dostatečně podporovány. A je to právě tato naše vnitřní část, někdy nazývaná Vnitřní Pannou, která volá po naší pozornosti v dospělosti. Tato část se pak často projevuje vnitřním smutkem, který nám nedovoluje žít naše ženství s radostí a sebehodnotou.

Ale i s tímhle se dá pracovat, nemusíme svá zranění nést celý život! Buď si můžeme rituál menarché připravit samy pro sebe, takový, jaký by se nám líbil, aby tenkrát v mládí proběhl. Důležité při něm je, abychom ho prožily celým tělem, aby jím prošel a nezůstal pouze v hlavě.

Nebo také můžeme provést léčení takzvanou paralelní realitou. Jednoduše se vrátit do daného okamžiku, který nebyl podle našich představ, a vnitřně ho prožít jinak, jakoby opravit minulost, vtisknout do energetického pole jeho jiný obraz, připravit své Vnitřní Panně jinou realitu, než jakou prožila. A to se pro ženu stává klíčové tehdy, když se jí narodí dcera – že jí tyto své vnitřní modely a bolesti nemusí předávat.“ - Terezie Dubinová

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021