Konflikt je skvělým učitelem

15. července 2015

Co přivedlo bývalého kapitána leteckých sil USA na cestu osobního rozvoje?„Můžu procestovat celý svět, abych se našel, ale nikdy sám sebe neobjevím tak jako v intimním vztahu. Který mi otevřel oči vůči sobě a také probudil mé tělo. A to je také hlavní náplní mojí práce: probudit se jako muž v intimním vztahu,“ říká kouč partnerských vztahů Bryan Reeves, který vyměnil kapitánskou uniformu za cestu "k sobě".

Na tvých stránkách jsem narazila na citát: „Když chcete zvýšit kvalitu svého života, musíte zvýšit své standardy“. Znamená to tedy, že jako lidé nežijeme svůj život naplno?

Ano. A přivedla mě k tomu vzpomínka na partnerský vztah, ve kterém jsem před lety žil. Když jsem o tom zpětně přemýšlel, došlo mi, jak nízké standardy jsem tehdy měl na to, co chci ve vztahu prožívat. Myslím, že to zná každý z nás... a že většina z nás chce to samé: žít ve vztahu s někým, kdo nás miluje, jací jsme. Kdo nás nesoudí ani nekritizuje za to, jací jsme. A přesto často zůstáváme a žijeme s partnerem, který dělá přesný opak toho, po čem toužíme! A představujeme si, že se ten druhý nějakým zázrakem jednoho dne změní.

Jakmile zvýšíme standardy toho, co je pro nás v pořádku a co už není, život na to musí zákonitě reagovat. A také reaguje! Jakmile totiž rozhodnu a určím, co je pro mě ok, v tu chvíli se tak mohu začít chovat a takové situace aktivně vytvářet!

A jsme u toho: Pracoval jsi jako kapitán leteckých sil USA. To je skoro sen mnoha chlapců, ne? Přesto jsi tuto oblast dobrovolně opustil. Podobně jako v případu tvého vztahu, došel jsi k nějakému bodu poznání, odkud nebylo návratu?

Přesně tak. V armádě jsem, dalo by se říct, strávil nejkrásnější roky svého mládí; od sedmnácti do šestadvaceti. A tím bodem poznání bylo, že jsem si uvědomil, jak je mi mizerně, že mě něco uvnitř hodně bolí a že nejsem v této práci šťastný. Z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich bylo, že jsem toužil dělat něco smysluplného, co nějakým způsobem přispěje světu jako celku. Nevěděl jsem sice, co to má být, jasně jsem ale věděl, že práce v armádě to rozhodně není.

Na jedné straně jsem tedy měl svoji vnitřní touhu, na straně druhé jsem byl uzamčený ve své „vojenské mysli“. A měl v sobě obrovský vnitřní konflikt. Konflikt je skvělým učitelem... (usmívá se) Měl jsem všechno: dobré peníze, prestiž, respekt, skvělé holky kolem sebe i skvělý domov ... až na to, že jsem se cítil mizerně. Tehdy přišlo poznání, že v penězích ani prestiži štěstí nenajdeme. Hodně lidí si to ale pořád ještě myslí.

Konflikt je skvělým učitelem. Měl jsem peníze, prestiž, respekt i skvělé holky kolem sebe... až na to, že jsem se cítil mizerně.

(odmlčí se) Člověk dělá změny až tehdy, když ho něco bolí. Až teprve tehdy se začíná zajímat a hledat – ve světě kolem, v sobě... Myslím, že tuhle situaci zná hodně lidí, rozdíl je jenom v tom, že ne všichni si to uvědomují (zdůrazní), že jsou nešťastní nebo že je něco bolí.

Po odchodu z armády jsi strávil několik let na cestě, doslova do písmene: cestoval jsi ve Francii, Austrálii, Indii, v Egyptě. Jaké největší poznání sis z tohoto období pro svůj život odnesl?

(přemýšlí) Bylo jich hodně. Když jsem odešel z armády, byl jsem naprosto chycený ve své mysli. Nebyl jsem schopný cítit, uvnitř svého těla jsem byl mrtvý. Instinktivně mě proto přitahovala temnota, extrémně silné až zraňující situace a místa, na kterých jsem mohl alespoň něco málo cítit. Jako člověk, který fyzicky poškozuje svoje tělo: okamžik bolesti je jediný moment, ve kterém cítí, že jsou ještě naživu.

Vydal jsem se tedy do Osvětimi, která si mě stejně instinktivně přitáhla, a strávil tam tři dny. Snažil jsem se vcítit se do osudu tehdejších tamních vězňů a do jejich života v takových brutálních podmínkách. Tím jsem se snažil prolomit svoji ochrannou umrtvenou slupku a znovu začít cítit. Jenže jsem nic necítil. Jen ten velký klid a ticho, které tam vládlo. Tak jsem odjel a zamířil do Francie, kde jsem potkal ženu - se kterou jsem se po pěti týdnech známosti oženil... A to byl přesně ten okamžik, který prolomil všechny bariéry.

Ne nadarmo se říká, že láska je nejmocnější síla ve vesmíru... (usmívám se)

Tohle setkání ale byla naprostá katastrofa! Která mě na druhou stranu, jako jediná do té doby, skutečně dokázala otevřít. Až v intimním blízkém vztahu s touto ženou jsem najednou začal vidět sám sebe... Tak jako s ní bych sám sebe nikdy nepoznal, ani kdybych strávil dny v nějakém muzeu, dokonce ani v osvětimském muzeu!

A to bylo to největší poznání, na které ses ptala: Můžu procestovat celý svět, abych se našel, ale nikdy sám sebe neobjevím tak, jako při pohledu do očí ženy. Jinými slovy v intimním vztahu. Který mi nejenom otevřel oči vůči sobě, ale také probudil mé tělo a znovu mě doslova „oživil“. A to je také hlavní náplní práce, kterou v současnosti dělám a o čem píšu na svůj blog: o probouzení se jako muž v intimním vztahu. Protože přesně tohle byla i moje cesta probouzení, protože poznání, které mělo největší efekt a schopnost nejhlubší proměny, přišlo právě v blízkém vztahu s touto ženou, se kterou jsem se snažil být ženatý... (směje se)

Můžu procestovat celý svět, abych se našel, ale nikdy sám sebe neobjevím tak, jako při pohledu do očí ženy.

Tak trochu iniciační rituál, ne?

Vlastně ano. V moderní společnosti chybí (zdůrazní) iniciační rituály, které chlapce převedou z chlapectví do mužství. A proto každý vztah se ženou nebo obecně s kýmkoliv, kdo je naším intimním partnerem, je jako vkročení do plamenů iniciace. Proto jsou naše intimní vztahy tak náročné, když jsme mladí: jsme děti, chlapci, kteří se snaží žít ve vztahu jako dospělí. Jenže to neumíme, nevíme, jak se to dělá. Jak se vztáhnout k druhé lidské bytosti, jak si jí vážit a chovat ji v lásce...

Proto musíme vstoupit do těchto plamenů iniciace prostřednictvím blízkého vztahu a nechat v sobě shořet všechny dětské představy. Jedině tak může vzniknout skutečný muž a skutečná žena, kteří dokáží milovat svět a sdílet dar své lásky s druhým člověkem i se světem samotným. Spousta lidí ale tuhle cestu nepodstoupí, nedají si tu práci. Zkrátka vstoupí do vztahu s druhou osobou, navzájem se rozčilují - a ve vztahu dál zůstávají, aniž by něco měnili.

Zmínil jsi, že v současné době se věnuješ osobnímu koučinku. Využíváš v něm své zkušenosti z doby cestování nebo z těchto setkání?

Hodně moc! Vystudoval jsem sice obor psychologie lidského chování (tzv. behaviorální psychologie, pozn.red.), v koučinku to ale příliš nevyužívám. Specializuji se spíš na oblast potíží v partnerských vztazích, protože to je to, čím jsem si sám prošel a co mě samotného bytostně velmi zasáhlo. Vztahy byly totiž pro mě dlouhou dobu jednou velkou katastrofou; vyrostl jsem obklopen ženami, tak jsem si myslel, že otázku vztahů mám vyřešenou. Omyl... Neměl jsem nejmenší tušení, jak se to dělá být mužem ve vztahu se ženou. Nikdo mi neřekl, nikdo mě to neučil. A tak jsem dělal spoustu chyb.

Tím jsem se ale začal o tohle téma skutečně intenzivně zajímat. Četl jsem, co se dalo, chodil jsem na spoustu seminářů, ptal jsem se a zjišťoval. Proto když dnes pracuji s páry, mám po ruce celkem dost nástrojů, které mně samotnému pomohly. A také dokážu vidět „chyby“, které muži ve vztazích dělají, protože jsem je dělal taky.

Při práci s páry i jednotlivci, jak hluboko a daleko do minulosti chodíš?

S minulostí pracuji jen velmi málo, jenom do té míry, pokud ovlivňuje naši přítomnost. Je ale pravda, že co se vztahů týká, tak to jsou rodiče, kdo je pro nás úplně prvním modelem. Prostě od nich odkoukáme, jaký vztah mají mezi sebou oni dva. Do minulosti se s klienty vracíme jenom proto, abychom si uvědomili (zdůrazní), proč naše přítomnost vypadá tak, jak vypadá.

Uvědomění je velmi mocným okamžikem na cestě osobního rozvoje.

To ano! A stejně důležitým okamžikem je také praxe – praktické vytváření nových cest a způsobů, jak dělat věci jinak, jak se chovat jinak. Uvědomění plus praxe rovná se transformace. Když si jenom něco uvědomím, co se změní? Nic. Dobře; jsem si vědomý toho, že bych neměl jíst tolik cukru. A stejně ho jím. Co se tedy změnilo mým uvědoměním, pokud ho nepřevedu do praxe a nezměním chování?

Uvědomění plus praxe rovná se transformace. Když si jenom něco uvědomím, co se změní?

Vzpomínám si, že když jsem tě onehdá oslovila s žádostí o rozhovor a představovala Maitreu, byl jsi nadšen jejím sloganem „Inspirace srdcem“. Co je podle tebe největší výzvou na cestě „zpátky domů“, do svého srdce?

(bez rozmýšlení) Naše mysl. Náš hodnotový systém a přesvědčení, která jsme přejali a kterým věříme. Vytvořili jsme tolik příběhů o tom, kdo jsme, o tom, co je to život, svět a ostatní lidé. Co je to láska, co jsou peníze, jak mají vypadat vztahy, manželství .... Tyto příběhy nás ale ve skutečnosti velmi omezují a zbavují nás vlastní síly!

Proto se s klienty ve své koučovací práci tomuto tématu hodně věnuji. Dostáváme se během ní hodně, hodně hluboko až k samotnému jádru těchto přesvědčení. Všichni je známe: „svět je zlý a nebezpečný“, „nemohu být závislá na muži“, „nejsem dost dobrý“, „nezasloužím si lásku“... mimochodem tohle je jedno z nejsilnějších a nejčastějších, která se během tohoto odhalování objevují. Jenže dokud nám tyhle myšlenky neustále běhají v hlavě a utvářejí náš život, ani za nic se do svého srdce nedostaneme. A tak jde o to dostat toto semínko ven a místo něj „zasadit“ jiné. A o to se starat, zalévat ho a vyživovat naší pozorností. Vypěstovat si úplně novou zahradu.

Jsem ráda, že zmiňuješ obě strany: „odstranit staré“... a „zasadit nové“. Někdy je totiž ona prázdnota po takovém odstranění nesnesitelná a do jisté míry i neudržitelná...

… ano, protože všechno to jsou jenom naše myšlenky. Takže se hned objeví nová, která toto prázdné místo může zaplnit. (přemýšlí) Vlastně si ani nemyslím, že je možné se tohoto „starého“ úplně zbavit; tím, že to jsou myšlenky, které se stále objevují, tak to nejspíš ani není reálné. Daleko víc jde o to přestat tomu věnovat tolik pozornosti a přestat tomu věřit jako jediné pravdě.

A tak cesta zpátky k našemu srdci, být inspirován srdcem znamená vrátit se ke skutečné pravdě. Protože naše srdce ví, že my jsme láska. A jediné, co naše srdce chce, je tuto lásku dávat. A jsou to naše myšlenky, které nám v tom brání. Brání nám v tom strach, že když dáme, tak budeme nějak znevýhodnění. Nebo věříme tomu, že nejsme hodni lásky někoho druhého.

Protože naše srdce ví, že my jsme láska. A jediné, co naše srdce chce, je tuto lásku dávat.

Proto se mi vaše motto tak líbí! Protože Inspirace srdcem je přesně to, co pomáhá duchovním procesům, které se teď dějí v enormní míře a které pomáhají přemostit propast mezi myslí a srdcem. V mysli jsme žili už dlouho a podívej, kam nás to dovedlo... Ve světě je pořád plno temnoty, strachu, agrese, nenávisti a omezeného myšlení. To už ale nefunguje!

Kdybys měl teď s našimi čtenáři sdílet jednu jedinou věc, nejhlouběji ze svého srdce, co by to bylo?

Všichni jsme tady proto, abychom se probudili! Probudit se do pravdy o tom, kým ve skutečnosti jsme. Dostat se za všechny naše příběhy o tom, kým jsme nebo nejsme, dostat se za vlastní identitu, za své jméno, práci, kolik peněz vyděláváme nebo co ve světě vlastně děláme. Jsme tady proto, abychom se probudili. A jakmile jednou objevíme lásku a svobodu, kterou ve skutečnosti jsme ve svých tělech, pak se pro nás všechno stává možným a realizovatelným.

V ten okamžik žijeme svůj život daleko víc bez úsilí. A to i tehdy, i kdy třeba dál máme náročnou práci. Změna je v tom, že už nechceme vnějšímu světu nic dokazovat, aby nás „uznal“. To je pak velmi osvobozující v takovém světě žít – ve světě, kde jsou lidé otevření a otevřeně dávají lásku, kterou jsou. Možná to zní divně, tak trochu jako slogan hippie, ale podle mě se svět dneska probouzí. A dávání lásky je toho neoddělitelnou součástí. Protože láska prostě funguje.

Náš tip:
Pokud Vás zajímají další Bryanovy názory, podívejte se na jeho stránky BryanReeves.com a přečtěte si, jak je to s placením za večeři na první (druhé, třetí...) schůzce a skrytými očekáváními, která z toho plynou. A vlastně: platí ještě pořád tento model „něco za něco“? Nebo jsme se už v transformaci našeho vědomí přeci jenom už trochu posunuli?

Během rozhovoru mi Bryan nabídnul, zda bych vám, čtenářům našeho Magazínu, mohla zprostředkovat některé z jeho "dárků". Zde jsou.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021