Maitrea magazín - inspirace srdcem

Lidé jsou jak zápalky

Myslíte si, že dosáhnout poznání o našem skutečném Já je v dnešní době snazší, než tomu bylo dříve?

Myslím, že ano, a to z několika důvodů. Předně my tady na Západě máme čas a finanční prostředky se o duchovní svět a rozvoj sebe sama zajímat. Potřeba určitého duchovna je také součástí takzvané pyramidy potřeb, jak ji před mnoha lety definoval Maslow. Můžeme si ji tudíž dopřát – a spousta z nás tuto možnost už využila. Velkou měrou k tomu přispěl také rozvoj komunikačních technologií jako telefon nebo internet, díky čemuž jsme se stali „globálním mozkem“.

Svou roli v tom také hraje to, že zavázat se určité duchovní tradici může v dnešní době skutečně každý; není to výsada jen několika málo vyvolených a ani za to není nikdo vydělován ze společnosti. Tak to bylo dřív, dnes už se to neděje.

Hrají v tomto „rozvolňovacím“ procesu nějakou roli samotní učitelé?

Ano, řada z nich totiž tvrdí: „Ty se můžeš také probudit a nepotřebuješ k tomu žádnou speciální kvalifikaci.“ A tohle je obzvlášť důležité, protože největší překážky na naší cestě k probuzení jsou falešné představy a hodnotové systémy.

Velkou podporou je také to, že lidé, kteří se o duchovní cestu a rozvoj zajímají, za to nejsou nikterak pronásledováni či dokonce zabíjeni, jako tomu bylo v minulosti. Stačí se podívat na inkvizici ve středověku nebo jak jsou pronásledováni a mučeni dnešní islámští mystici, súfijci.

Často kolem sebe slyšíme o „probuzení“ se do naší skutečné podstaty, do našeho pravého Já... Pamatujete si první myšlenku, která přišla v okamžiku vašeho „probuzení“?

To je dobrá otázka! Ta úplně první myšlenka byla nejspíš něco jako „Páni! Na tohle jsem nemohl nikdy přijít!“ Ten stav je totiž naprosto mimo myšlenky a mysl, protože mysl ho nestvořila. Pokud by to bylo něco, co dokáže vytvořit mysl, bylo by to mentální, a tedy limitované, jako je ostatně všechno stvořené myslí.

Probuzení není ničím omezené; je to posun celé vaší perspektivy vnímání sebe sama i celého světa. Mně osobně se to stalo naprosto spontánně jednou ráno, když jsem si vychutnával svou kávu a v hluboké relaxaci se při tom díval z okna na Himaláje. A tehdy se dveře otevřely...

Probuzení je posun celé vaší perspektivy vnímání sebe sama i celého světa....

V té době jsem se už řadu let profesně věnoval terapiím a meditacím a najednou to přišlo a já nevěděl, co mám dělat dál, co víc ještě... To ráno devátého dubna v roce 1995 nebylo žádné úsilí kamkoli jít, čehokoliv dosáhnout. V daném okamžiku na daném místě jsem jenom BYL – a ten posun se prostě sám stal. Bylo to, jako bych se znovu stal „normálním“, jako bych se vrátil ze schizofrenního stavu oddělení, což je to, co v naší společnosti běžně nazýváme „normálním stavem“...

Je tedy probuzení cestou, vývojem, nebo se stane najednou, bez jakékoliv předešlé přípravy?

Příběhy zenových mnichů nám ukazují, že probuzení je možné i poté, co ho jeho učitel uhodil nebo třeba řekl jednu jedinou konkrétní větu. Také existují příběhy o Učitelích, kteří vyhazovali své žáky oknem a potom je chytli pod krkem a zakřičeli na ně: „Tak co, už to chápeš?!“ A ono jim to nakonec došlo... Zní to jednoduše, ale nikdo už neříká, že řadu let ten žák seděl v za-zenu a meditoval.

Lidé jsou jako suché nebo mokré zápalky; některé se vznítí okamžitě, jiným to chvíli trvá. Pro většinu přichází probuzení po mnoha letech těžké práce a příprav za pomoci meditace. Pokud se tak stane, tato meditace nesloužila pouze k uklidnění mysli, aby to, kým doopravdy jsme, z nás jasně zazářilo bez sebemenšího úsilí. Tato meditace totiž zároveň vytváří jakési lůno, ve kterém má toto prozření, které se událo, šanci zůstat.

Ať se vám to stane kdykoliv, bude to pro vás pokaždé „najednou“. A tyto okamžiky se budou řetězit, jeden za druhým, ale pro vás to v daný okamžik bude „najednou“. Je to, jako když hledáte brýle a najednou si všimnete, že je máte celou dobu na nose. Probuzení je náhlé rozpoznání – určitý posun a skutečné „probuzení“ do skutečnosti, že máte brýle na nose, kde také byly celou dobu, co jste je hledali všude kolem. Stane se to náhle a odstartuje to vaši novou cestu, na které budete pečovat o to semínko, které jste právě zaseli. Protože staré zvyky, vzorce a návyky se budou neustále vracet a budou chtít, abyste se s nimi identifikovali.

Co je podle vás největší iluzí lidí v současné době?

To, že dosáhnout probuzení, realizace sebe sama lze cestou pochopení a pomocí intelektu nebo pocitů. Tak to není. A když to pochopíte, pocítíte to jako bezpodmínečnou lásku, která je také mimo to všechno, je ZA tím. Láska je dimenze, která v sobě obsahuje čas. Ale probuzení je stav úplně mimo prostor, čas a myšlení. Nemůžete tomu „rozumět“; můžete to „být“! A vy to „jste“, ať si o tom myslíte, co chcete!

Láska je dimenze, která v sobě obsahuje čas. Ale probuzení je stav úplně mimo prostor, čas a myšlení

Když se probudíte, je to, jako by celý svět byl plnou součástí vás samých. Probuzený stav je jako promítací plátno v kině – to se také nenamočí, když právě dávají film o záplavách. Neshoří, když jsou ve filmu scény o lesních požárech. Zkrátka a jednoduše plátna se  nedotkne nic z toho, co se ve filmu právě odehrává. A stejně tak naše skutečné Já je nedotčené dramaty našeho života. Ale toto musíte nejprve rozpoznat.

Největší problém je, že velmi hluboce věříme slovům a konceptům. Myslíme si, že něco „víme“, když tomu „rozumíme“ svou myslí... Stejně tak se můžete naučit všechna slova a koncepty o probuzení a balamutit sami sebe, že „víte“. Můžete nakrásně číst a naučit se všechna slova o tom, jak chutná jahoda, ale bude to úplně jiné poznání, jakmile ji strčíte do úst.

Co podle vás my, lidé, v této době nejvíc potřebujeme?

Úplně jsme zapomněli být uvnitř sebe. Jsme tak orientovaní ven! Po většinu času jsme rozptylováni vnějšími podněty: mobilní telefony, počítače, facebook, televize... Naše současná kultura by se dala popsat jako umění rozptylování lidí a odvracení od nich samotných. Musíme se znovu naučit, jaké to je a jak se to dělá být pouze sami se sebou, zažít sami sebe. V buddhismu se tomu říká mindfullness (bdělost, všímavost, pozn.red.) a to je přesně to, co v tuto dobu potřebujeme.

Jít dovnitř! Neřekl snad Ježíš: „Království boží je uvnitř“? Musíme se začít pohybovat z periferie naší mysli do svého klidného centra. Lidské vědomí je jako hurikán: velmi chaotický na svém okraji a naprosto klidný a nehybný ve svém středu. Lidská mysl je na tom podobně: Nebudeme vědět, kdo jsme, dokud nebudeme znát obě polohy naší mysli – chaotickou na periferii a zcela tichou bez sebemenšího pohybu uvnitř. Meditace a setkávání se s „probuzenými“ lidmi tváří v tvář je skvělou příležitostí, jak oba stavy zažít.

NÁŠ TIP

Zaujal-li Vás Nukunu a jeho náhled na svět, přijďte na setkání u nás v Maitrei:
8.-11.12.2016   TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH

Autor článku: Rina Komorádová