Mateřská školka v tajemné zahradě

20. dubna 2010

„Dnes se napodobují „ikony“, mediální vzory, ale potkat člověka naplněného výrazem, se silným vnitřním gestem, to se často nestává. A na tom chceme pracovat - aby dítě mělo co napodobovat,“ říká Táňa Smolková, ředitelka nové mateřské školky ve Slušticích u Říčan. Přečtěte si, na jakých principech staví při kontaktu s dítětem nebo proč ve této školce nenajdete přehrávač na CD.

Blahopřeji k otevření Mateřské školky MAITREA. Pokud vím, je to waldorfská mateřská škola - je to tak?

Je to Mateřská školka MAITREA. Vycházíme nejen z principů waldorfské pedagogiky, ale také například z principů práce Přemysla Pittra.

Jaké to jsou principy? Budete o tom rodiče informovat?

Samozřejmě - tyto informace rodiče dostanou hned při zápisu dítěte, aby věděli, co od nás mohou očekávat a co u nás naopak nikdy nenajdou. A jaké jsou to principy? Jedním ze základních principů waldorfské pedagogiky je například to, že klade zvláštní důraz na první sedmiletí jako na období, kdy probíhá plně nápodoba.

Waldorfská pedagogika s tím pracuje velmi důkladně v tom smyslu, že neklade nárok na dítě, ale na dospělou osobu, aby byla dobrým vzorem k nápodobě. Budeme se tedy snažit, abychom měli ve školce lidi, kteří jsou skutečným vzorem k nápodobě ve smyslu vnitřních gest, pravdivosti svého konání, autenticity toho, co dělají, laskavosti.

Mám pocit, že dnes potkáváme málo lidí, kteří by byli skutečným vzorem k nápodobě...

To je pravda. Lidí k nápodobě se neobjevuje mnoho, dítě to v běžném životě málokdy zažívá. Dnes se napodobují „ikony“, mediální vzory, ale potkat člověka naplněného výrazem, se silným vnitřním gestem, to se často nestává. A na tom chceme pracovat - aby dítě mělo co napodobovat.

A další pilíře vaší práce?

Dalším pilířem naší práce bude rytmus. Rodiče se tedy od nás dozvědí, že život ve školce bude probíhat v rytmech. K tomu je nám ku pomoci třeba běh roku.

Proč právě rytmus?

To, co se opakuje, co dítě bezpečně zná, je zdrojem jeho životní jistoty. A bohužel v dnešní proměnlivé době, kdy se situace v rodinách i ve společnosti rychle mění, nemá pak dítě nikde záchytný bod, zdroj jistoty, že se může na něco spolehnout.

Takže život uspořádaný nějak rytmicky v denním, týdenním nebo ročním běhu je pro dítě zdrojem jistoty?

Ano. Dítě zažívá věci, které už zná a nemusí věnovat spoustu energie tomu, aby se znovu zorientovalo v naprosto neznámé situaci. Nejširším zdrojem rytmu bude rytmus roku, přírody. Budeme prožívat svátky různých ročních dob tak, jak to naše tradice vždycky určovala. To znamená nejen klasicky Vánoce, Velikonoce, ale i to, co známe z našich kulturních obrazů - masopust, svatý Jan, Letnice, svátky rovnodennosti, václavské svátky, svatý Martin atd.

To jsou pilíře, od kterých se odvíjejí tematické celky. Slavení svátků roku je výraz určitého rytmu, ale také to nastoluje období očekávání a čas naplnění. To je kvalita, která je pro nás z hlediska výchovy také nesmírně důležitá.

V dnešní době ale lidé - alespoň v naší „západní“ společnosti - nemusejí dlouho čekat na naplnění svých tužeb... Člověk prostě jde a své potřeby uspokojí.

Je to tak. Bohužel nežijeme už moc často kvalitu očekávání a ještě méně kvalitu naplnění. Jenže kouzlo přece je, když se k něčemu blížíme, napětí stoupá, těšíme se, očekáváme, a pak to přijde. A najednou máme pocit, že jsme přímo v centru dění, že jsme sami u sebe, ale zároveň ve všem najednou - teď nastal ten okamžik, na který jsme dlouho čekali.

Okamžik pocitu, že mám a dosáhl jsem všeho, oč jsem usiloval, je z hlediska výchovy a dalšího životního naladění důležitý.

Pak můžeme zažít zase něco dalšího. Právě okamžik pocitu, že mám a dosáhl jsem všeho, oč jsem usiloval, je z hlediska výchovy a dalšího životního naladění důležitý. Když to dítě v dostatečné míře nezažívá, prochází pak životem s pocitem, že tohle a tohle ještě nemá a pocit naplnění  nepřichází. A někdy se stává, že nepřijde nikdy.

Takže na tomhle jednoduchém, přirozeném principu ročních svátků bude vaše činnost vystavěná?

Bude vystavěná tak, aby v určitém okamžiku vyvrcholila. Prožijeme společně svátek, na který jsme se připravovali a těšili, a pak přijde další období. Rytmus se ale naplňuje i v průběhu týdne, a to je ještě intenzivnější. Například jeden den v týdnu si budeme připravovat jídlo – péct chleba a připravovat müsli jako dvě kvality zacházení s potravou.

Budete s dětmi skutečně péct chléb?

Souvisí to se schopností sebedůvěry a zabydlení se v tomto světě. Dítě může prožít, že se jen nenakupuje v supermarketu, ale že jídlo je dar Matky Země, dar přírody. Budeme v průběhu týdne pravidelně na mlýnku mlít obilí, z mouky pak uděláme těsto, děti budou pozorovat proces kvašení, uvidí, jak těsto začne syčet, dýchat. V tu chvíli se těsto pro děti stává pravou živoucí hmotou - a s velkým zaujetím poslouchají, jak to dýchá...

Pak se vytvoří bochník, chléb se upeče, voní, výsledek je lahodnou potravou. Děti můžou zažít, že to, co přijímají jako potravu, není nic anonymního, že je to výsledek určitých procesů. V ideálním případě, například ve waldorfských školách, můžou děti zažít ten proces úplně od počátku, od setí obilí.

To všechno jsou věci, které ještě v první polovině minulého století děti zvláště na vesnicích běžně zažívaly.

Dnešní děti ale už nemají šanci. Jak se v životě vše proměňuje, tak se proměňují i naše možnosti. Chci ale zdůraznit, že nám nejde o skanzen, nechceme, aby děti něčím procházely uměle! Jde o to, že se v současné době odcizujeme sami sobě tím, že přestáváme rozumět těm nejjednodušším procesům, tomu, že každá věc a každá činnost má svůj smysl a má i váhu. Proti chlebu stojí například müsli. U školky je zahrada se spoustou ovocných stromů, a my potravu jaksi obdržíme.

A zatímco u chleba dochází k procesu spojování, u müsli jde o proces dělení. Také to má spoustu aspektů ve výchově - třeba tím, že se pouští šťáva, vzniká úplně jiná kvalita. Jablíčko najednou ve spojení s dalším ovocem dostává další chutě...

A úplně nejužším typem rytmu bude střídání činností v průběhu jednoho dne?

Všechny činnosti budou uspořádány tak, aby probíhaly ve smyslu nádech-výdech. To znamená činnosti typu, kde se dítě může plně realizovat, třeba volná hra venku, kde je to jenom o něm, o tom, co ono svou vůlí vyjádří vůči světu. A pak zase činnosti, které jsou nádechem, což je typově poslouchání pohádek, společné posezení v kroužku.

Vraťme se ještě k principům waldorfské pedagogiky. Co ještě budete využívat?

Také například přírodní materiály. Chceme, aby vše, s čím budou děti zacházet, bylo pouze z přírodních materiálů. Přírodní materiál totiž poskytuje původní nezkreslenou vjemovou informaci.

Co myslíte původní nezkreslenou vjemovou informací?

Když přijdeme do obchodu, vidíme tam většinou hračky, které na smysly dítěte působí primárně svojí silnou, výraznou barevností, ať už je to reflexní červená, žlutá, modrá atd. Ale když vezmeme třeba hrst světlých kamínků, vidíme spektrum bílé barvy v různých odstínech nebo jindy spektrum fialové v různých odstínech apod. A tato kvalita barev vede dítě k tomu, aby vnímalo odlišnosti a jemné rozdíly i pocitově.

Na bázi hry je to určitý základ, že se učíme a máme schopnost rozlišovat jemné odstíny, pěstujeme, cizelujeme si schopnost vnímání pro jemné odlišnosti. A jednou jako dospělé osoby tu schopnost můžeme používat jako jemnost v cestách k lidem, ve vnímání typů a jejich různých potřeb. A přírodní materiály využíváme i proto, že poskytují nesmírně širokou škálu vjemů hmatových i vizuálních.

Zatím jsme mluvili o tom, co ve školce bude. A s čím se tam děti nesetkají?

Nebude u nás televize, rádio, CD přehrávač, a to z jednoho důvodu - vycházíme z toho, že nejlepším zdrojem poznání pro dítě je dospělá osoba. Není v tom snaha ignorovat techniku, protože žijeme v době, ve které žijeme, opět říkám, že to není snaha o skanzen. Když však pustíme pohádku z cédéčka, běží zvuk, ale není přítomen živý člověk. Můžeme ho samozřejmě vnímat - když například Karel Höger vypráví pohádku, je to vždy sluchový zážitek – ale přesto zážitek konkrétního člověka chybí.

Obsah pohádky a informace, která přichází, je jedna věc, druhá věc je síla slova. Podstatná je i osoba, která tím chce něco říct.

Proto z hlediska péče o nejjemnější lidství dítěte je ideální, když má svoji dospělou osobu, kterou zná, ke které má důvěru. Děti si sednou do kroužku a ta osoba skrze krásné mluvené slovo klasické pohádky vyslovuje sebe sama a pro děti tím vzniká spektrum prožitků. Obsah pohádky a informace, která přichází, je jedna věc, druhá věc je síla a náboj slova. Podstatná je i osoba, která tím vším chce něco říct, a také kolektivní prožitek z naslouchání.

Když si tímto způsobem děti prožijí například Erbenovu pohádku O živé vodě, jsou pak spojeny jedním společným, až duchovním zážitkem. Jestliže tedy vypráví pohádku člověk, který je skutečně v propojení s dětmi, stane se pohádka jakýmsi rituálem a na ty je náš současný život také dost chudý.

Miluji Erbenovy pohádky a často jsem je svým malým dcerkám četla. Ale vím také, že dnešní rodiče se často ptají, zda takové „horory“ dítě unese.

I já jsem takové dotazy často slyšela. A odpovídám na ně v tom smyslu, že Erbenovy pohádky jsou „horory“, které dítě skutečně unese, protože mají svůj smysl. Každá pohádka je sledem duchovních obrazů - král je vždy reprezentantem určité moudrosti národa, souhrn nejlepšího duchovního dědictví. Pak třeba onemocní, takže se někdo z mladších vydá hledat pomoc a najednou dítě skrze obraz krále, který například v pohádce o Živé vodě ztrácí zrak, může zažívat, že přesto, že je to obraz duchovního dědictví, najednou ztrácí porozumění pro současnost...

To se samozřejmě dětem neříká, nevysvětluje, ale ony to v pohádce dokáží velmi silně prožít. Minulost nám prostě vyskládala staré klasické pohádky v obrazech, které jsou dohromady jedním velkým duchovním celkem, takže nemohou být hororem, i když bývají docela drsné. Všechno v nich má totiž svoji příčinu, svůj důvod, vše vede ke katarzi a očištění.

Waldorfská pedagogika je asi obecně známější než principy práce Přemysla Pittra. Můžete stručně nastínit, oč jde?

Sociální akcent práce Přemysla Pittra se projevoval v tom, že šel vždy jakoby proti proudu doby a jejím masovým tendencím. Před druhou světovou válkou pečoval o židovské děti, po válce o děti z odsunu Němců. Pak je dokonce ve svých domech dal dohromady, takže děti, které byly vychovávány v naprostých protitáborech, musely najednou překročit své role a představy o tom druhém.

Dokázal nastavit prostředí tak, že se tyto děti začaly vnímat jako lidé. Pro nás je z toho podstatné, že bychom chtěli vytvořit atmosféru, kdy se dá přes všechny bariéry - a přiznejme si, že všichni máme v sobě a vůči sobě spoustu bariér vnějších i vnitřních - projít až k nejhlubšímu jádru člověka a s tím pracovat bez ohledu na jakékoli klišé a manipulace.

Co tím konkrétně myslíte?

Když dnes dítě vstupuje do života, pohybuje se vlastně ve světě dospělých. Náš současný svět totiž, i když budujeme dětská hřiště a máme v televizi dětské pořady, je vybudován jako svět dospělých a děti nemají šanci spoustě věcí porozumět. Jsou ochuzeny o poznání nejzákladnějších, nejjednodušších souvislostí.

Daly by se jako příklad uvést třeba děti z dětských domovů, které ještě poměrně nedávno nevěděly, jak vypadá bochník chleba, protože chléb dostaly vždy nakrájený a namazaný, nebo jak vypadá cukr, protože nápoj dostaly vždy oslazený?

Ano, i když to je extrémní příklad. Naše činnost ve školce bude vedena snahou, aby děti skutečně mohly porozumět základním souvislostem - proto budeme péct chleba, proto budeme mít zvířata, zahradu, která nám poskytne svoje plody jako odměnu za naši péči... A díky tomu, že dítě porozumí nejjednodušším souvislostem, dokáže navázat vztah samo k sobě, i ke svému okolí.

Co se stane, pokud dítě nemá možnost zažívat nejjednodušší souvislosti?

V určité fázi života to nějakým způsobem uchopí, ale bez vnitřního spojení. A v tom je možná důvod, proč se mnoho dnešních mladých lidí ke světu chová tak uživatelsky, konzumně. Pokud od dětství zažíváme, že je něco výsledkem našeho toužení, naší péče, starostlivosti, porozumění, umíme pak v dospělosti se životem jinak zacházet – ne vše jen konzumovat.

Jaká bude kapacita vaší školky?

Budeme mít dvě skupiny po 25 dětech. Obě skupiny budou věkově smíšené, budou v nich děti od 3 do 6-7 let, jak to umožňuje zákon. Ve snaze o přirozenost je pro nás smysluplnější než homogenní skupina stejně starých dětí skupina smíšená - aby starší děti byly vzorem pro ty mladší. Také vycházíme z toho, že dnes je v rodinách mnoho jedináčků a je pro ně dobré zažívat komunikaci v různých věkových úrovních.

Před časem jsem slyšela, že to nebude jenom školka, ale i komunitní centrum. Je tomu tak?

Původně jsme do našich plánů zahrnovali i spolupráci s domovem důchodců, který se měl budovat asi 30 metrů od školky, ten však nakonec ve Slušticích nebude. Ale myslím si, že dnešní školka by vždy měla být svým způsobem komunitním centrem. Měla by mít možnost a ochotu poskytovat důvody pobýt na svém území také rodičům, sourozencům a třeba i širšímu společenství.

Chceme jej využít pro volnočasové aktivity starších dětí, terapie pro maminky a babičky.

Ve Slušticích jsou k tomu ideální podmínky, protože je to malá obec, všichni se budou znát, a my máme velký prostor přímo v centru obce. Chceme jej využít pro volnočasové aktivity starších dětí, terapie pro maminky a babičky a pro další aktivity. Rodinní příslušníci tak budou mít možnost pobýt a vidět, jak se dítě rozvíjí. Pokud se nám to podaří, budeme spokojeni.

Chcete se svými aktivitami jít i do širšího společenství?

Ano - například tím, že většina našich slavností roku bude zcela otevřená nejen pro rodiny dětí, ale i pro nejširší veřejnost. Náš karneval se tak může stát záležitostí celé obce, stejně tak Vánoce s adventní hrou apod. V tuto chvíli už můžu také říct, že budeme mít odborně vedený pěvecký sbor, do kterého se budou moci zájemci zapojit. Budeme mít ateliér na malování a keramiku, dílnu na proutí a tkalcovskou dílnu, kde budeme zpracovávat vlastní ovčí vlnu. Budeme moci také nabízet eurytmická cvičení i pro rodiče a už teď máme prvního člověka na rytmické masáže.

Budova školky je novostavba, ale pokud vím, tak ve staré zahradě, kterou jste nechtěli moc narušit.

Když jsme na to místo poprvé přišli, vstoupili jsme velkou starodávnou branou do „Zahrady Jiřího Trnky“. Kdo zná Trnkovu knížku Zahrada, ví naprosto přesně, o čem mluvím - tajemná krásná zahrada za tajemnou zdí a v ní kočky, ptáci, vše, co má zahrada mít. Náš první pocit byl, že nesmíme jakoukoli aktivitou, kterou tam vytvoříme, to tajemno ze zahrady vyhnat. To se opravdu podařilo.

I stavební firma se chová citlivě, zachovala například většinu vzrostlých stromů, a naše novostavba jakoby přijala sílu té zahrady. Domeček pro školku je neuvěřitelně krásně tvarovaný a když se jím prochází, je tam spousta tajemných, pohádkových zákoutí. Můžu říct, že i když je to novostavba, splynula se zahradou, bude mít zelenou střechu a až úplně zaroste, bude to krása.

Kromě novostavby je u zahrady ještě starý dům, který budeme využívat jako čajovnu, možná klub pro maminky. V patře bude centrum pro maminky dětí od narození do věku tří let.

Jak to bude u vás se stravováním?

Už jsem učinili vzájemnou dohodu, že budeme co nejvíc prosazovat biopotraviny. Protože jsme školské zařízení, musíme zachovávat spotřební koš, ale bude určitě možnost blížit se alespoň částečně vegetariánskému pojetí stravy. Budeme klást prostě větší akcent na zdravou výživu - biopotraviny, celozrnné pečivo, hodně zeleniny a ovoce, méně cukru, tuku apod.

Vaše maximální kapacita je 50 dětí. Co když zájem tento počet převýší? Jak budete děti „vybírat“?

Přestože stavba je ještě „v procesu“, zájemci už se hlásí. Rozhodně ale nebudeme vytvářet žádné pořadníky. Pro nás bude nejdůležitější setkání s rodinou a vzájemná výměna v tom okamžiku setkání, abychom dokázali najít míru propojení, porozumění. Pro přijetí dítěte je podstatné, aby hodnoty rodiny dítěte byly v souladu s tím, co se u nás děje. S každou rodinou tedy budeme hovořit, abychom se navzájem mohli poznat a prožít, abychom si mohli vyjasnit, o co nám ve výchově jde.

Mateřská školka MAITREA je zařazena do sítě škol, takže bude moci čerpat i státní dotace. Pokud státní dotaci dostaneme, bude rodina platit měsíčně 3 000 Kč jako školné. To znamená v podstatě za zapsané místo- bude tedy tuto částku platit bez ohledu na to, zda v daném měsíci dítě do školky chodí nebo nechodí. Další položkou bude stravné, které počítáme podle vyhlášky o školních jídelnách – bude činit zhruba 600 Kč měsíčně. U stravného budou ale rodiče samozřejmě hradit jen ty obědy, které dítě skutečně spotřebuje.

K tomu musíme připočítat i to, že Sluštice se nacházejí asi 40 minut autobusem od okraje Prahy a hodně rodičů tam bude dítě asi dovážet autem. Počítáme tedy, že celkově vyjde rodinu pobyt dítěte u nás měsíčně kolem 4 000 Kč. Jsme si samozřejmě vědomi toho, že ne pro všechny rodiče, kteří by u nás chtěli dítě mít, je tato částka bezproblémová.

Ale chceme posílit v celém našem konání sociální „pittrovský“ aspekt. Doufáme, že začne fungovat rodičovská vzájemnost a že se podaří, aby se třeba rodiče střídali v dovážení více dětí jedním autem. Také se budeme snažit vytvořit fond, aby rodiče, kteří by měli možnost a zájem, mohli ulevit rodinám, které na plné školné prokazatelně mít nebudou.

Naším cílem je tedy i vzájemná podpora v rámci společenství, a to samozřejmě nikoli „vyžadovaná“. Mělo by jít o svobodnou volbu přispět někomu, kdo má problém.

Autor článku: Helena Chvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021