Maitrea magazín - inspirace srdcem

Moudrá žena důvěřuje a umí čekat

Moumino, koncem června (rok 2015 - pozn.) v Čechách povedeš seminář na téma „moudré ženy“. Jak taková moudrá žena podle tebe vypadá?

(směje se) Vypadá jako každá jiná žena, co je na ní ale jiného, je její důvěra (zdůrazní) v sebe. V sebe jako člověka a jako v ženu. Protože naše kultura podporuje ty aspekty důvěry, které odpovídají spíš mužskému principu... V tomhle smyslu „věřit si“ pak znamená „být úspěšný, například v práci, vydělávat hodně peněz, být schopný mluvit na veřejnosti před velkým množstvím lidí“... Všechno to je založené na tom být úspěšný – z mužského pohledu.

Ale to je jiný typ důvěry, než kterou myslím v souvislosti s „moudrostí žen“. (přemýšlí) Důvěra ženského principu je často nazývána intuicí. Je to důvěra našeho těla. A to je to, co na seminářích se ženami děláme: učíme se naslouchat tomu, co už v nás dávno je, na co jsme ale zapomněly nebo co jsme odmítly.

S čím je tedy ženská moudrost ještě spojena? Zmínila jsi tělo. Co třeba ženská linie – matka, babička, prababička?

S tělem je spojena hodně moc. Systém čaker ukazuje, že fyzické tělo je velmi úzce propojeno s psychikou - a také s vizemi. V minulosti se ženská moudrost spojovala s něčím mimo (zdůrazní) tělo; to jsou všechny ty vědmy a kněžky zobrazované v transu, jak pracují s vizemi. Tyto vize přicházely z vyšších čaker. Po boku Osha jsem se ale naučila (Moumina žila dvacet let v Osho centru v Puně, pozn.red.), že tento způsob práce s vizemi se může velmi dobře kombinovat s moudrostí našeho ženského těla.

Ta je totiž mnohem víc instinktivní a projevuje se prostřednictvím našich pocitů. Jako ženy jsme vlastně schopné velmi cítit – sebe a ostatní. Což se také často projevuje tím, že se v pocitech ztrácíme a jsme zmatené: Je to, co cítím, můj pocit – nebo tvůj? Odkud pochází? … Býváme, daleko častěji než muži, pocity zahlceny. Proto učím na seminářích o důvěře  k tomu, co cítíme; naučit se neztrácet se ve svých pocitech. Čemuž hodně napomáhá naše tělo, jak už jsem říkala, ve spojení s takzvanou vyšší moudrostí.

Naslouchat svému tělu.... Pokud ale má v sobě uložená traumata, například z raného věku, může nám dávat ne zcela „pravdivé“ signály.

Ano, to je pravda. Pokud jsou v našem těle uložená nějaká nezpracovaná traumata, budou všechny informace, které k nám přicházejí, procházet jejich filtrem. K tomu bych ráda řekla něco o mé práci s tělem, která ve skutečnosti probíhá na dvou rovinách: Takže zatímco na jedné rovině za podpory celé skupiny uvolňuji toto trauma, současně s tím – a to je ta druhá rovina – je celou dobu přítomno cosi, co není ničím zasažené, co je celistvé a celou dobu přítomné.

Pokud jsou v našem těle uložená nezpracovaná traumata, budou všechny informace, které k nám přicházejí, procházet jejich filtrem.

Takže je úplně jedno, jaké trauma daný člověk prožil. Protože pokud je tělo správně vedeno, vždycky (zdůrazní) má tu možnost a schopnost spojit se s onou „neporušenou“ částí, která je v daný okamžik plně přítomna. Vždycky. A k tomu se také pojí to, co jsi už zmínila ve své předchozí otázce: pokrevní spojení ženské linie našeho rodu. Odtud pochází velká část ženské moudrosti.

V jednom rozhovoru jsi řekla: „Během posledních let ženy přijaly mužské hodnoty, čímž ale ztratily kontakt se svou ženskou esencí.“ Jak to na sobě jako žena poznám?

Taková žena hodně pracuje, je výkonná v práci i doma, hodně toho zvládne a dokáže... , ale necítí se jako žena. Někdy musí tak hodně pracovat a být úspěšná v mužském slova smyslu, mít drive, mít věci pod kontrolou, všechny je zvládnout (hezky česky „zmenežovat“, pozn.red.) a udržet pohromadě, aby přežila; ona sama nebo i její děti, pokud s nimi žije sama. Tohle všechno ale vůbec nejsou ženské kvality.

Ženy, které takhle žijí, pak přicházejí na mé workshopy a s ostatními ženami sdílejí, že „jim něco v životě chybí“. Chybí jim jejich vlastní ženská esence. A její vlastnost rozhodně není „dělat“ - navíc dělat „všechno“ a dělat „perfektně“. Protože to v nás jenom vyvolává tlak a také zahlcení a přetížení... Ženská kvalita je pravý opak: nedělat nic. Nechat to být. Čekat. Čekat, až bude správný čas a až k nám něco přijde – ne se za něčím neustále honit. A ženská kvalita v sobě tuhle kapacitu má (zdůrazní) – nic nedělat a čekat. Samozřejmě to je kvalita, kterou v sobě potřebují rozvíjet i muži, pro ženy to je ale mnohem důležitější.

Nic nedělat a čekat. To je pro naši mysl i ego pěkně frustrující, navíc s tím obrovským prostorem neznáma, které je za tím!

Přesně tak! A přesně tohle se snažím ženám na svých seminářích předat, protože to má co do činění s kapacitou našeho těla. Čekat na impuls – spíš než být do něčeho tlačena nebo něčím tažena. To je velmi konkrétní příklad, jak prožít zkušenost moudrosti svého těla, o které mluvíme. V našem těle, konkrétně v našem břiše existuje náš vlastní rytmus, podle kterého bychom se měly řídit. Pokud jsme ale neustále taženy rytmem, který není náš vlastní, ztrácíme spojení samy se sebou. A to se netýká jenom žen; hodně z nás je neustále vlečeno rytmem, který přichází zvenčí... Proto je důležité najít svůj rytmus, který je náš, autentický. A objevit ho můžeme právě díky svému tělu.

V našem břiše existuje náš vlastní rytmus, podle kterého bychom se měly řídit.

Proč je podle tebe pro nás tak těžké čekat a nic nedělat?

Je to náš strach, že když nebudeme nic dělat, tak přestaneme fungovat. Je to hodně záležitost přítomnosti, zůstávat v přítomnosti, se svým tělem – to je klíč. Paradox je, že i když máme strach čekat a nic nedělat, na druhé straně když si to dovolíme, přinese nám to daleko víc osvěžení.

Víc než pětadvacet let se pohybuješ v oblasti práce s tělem (bodywork) vycházející z prací Wilhelma Reicha a Alexandra Lowena. Bude součástí tvého letního semináře u nás i tato práce? (rok 2015 - pozn. red.)

Ano, vždycky na seminářích dělám nějakou práci s tělem a dechem, jen nikdy nemohu dopředu říct, kdy a jakou. I to je součástí ženského principu a této práce se ženami: neplánovat přesně a nic neukotvovat pevně. (směje se) Vím, že budeme provádět i nějaká cvičení s uvolněním traumatu, už jsme o tom také mluvily, budeme mít taneční meditace i vedené klidové meditace. Program se vždycky hodně odvíjí od toho, jaké ženy jsou ve skupině, s jakými tématy každá z nich přichází, jaká vůbec bude společná energie a jaké procesy se rozvinou. Proto je každá skupina různá.

A ještě pár slov ke sdílení: Každá žena, která už někdy byla v kruhu žen, ví, jak důležité a silné je už jenom to, že s ostatními ženami sdílí. V ten okamžik se něco uvnitř ní stane, něco důležitého. Protože z kruhu přichází hluboké pochopení, aniž by k tomu bylo potřeba co dodávat. (odmlčí se)

Ano. Moc dobře si vzpomínám na své úplně první sdílení v kruhu žen. To se ani nedá popsat slovy...

Přesně tak. A to mě přivádí k další věci: Už jenom pouhé bytí (zdůrazní) se ženami je velmi vyživující. A to tak moc, že to samotné ženy překvapí; vůbec to nečekaly! A když se toho samy dotkly a poznaly, překvapilo je, že něco takového je vůbec možné!

Moumino, co bys ráda, aby si ženy odnášely z tvých seminářů do svých domovů?

Víc lásky samy k sobě jako k ženě a také schopnost spojit se se svým tělem a věřit mu. Pochopit, že jsou sice okamžiky, kdy toto spojení ztrácíme, ale že je vždycky tady. A díky tomu se s ním mohu znovu spojit. A pak také, že najdou způsob, jak podpořit samy sebe, a pochopí, jaké situace jsou pro ně vyživující a také jaké nejsou.

Umět tedy svému okolí říct „Ano, udělám to ráda, ale ne teď - teď si potřebuji odpočinout“?

Přesně tak! (směje se) Zachytila jsi to přesně a vlastně tohle je to, co bych byla nejradši, aby si ženy s sebou ze semináře odnesly! Víš, ani to vlastně nechci moc popisovat, spíš chci, aby si to ženy samy prožily. A pak to funguje jako lavina: Když něčemu z celé své hloubky věříme, pak to v dobrém ovlivní každého člověka kolem nás. Můžete tím být mile překvapeni, ale je to tak. A tohle je také velká část toho, co ženy na svých seminářích učím.

Když něčemu z celé své hloubky věříme, pak to v dobrém ovlivní každého člověka kolem nás.

Za dobu, co se ženami pracuješ, můžeš říct, jak moc a v čem se změnily?

Hmmm, řekla bych, že uvnitř, v tématech, která řeší, nebo v kvalitách, které chtějí v sobě rozvíjet, se zase tak nezměnily. Změnil se pouze vnější svět, podmínky, ve kterých ženy v současnosti žijí. Tam vnímám velmi silný tlak, možná silnější než kdysi. Má práce se ženami začala vlastně už v mých sedmnácti, kdy jsem se ocitla poprvé v kruhu žen; bylo to v sedmdesátých letech a ve Velké Británii probíhalo období feminismu. Tehdy ženy řešily témata rovnoprávnosti a svobody, protože do té doby vládla představa, že role ženy je být v domácnosti a starat se o manžela a o děti.

Dnes, i když ženy mají svobodu chodit do práce nebo zda budou mít dítě či nikoliv, jsou stále pod silným tlakem: Společnost na ně tlačí, aby byly úspěšné v práci a současně byly skvělou matkou a manželkou. Tlačí je, jak mají nebo nemají vypadat... Během své práce se ženami jsem tedy svědkem toho, jak se ženy z jednoho „vězení“ dostaly do jiného... (hořký úsměv)

Co je tedy podle tebe největším „úkolem“ žen a mužů současnosti?

(přemýšlí) Znovu propojit vnitřní s vnějším. To, co je uvnitř, přinést do vnějšího. Důsledky toho, když se příliš zaměříme na to, co je vně, a odpojíme se od toho, co je uvnitř nás, vidíme dnes všude kolem sebe... Ze svého života v Indii mám zkušenost, že lze žít ve společnosti, která oceňuje vnitřní hodnoty a přináší je do vnějšího světa. Takže to je možné. A o to bychom se měli snažit: přinášet kvality svého vnitřního světa do svého každodenního života a jeho jednotlivých úrovní. Uvědomit si, že od sebe nejsou oddělené!

Autor článku: Rina Komorádová