Maitrea magazín - inspirace srdcem

"Muži, nebuďme jen polovinou člověka!"

Sam Keen, bývalý profesor filosofie a náboženství, v současnosti spisovatel, lektor seminářů, novodobý filosof a psycholog. Jeho kniha Žár v těle, horká novinky našeho nakladatelství, se věnuje tématu cestě muže k tomu „stát se mužem“. Začetla jsem se do ní, abych se připravila na rozhovor. A zhltala ji skoro na jeden zátah. Má něco do sebe...

Same, vaše kniha Žár v těle se zabývá tématem mužství a jak se stát mužem. Ale o to právě jde: Zatímco žena „je“ ženou od přírody, muž se musí mužem „stát“, musí se to naučit. K tomu ale potřebuje vzory. Kde je najít?

Jenže já si nejsem jistý, jestli to je pořád ještě pravda, co říkáte. Teď, v této době. I ženy nebyly ženy jen tak, i jim byly vkládány „role“: Měla být něžnou opečovávající matkou a podporou svému muži. Žijeme ale v jiné době a hodně žen už vstoupilo do ekonomické sféry vlivu, kterému dřív dominovali muži. Podle mě dokonce ženy, které se v této oblasti pohybují, jsou víc mužem než ženou...

Souhlasím, ale podle mě to byla reakce na to, co se ve společnosti tehdy dělo. O tom ale mluvit ani tak nechci. Měla jsem na mysli spíš to, že žena je ženou od přírody díky moudrosti svého těla, ale muž se mužem musí „stát“ určitou cestou...

Začněme u toho, že jak muži, tak ženy musí vyjádřit úctu k rolím, které se jim společnost snaží přisoudit - a to i přes to, jestli je přijmou za své, nebo jestli proti nim budou bojovat. Až poté, co je uctíme, můžeme začít tvořit svoje vlastní role. Dříve byl muž definován jako lovec nebo bojovník – podle schopnosti obstarat potravu a podle připravenosti a „ochoty“ trpět, zabíjet a být zabit, jako např. voják pro svou vlast.

Ve starém Řecku byl muž a jeho „hodnota“ definována na základě jeho rozumu, průmyslová revoluce hodnotila muže podle jeho schopnosti „dělat, vyrábět“. Když ničeho z toho nebyl v dané době schopný nebo měl jiné preference, nebyl „dostatečně mužný“. Například můj syn byl ve svém zaměstnání velmi úspěšný, vydělával velmi slušné peníze. A mohl jich vydělávat ještě víc. Zjistil ale, že zůstat doma se svými dětmi a učit je mu přináší daleko větší radost. A tak skončil v práci a zůstal s nimi doma. Tohle se právě teď děje...

Ano, společnost se mění už několik desítek let a je jasné, že když se změní jeden prvek, druhý musí zákonitě reagovat. Jak ženy, tak muži už delší dobu hledají novou definici sebe sama, své nové role.

Přesně tak. Právě takto vznikla řada mužských hnutí – jako reakce na změny na straně žen. A změny na straně žen vznikly jako vyjádření nesouhlasu tehdejší společnosti a mužů: „Nejsme takové, jaké se nás snažíte udělat podle svých představ.“ Setkávám se s muži už téměř dvacet let a právě s tímhle se teď potýkáme my, muži: Sami si prociťujeme, jací my sami (zdůrazní) chceme být. Ne jací bychom měli být, abychom splňovali představy někoho jiného.

Sami si prociťujeme, jací chceme být. Ne jací bychom měli být, abychom splňovali představy někoho jiného.

Velkou změnou je, že muži začínají mezi sebou víc mluvit. Uvědomují si, že celou řadu let nevytvářeli žádná skutečně blízká přátelství s jinými muži. Teď to „napravují“, zkoušejí a také sdílejí – mezi sebou a i se světem kolem. Vytváření přátelství vidím jako hodně zásadní krok ve změně definice „muže“, protože to je skvělou alternativou k definici „muže“ výhradně na základě vztahu k jeho ekonomicky výdělečné činnosti.

Do jisté míry to platí i pro ženy, pro lidi obecně; přátelství je jeden z pilířů života člověka. A když sám sebe definuje převážně jenom na základě toho, co dělá za práci a jak je v ní výkonný, pak tento zázračný dar ztrácí.

Když se nám ale společnost a kultura snaží vštípit, jací máme nebo nemáme být, jaký je podle vás první krok k tomu, že si uvědomíme, že vlastně naše představy o sobě samých nejsou naše, ale jsou implementované?

Podle mě si musíme uvědomit, kolik našeho vlastního zdraví nás stojí, abychom tyto představy udrželi... Když budu mluvit o mužích, ti by si měli uvědomit, kolik sil a vlastního zdraví je stojí udržovat o sobě obraz agresivního siláka, který všechno vydrží. Rozdíl ve věku úmrtí mužů a žen o tom mluví jasně: muži umírají o sedm let dříve, než je průměrný věk.

Muži by si měli uvědomit, kolik sil a vlastního zdraví je stojí udržovat o sobě obraz siláka, který všechno vydrží.

Uvědomujeme si vůbec, jak náročné a stresující je žít v soutěživém prostředí? Další cenou, kterou muži za udržení tradičního obrazu „muže“ platí, je odříznutí od svých pocitů. Dřív neexistovalo, aby byl muž „citlivý, jemný nebo něžný“.Jenže tímhle odříznutím bude muž pouze polovinou člověka...

Vždy, když se ale snažíme vystoupit z proudu a jít jinou cestou, narazíme na odpor svého okolí, které se nás snaží odradit. Odpor coby projev strachu z neznámého, které každou změnu provází...

Přesně, jak říkáte – naše okolí nás bude tlačit do toho, abychom zůstali stejní. Výzva, před kterou stojí každý, kdo se rozhodnul jít svou vlastní cestou, ať už je to muž nebo žena, je pokračovat v této započaté cestě. I přes nesouhlas ostatních. Joseph Campbell ji nazval „cestou hrdiny“.

Až na ní totiž objevíme své dary, které nás činí jedinečnými, a máme šanci poznat smysl své existence. Na této cestě se ale také zákonitě dotkneme i svých velmi hlubokých vnitřních zranění. Do této doby nám totiž každý říkal: „Tohle dělej takhle!“, „Tohle nedělej!“ Ale jakmile vstoupíme na cestu hrdiny, jsme zodpovědní sami za sebe. My sami se musíme rozhodovat, jaké budou naše další kroky.

Celou dobu mluvíme o redefinici „mužství“ a „ženství“. Existuje ale spousta konceptů, co to znamená být mužem a být ženou. Máte s tím svou zkušenost, popisujete ji ve své knize: i vaše cesta se odlišovala od té běžné v tehdejší době...

Neexistuje jenom jedna cesta, vždycky máme na výběr z více možností. A na nás je prozkoumat je, vyzkoušet – a vybrat si tu svou. Skutečně si položit otázku: Která cesta je má? Tu rozpoznáme také podle toho, že si nejprve uvědomíme své dary, se kterými jsme přišli na tenhle svět. Náš největší dar je to, k čemu nás vede naše hluboká bytostná touha, co toužíme  v tomto životě žít a dělat.

(zamyslí se) Definovat, co to znamená „být mužem“, není v podstatě možné. Můžeme maximálně říct, před jakými výzvami muži v dnešní době stojí: převzít větší odpovědnost a rozvinout v sobě víc soucitu. Tím si totiž budou více vědomi sami sebe a mohou neustále prozkoumávat, kým jsou, než aby definice sebe sama přejímali od druhých.

Jak jsem říkal na začátku: definovat sám sebe pouze na základě několika kritérií, která se ještě ke všemu mění v čase a prostoru, je velmi omezující, až bych řekl, že z nás dělá lidské mrzáky, ať jsme muži nebo i ženy...

Definovat sám sebe na základě pouze několika kritérií, z nás dělá lidské mrzáky.

To se mi na vaší knize a vůbec na vašem přístupu moc líbí: mluvíte jak za muže, tak za ženy. Protože obě pohlaví, i když s tolika rozdíly, přesto mají něco společného: lidství.

Máte pravdu, tato kniha je sice o tom, jak se stát mužem, ale přínosná je i pro ženy. Protože ono v důsledku neexistuje nic jako „správný muž“ nebo „správná žena“.

„Správný muž“ by měl být schopný soucitu – to samé ale i žena. „Správný muž“ by měl být odvážný a odhodlaný následovat svou vlastní cestu v tomto světě – to samé ale i žena. Jak muž, tak žena by měli znát své dary, které přinášejí tomuto světu, a měli by je s ním sdílet. Jak muž, tak žena by si měli klást otázku: Jak mohu alespoň trochu zlepšit svět? Oba dva tak mají naprosto stejnou odpovědnost vůči kvalitě života na Zemi.

Jde především o lidskou důstojnost. Jak muži, tak ženy by měli kráčet životem upřímně a otevřeně, ochotni podstoupit změny, které se po nich žádají, ochotni pomáhat druhým. (zamyslí se) A tím otázku „Co to znamená být správným mužem“ posouváme do další úrovně, a sice „Co to znamená být správným člověkem“...

Náš tip:

Jak jinak než na samotnou Samovu knihu Žár v těle, kterou na začátku července a s českou předmluvou lektora mužských kruhů Zdenka Webera vydalo naše nakladatelství Maitrea. Pro anglicky čtoucí ještě přidávám tip na Samovy webovky SamKeen.com.

Malá ochutnávka:
Tak nějak to začíná... - „Pomalu mi začalo svítat, že ŽENA měla ohromný vliv na můj život a na život všech mužů, které znám. Nemluvím tu o ženách, stvořeních z masa a kostí, ale o ŽENÁCH, těch stínových ženských postavách přesahujících život, které obývají naši představivost, formují naše emoce a nepřímo ovlivňují velkou část našeho jednání. (…)

Až rozvod rozlomil symbiotický mateřsko-synovský, otcovsko-dcerovský vzorec mého prvního manželství. Jak moje obsese ŽENOU narůstala, konečně mi přišlo na mysl, že bych možná měl podstoupit jungovskou psychoterapii. Možná že kdyby se mi podařilo nalézt svou ženskou stránku, nebyl bych tak závislý na ženách ve věcech potřebné potěchy a útěchy.

Jenže terapie mě zjevně uvrtala ještě hlouběji do náručí ŽENY. Několik introspektivních let jsem si pohrával s přísudky týkajícími se pohlaví a neustále se tázal: Jsem dostatečně vnímavý, pečující, intuitivní, citlivý, poddajný – zkrátka „ženský“? A jsem dostatečně iniciativní, rozhodný, racionální, agresivní – „mužský“? Jak jsem se zaobíral obrazem ŽENY v hlavě, ženami v mém životě a „ženskými“ aspekty své duše, stále více jsem zabředal do temných vod ŽENSKÉHO světa.

… a k tomu to směřuje - „V dnešní době cesta začíná, když muži i ženy vyslyší společné volání po tom, aby si byli nablízku a utvořili nový druh společenského pořádku a uspořádání, které není založené na nepřátelství a nespatřuje naději v dobývání. Muži a ženy k sobě nebyli vlídní, šlo o rozhádaná pohlaví oddávající se sexuálnímu zápasu. Ale násilí, které jsme si v minulosti přivodili, je mnohem menší než násilí, které společně pácháme na Zemi.

Naším společným posláním je nyní nalézt způsob, jak se zbavit plýtvavých a konzumentských návyků a naučit se lásce k určitým omezením, nezbytným pro úctu ke zvykům druhých. Potřebujeme posílit ekologické uvědomění. Musíme být dost citliví i silní a zároveň si vydobýt spravedlnost a ochránit útočiště všech živých tvorů. (…) A tak na bedrech mužů i žen leží úkol, aby se vydali na cestu. Dnes jako na začátku každé klíčové éry lidských dějin známe pouze začátek cesty, nikoli její cíl.

Jaké tipy na cestu dává Sam Keen těmto soudobým „poutníkům“? A jaké tipy dává mužům na ryze „mužskou“ cestu „odhalení osobní historie mužství“? Dozvíte se v chystané knize Sama Keena. Vřele doporučuji – mužům i ženám.

Autor článku: Rina Komorádová