Mystická růže

17. června 2010

Představte si třítýdenní seminář. První týden se smějete, pak týden pláčete a poslední týden jste v naprostém tichu. Připadá Vám to Inspirativní? Bláznivé? Rozhodně dost pozoruhodné na to, abychom se setkali s Amar, která zájemce tímto dobrodružstvím s názvem Mystická růže provází.

Procestovala jsi celý svět, aby ses usadila v České republice…

Vlastně ano. Přivedla mne sem kombinace mnoha věcí. Mám ráda venkov, vědomí prostoru, přírody. To miluju. V Německu, odkud pocházím, tohle už nenajdeš. Všechno je takové upravené. Líbí se mi trocha divokosti. Ala sama od sebe bych sem asi nepřišla. Znám už třicet let Bhagata, jsme přátelé. Vždycky jsem měla moc ráda jeho centrum Shangri La – tak jsme teď sousedé.

Jaké tu vedeš smináře?

Mou hlavní doménou je Mystická růže. Nedávno jsem zde vedla i seminář No Mind (v překladu „žádná mysl“, pozn. aut.). Mystická růže i No Mind pocházejí od Osha, jsou to meditativní semináře. Vedu také jednou ročně skupinu s názvem Vnitřní dítě a zapomenout nesmím na Cestu srdce.

Co tě na tuhle cestu přivedlo?

Začalo to velmi brzy. Objevila se ta základní otázka: Kdo jsme? Proč žijeme? Nechtěla jsem věřit, že jen rosteme, spíme, jíme a zemřeme, že se jen potácíme mezi kolébkou a rakví.

Byla jsem vychovávaná katolicky. Měla jsem ale pocit, že mě podvádějí. Přišlo mi to všechno jako laciná povídačka, jejíž hlavním cílem je, abych se cítila provinile. Nelíbilo se mi to. Pak, když mi bylo 15 nebo 16, jsem si přečetla knihu Siddharta od Hermanna Hesseho. Do té doby jsem o buddhismu nebo něčem takovém neslyšela ani slovo. Ale bylo mi jasné, že až budu dost velká, tak pojedu do Indie. Chtěla jsem to zakusit na vlastní kůži.

Takže cesta byla jasná.

Ne tak docela. Měla jsem takové „politické“ období, kdy jsem se hodně pohybovala mezi anarchisty. Jenže pak mi došlo, že i kdyby se stal zázrak a svět se stal rázem anarchistickým, tak bychom se navzájem pozabíjeli. Tak jsem pochopila, že musím začít sama sebou.

Pak přišlo setkání s Oshem?

Ne hned. Absolvovala jsem leccos, ale nic mne neoslovilo. Až jsem se účastnila jednoho setkání s lidmi, kteří patřili k hnutí, jež se kolem něj vytvořilo. Osha jsem tehdy nečetla, ale něco v těch lidech mne někde hluboko zaujalo. Proto jsem pokračovala s nimi. Rozhodla jsem se tehdy, že neobětuji své mládí zatuchlým zdem univerzity (směje se) a absolvovala jsem nejkratší možné studium – na sekretářku. Ale nebavilo mě to. Byl to hrozně nečestný svět, každý měl tolik různých tváří…

Tehdy ses rozhodla odjet do Indie?

Ano. Rozhodla jsem se vydat se za Bhagwanem, kterému se později začalo říkat Osho.

To ses vydala na cestu sama?

Ano. A měla jsem příšerný strach (směje se). Nikdo nevěřil, že opravdu odletím. Když jsem řekla svému tátovi, že poletím do Indie, jen mávnul rukou. Ale já opravdu odletěla.

Jaký byl tvůj první dojem po příletu?

Vůbec se mi tam nelíbilo. Bylo to na mě moc. Když se otevřely dveře letadla, zajímala mne jediná věc: kdy letí první letadlo zpátky? Nejvíc protestoval můj nos. Všechno bylo tak jiné…

Rozhodla jsem se tedy, že nejprve přijmu tu zkušenost a až pak si na ni udělám názor.

Byla jsem vyděšená. Ale když jsem pak přijela do ašrámu v Puně, fascinovalo mě to. Byli tam lidé z celého světa. Rozhodla jsem se tedy, že nejprve přijmu tu zkušenost a až pak si na ni udělám názor.

Tehdy už tam bylo možné absolvovat různé terapie, že?

Ano. Byly tam ty nejlepší a něco ve mně bylo připraveno. Byly dny, kdy jsem jen plakala. Celé mé dětství bylo jako film a mnoho věcí se zahojilo. Pak jsem pomaličku začala  naslouchat Oshovi. To bylo opravdu krásné – jako by se pro mne otevíral nový svět.

Jaký svět?

Je to svět, který je opravdový, kde nemusíš předstírat, kde je život plný a intenzivní. Svět, v němž jsi sladěný v harmonii s přírodou. To neznamená, že je vše jen milé – zrovna dnes v noci byla krásná bouřka s vichrem a kroupami. Svět plný pocitů a živosti.

Tohle předáváš ve svých seminářích?

To je možná přesně moje cesta. Prožívání. Ne v mysli – což ale neznamená, že bych nepřemýšlela (směje se). Pochopení mi tak přichází prožitkem, nikoli studiem teorií.

Někteří lidé říkají, že se raději nebudou zabývat sami sebou, aby si nekomplikovali život. Není to jednodušší?

Je i není. Dalo nám práci být takovými, jací jsme. Všechna ta ochranná opatření, která jsme si vytvořili a zabudovali do svých životů… Jenže je v tom také jakási mrtvost. Jasně, pokud chceš, aby byl život „snadný“, tak to takhle zvládneš. Proč ne.

Jasně, pokud chceš, aby byl život „snadný“, tak to takhle zvládneš. Proč ne...

Ale já mám raději pocit živosti – i za cenu nejistot a občasného nepohodlí. Intenzita prožívání, kdy jsi jednou dole a jednou nahoře, je pro mne mnohem příjemnější než mít bezpečný, ale prázdný život. Pokud to ještě pak je vůbec život…

O čem je Mystická růže?

Už ten název je krásný symbol. Mystická růže je symbol člověka, který si uvědomuje sebe sama. Líbí se mi tenhle obraz: Každý člověk je semínko. Jen někdo najde odvahu vykouknout za hranice své slupky. To jsou hranice onoho bezpečí, o kterém jsme mluvili při minulé otázce. Když si troufneš tu slupku zbořit, může semínko naplno využít svůj potenciál. Vyrůst a rozkvést – to je mystická růže. To je mé pochopení života a světa.

Takže ti, kdo se zúčastní tvého semináře, přijedou domů rozkvetlí?

Jo, je to rychlý kurz (směje se)! Řekla bych, že každý se nějakým způsobem dotkne něčeho opravdového v sobě. Je to svým způsobem bláznivý program.

Jak dlouho trvá? Víkend?

Kdepak. Tři týdny, což je docela dlouho. Vlastní proces trvá jen tři hodiny denně. První týden se smějeme. Jsme všichni pohromadě v místnosti a prostě se smějeme. Svým způsobem je to nepředstavitelné. I já si na začátku často myslím, že to nezvládnu – a to jsem tenhle kurz vedla už víc jak třicetkrát. Ale zvládneme to všichni (směje se). Někdy to tam vypadá jak v blázinci, lidé se válejí po zemi a smějí se… Ale má to takovou vnitřní krásu! Smích je něco vlastního pouze lidem. Pro mne to představuje jednu z nejcennějších lidských vlastností. Když budeš pozorovat malé děti, tak ve věku kolem dvou let, uvidíš tolik smíchu!

Proč jsme to ztratili?

Když se podíváme kolem sebe, uvidíme, jak všechna ta ambicióznost zničila náš smích. Přitom smích je tak cenný! Jde o to, abychom se dokázali smát tak, že se smíchem staneme. Při takovém smíchu se pak směje každá buňka našeho těla. Podívej se na malé děti, ty to umějí! Ale možná že jsme jako dospělí prostě museli ztratit tu dětskou nevinnost. Někdy je potřeba odejít z domu, aby bylo kam se vrátit. V možnosti odejít od nevinnosti a zase se k ní vrátit je lidská svoboda – a svým způsobem také prokletí. Uvidíme.

Dobře. Takže se týden smějete. A potom?

Pak pláčeme. To je velmi hluboké. Je to stejné jako se smíchem – jen lidé pláčí. Smíchem i slzami na veřejnosti šetříme, protože nás naučili, že se to tak sluší. Hm. Slzy jsou přitom jazykem srdce. Mohou je otevřít. Celý tento týden je velmi léčivý. Přinese na světlo spoustu věcí, které se tak mohou zahojit.

Je to jako rána na těle – když se o ni staráš, zahojí se.

Je to jako rána na těle – když se o ni staráš, zahojí se. Když děláš, jakoby neexistovala, zanítí se. Je to krásný týden. Lidé velmi zjemní, přiblíží se sobě navzájem. Každý přitom sám prochází svým vlastním procesem. Obvykle si myslíme, že k tomu potřebujeme terapeuta – ale tady je člověk sám sobě pacientem i terapeutem. To člověku dává důstojnost.

Pak přijde třetí týden.

Sedíme v tichu. Ani to není tak snadné. Sedíme v tichu a občas mezi tím tančíme. Všichni mistři a osvícení lidé říkají, že v tichu se můžeme spojit s vesmírem, s tím, čím ve skutečnosti jsme. Myslím si, že každý aspoň tuší, že v tom je určitá pravda. Jako když sedíš v přírodě a pozoruješ východ slunce. Je to taková krása, že Tě to pohltí. Na nic nemyslíš, jen tiše žasneš. Myslím si, že celistvost je naší přirozeností, jen jsme zapomněli, že je v nás.

Pak tedy jen připomenu, že Mystická růže proběhne od 31.7. do 21.8. v Shangri La v Lažanech.

Ano. Těším se, že se budu moci rozdělit o to, čeho si tolik cením. Těším se, že se rozdělíme o něco skutečného, opravdového.

Autor článku: Petr Sedláček

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021