Maitrea magazín - inspirace srdcem

Vztahy jsou naše zrcadlo

Radko a Tarane, Vaše práce se zaměřuje především na téma zrcadlení ve vztahu. Co si pod tím můžeme představit? 

Jde o to, že když se ve vztahu partneři sblíží, tak si navzájem začnou vytahovat mnohá emoční zranění, která v sobě mají uložená z dětství. Začnou se projevovat různé programy a vzorce (strachy, nepřijetí, odmítnutí apod.) a partneři si je projektují jeden na druhého. Díky tomu vznikají konflikty, nedorozumění a nepochopení. Vedeme lidi hlavně k práci na sobě, protože vztah je především o vlastní zodpovědnosti. O tom, že každý máme svoji část, za kterou jsme zodpovědní.

Obecně máme tendence obviňovat druhé z toho, jak se sami cítíme. To, co sami v sobě nevidíme, vidíme na partnerovi, a máme tendence měnit hlavně partnera. 

Kdy jste si uvědomili vy dva, že jste si vzájemně ve vztahu zrcadlem? Jak jste spolu dlouho? 

Radka: Jsme spolu pátým rokem a vzájemné zrcadlení začalo velmi brzy. Když jsme se potkali, uvědomila jsem si, že se mi týden před tím zdál sen, ve kterém jsem Tarana viděla. Velmi rychle jsme se vzájemně začali otevírat a měli jsme pocit, že se známe velmi dlouho. To nejčistší zamilování bez negativních projekcí nám vydrželo možná tak dva měsíce. Po třech měsících jsme spolu začali bydlet v první komunitě, kde se projevila naše dynamika závislého („potřebuji tě“) a proti-závislého („nepotřebuji tě“) – já jsem v té době byla ta připoutanější. Najednou se začaly objevovat situace, kdy se mnou Taran přestal komunikovat, odpojil se a byl chladný. Prožívala jsem velkou paniku a zmatek sama v sobě, nevěděla jsem, co s tím mám dělat. Uvědomila jsem si, že to budu muset řešit jinak, než v předchozích vztazích. Najednou mi došlo, že je to jiná kvalita vztahu. Musela jsem překonat některé svoje zábrany, jít za ním a začít to komunikovat. Postupem času jsem zjistila, že to funguje, že to Taran přijímá. Konflikt se rozpustil a začali jsme si být blíž. Nicméně pracujeme na sobě dodneška.

Jak lidé reagují na to, když jim řeknete, že jim partner zrcadlí jejich vlastní negativní vlastnosti?

Radka: K nám většinou chodí lidé, kteří jsou již připravení takové informace získat a zpracovat. Nemáme obrovské skupiny. Naše semináře jsou skutečně pro lidi, kteří jsou odhodlaní podívat se na svůj vlastní obraz a počítají s tím, že to nebude vždycky jenom procházka růžovým sadem. Pracujeme na základě individuálních konstelačních technik, ale nejsou to klasické rodinné konstelace. Jedná se o individuální systém, kde se člověk může podívat na to, jak má nastavené podvědomí a své vnitřní osoby - tedy ty role, které hrajeme navenek, a které si neuvědomujeme. Při cvičeních zjistí svoji polaritu, jak má v sobě nastaveného vnitřního muže, vnitřní ženu, jak spolu navzájem komunikují. Na konci většinou dochází k uvědomění a přijetí aktuální situace, což je základ léčení.

Taran: Zkušenost z posledních několika seminářů je taková, že jsme hodně zkrátili teoretickou část. Zjistili jsme totiž, že nám velmi dobře funguje pole, ve kterém si lidi posadíme do kruhu a my sami se usadíme do svojí energie. Představíme nějaká témata, řekneme, čím jsme si prošli, a díky tomu se nám lidé začnou přirozeně otevírat. Hned se objeví jejich individuální problémy. 

Pracujete na seminářích pouze s páry, nebo i s jednotlivci? 

Taran: Někdo přijde sám, někdo v páru. Jednou jsme měli například maminku s dcerou, a partnerství s jejich muži se ukázalo jako sekundární, protože hlavní téma bylo mezi nimi.

Radka: Není bezpodmínečně nutné, aby na semináři byli oba dva, i když je to samozřejmě snadnější cesta. Setkávám se ale i s tím, že když žena na sobě začne pracovat, její muž okamžitě zareaguje. Začne se k ní chovat lépe, otevřeněji a snadněji se jim komunikuje. Ale je to individuální, protože někdy se jeden člověk chce rozvíjet, druhý nechce a pak nezbývá, než vztah ukončit. Jinak by se v tom trápili oba dva. 

Někdy stačí, když si jeden člověk z páru uvědomí, jak se věci mají a začne si zpracovávat tu svoji část. A pokud jeho partner dokáže komunikovat, je i on nucen nějakým způsobem začít měnit situaci i u sebe.

Existuje způsob, jakým partnera navnadit, aby se na seminář přidal? Nebo se musí rozhodnout zcela sám/sama?

Taran: Nutit nejde. To je prostě obecný princip. Jakmile vás někdo do něčeho nutí, tak už do toho jdete s resistencí. Člověk musí mít ke změnám vnitřní motivaci. Prací na sobě ho to pak přirozeně vede do otevřenějšího způsobu komunikace, přizná své máslo na hlavě, čímž otevírá cestu pro toho druhého, aby se mohl cítit bezpečně a mohl se dotknout svých bolestivých stránek.

Většinou jsou to ženy, které začínají. Vy máte k emocím blíž. My muži máme spoustu bloků, které nám říkají, jak nesmíme ukazovat svoji slabost, a tak.

Radka: Taky mám zkušenost, že ve většině případů je to žena, která má blíž ke komunikaci. Ženy tvoří vztahy, my vychováváme děti, máme na to největší vliv. Pokud je žena ochotná otevřít se, být zranitelná, dá partnerovi důvěru, pak je to ona, kdo nese směr a prohlubování vztahu. Jestliže je žena zavřená a nemá důvěru sama vůči sobě, životu a muži (třeba vyrůstala v prostředí, kde zažila hodně nedůvěry a odmítání), tak se muž může snažit jakkoli, ale jejich vztah se nemůže nikam posunout. Vztahy jsou v rukou žen. Proto se i teď hodně žen mění a pracuje na sobě. Spousta z nás se dostala do zvláštní polarity, kdy používáme mužský princip a chybí nám výživa - pouhé bytí, otevření se své ženskosti a pasivní mód, kdy si můžeme odpočinout a pečovat o sebe. Dnes spíš myslíme jako muži, a proto vznikají konflikty. Máme pocit, že to všechno zvládneme samy, ale nedokážeme se emocionálně otevřít. Jakmile se žena ukáže jako křehká a zranitelná bytost, muž k ní začne přistupovat hned jiným způsobem. Přestane s ní soupeřit.

Radko, promlouváš na setkáních k ženám a Taran k mužům, nebo zkušenosti sdílíte společně?

Taran: Tohle je doména Radky, já přidávám své vhledy a své zkušenosti muže. Když třeba mluvíme o nějaké naší epizodě, tak to říkám z pohledu, jak jsem to zažíval já.

Radka: Je to různé, podle potřeby. My si nic dopředu nechystáme, jen se posadíme a co nejvíc naciťujeme přítomný okamžik a to, co je potřeba, co se tam děje. Je tam důvěra, záměr a následná práce je hodně individuální.

Tarane, ty jsi jednou řekl, že jsi váš vztah chápal, jako vědeckou práci (smích). Jaké bylo tvé vnitřní prožívání společného života s Radkou?

Taran: My jsme se poznali v době, kdy jsem opustil předchozí kariéru manažera. Měl jsem ten moment v životě, kdy cítíš, že potřebuješ úplnou změnu. Chtěl jsem prozkoumat sám sebe. A proto mě to vedlo do komunit, do ústraní a prostředí, kde se odehrávají seberozvojové a sebepoznávací programy. V té době jsem začal vidět to, co Radka přináší. Úplně jiný obraz partnerství, než jsem měl ve všech předchozích vztazích. Společně jsme odhalovali, co se nám děje a dokázali to popsat.

Radka: Prostě jsme to studovali. Během těch necelých pěti let, co jsme spolu, spolu trávíme čas téměř non stop. Už v komunitách jsme společně pracovali a společně žili. Nikdy nebylo období, že bychom se viděli jen večer po práci, vlastně jsme spolu byli vždy nucení být neustále, což bylo na jednu stranu náročné, ale na druhou stranu to rychle přineslo ovoce.

Z jakého jste vycházeli učení při práci na sobě? Měli jste své učitele, kteří vás provázeli?

Radka: My jsme především vycházeli z práce s ayahuaskou. Účastnili jsme se spousty ayahuaskových rituálů, což vnímáme jako terapeutický nástroj, který nás vede blíž k sobě a pomáhá nám rychleji pronikat do našeho nevědomí. Já sama jsem několik let praktikovala buddhismus, naším učitelem byl i jeden indián, který nás učil, jak si sami můžeme přijít na svou vlastní cestu. Máme rádi Jardu Duška, ovlivnilo nás i spoustu autorů knih…

Té inspirace je všude kolem spousty. Ale nejde jen o to, někoho napodobovat. Je to o tom navracet se sám k sobě a zkoušet, která technika na mě funguje.

Taran: Já jsem od svých šestnácti let nahltal spoustu informací o mystice, náboženství a filozofii až jsem měl po letech pocit, že to všechno vím, a že mi z toho praskne hlava. Nejvíc mě ale oslovilo setkání s indiánem, kde se mi potvrdilo, že cesta zážitku je pro mě jediná správná a pravdivá.

Radka: To je taky jed dnešní doby, že lidé mají spoustu informací z ezoteriky a osobního rozvoje, ale často neví, jak s nimi naložit. Přicházím na to, že je pro mě nejlepší být prázdná. Vyprázdnit se a jenom spočívat. Zjišťuju, že ve skutečnosti nevím nic. Každý den můžu vytvořit úplně od začátku a jinak. To, co jsem žila kdysi, už dnes nemusí platit. 

Máte radu, jak z učení o vědomém vztahu nevypadnout? Jak se udržovat stále vědomým?

Radka: To musí být vnitřní impulz duše. Nelze to ovlivnit vědomou vůlí, např. že se najednou začnu snažit každý den cvičit a meditovat. Kolikrát ta vůle může být i kontraproduktivní, když na sebe člověk tlačí. Není potřeba sám sebe nutit k tomu, aby se celý můj život náhle změnil.

Taran: Já taky cítím, že to vychází zevnitř. Nedá se všechno naučit a říct si, teď už to vím. Teď už jsem si udělal řidičák a budu navždy jezdit bezchybně. Jde o kontinuální proces vycházející odněkud zevnitř. Hluboko uvnitř zní touha jít dál a přijímat to, co je. 

 

Osobní stránky Radky a Tarana:

http://www.moje-vztahy.cz/

 

Akce lektorů v Maitrei: http://www.maitrea.cz/radka-a-taran

 

Autor článku: Lenka Nechvátalová