Nebojme se hojnosti!

26. února 2014

„Život je peříčko - unášené ve větru. Proto ovládejte vítr svého života.“ Tento citát byl jedním z prvních slov, která mi utkvěla v paměti, když jsem poprvé viděla webové stránky Viktora Lelka. Ovládat vítr svého života... Na druhou stranu je ale také dobré vědět, že i povolení otěží ve správný čas má svůj smysl - udělat prostor, „aby se dělo“. Tak totiž začal nejenom náš rozhovor ještě před tím, než jsme se vůbec sešli, ale i samotná Viktorova cesta tam, kde je nyní.

„Shodou okolností se mi uvolnilo Vámi navrhované dopoledne. A i když jsem si nejdřív říkal, proč mi tento termín ruší  a přehazují harmonogram, současně jsem věděl, že to tak má být,“ odpověděl Viktor Lelek, terapeut a lektor, na můj email s žádostí o rozhovor. Někdy je dobré prostě netlačit a nechat se „vézt na vlně“, jak se říká; všechno má totiž svůj hlubší důvod.

Tedy i to, že jste se od své původní profese marketingového a reklamního manažera odklonil a začal se věnovat práci s lidmi?

Ano, ale to vlastně začalo už dlouho před tím, v dětství. Byl jsem zvláštní dítě, hodně jsem „ulétával“ do svých světů plných příběhů a vhledů,  takže škola se svými pravidly a „teď musíš-teď nesmíš“ pro mě představovala tvrdý náraz. Ale oni to se mnou neměli jednoduché ani učitelé: o výtvarné výchově jsem maloval zelené srnky a modré stromy a v matematice nebo češtině psal číslice a písmena obráceně... (směje se)

V době dospívání jsem začal silně vnímat energie a hodně se zajímal o život, jeho smysl, odkud pocházíme, co je nad námi, kde vlastně sídlí bůh a jak je uspořádaný Vesmír. Pak ale tohle všechno šlo stranou, protože přišel všední život s každodenními starostmi. Vydal jsem se cestou marketingu a reklamy a vypracoval se až na vysoké posty. A když jsem dosáhl svých snů, které, co si budeme povídat, byly velkou měrou motivovány touhou dokázat svému otci, že jsem dost dobrý, tak jsem jednoho dne sám sobě i svým zákazníkům řekl A dost, tohle už dělat nechci...

A když jsem dosáhl svých snů, jednoho dne jsem řekl A dost, tohle už dělat nechci...

Jen tak, zničehonic? Bez žádných dramatických událostí?

Ano, skutečně zničehonic. Vůbec jsem tomu nerozuměl, ani to nebylo mým záměrem, ale věděl jsem, že to musím následovat...

To je opravdu významný krok opustit všechno, co jste dosud vybudoval, a nechat se „unášet vnitřním proudem“. Věřím, že to byla velká výzva. Kde jste v tom všem bral důvěru, že děláte správně a jdete správným směrem?

(směje se) To je zásadní otázka! Byl jsem tehdy doslova vyrván nějakou silou, která šla zevnitř mě, a nedalo se jí vzdorovat. Během dvou týdnů jsem skončil v práci, a i když jsem měl naspořené nějaké peníze, přeci jenom se ten rychlík, ve kterém jsem v té době jel, řítil dost rychle. A já nezačal dostatečně včas brzdit. Takže trvalo ještě další dva, tři roky, než jsem to všechno přetransformoval úplně. Ale první rok a půl byl asi nejtěžší.

Co vám tato doba dala nejvíce?

Především spoustu poznání nejrůznějšího druhu. Děla se mi spousta channelingů, putoval jsem v rámci nejrůznějších informačních toků vesmíru, bylo mi ukázáno spoustu věcí. A tak jsem se, celkem logicky, o tom všem chtěl podělit s ostatními!

Uspořádal jsem tedy svůj první seminář o tom, jak a kam putují duše, jak se učí.... A  narazil jsem. Přihlášení lidé se začali odhlašovat, z přihlášených jich přišla třetina a i ta si myslela, že jsem naprostý magor. Nedařilo se mi, jednu chvíli jsem byl i bezdomovcem, ne nijak dramaticky, ale stalo se. Prostě jsem neuměl získané  zkušenosti interpretovat, lidé mi nerozuměli a já  nevěděl, jak s nimi mluvit. Ale i to bylo součástí poznání, které jsem měl získat.

Uspořádal jsem tedy svůj první seminář o tom, jak a kam putují duše, jak se učí.... A  narazil jsem.

Jak to myslíte?

Měl jsem pochopit, že na to nejdu správně. Vnímal jsem to asi takhle: Pro mě byla znalost základních vesmírných – životních zákonů naprostým základem, jakýmsi nulovým, výchozím bodem, které je nutné znát. A já si připadal, že to je málo, že na to, abych mohl učit ostatní, musím vědět a znát víc. Proto jsem stále hledal dál, ve vyšších úrovních a z nich se snažil mluvit s lidmi... Jenže jsem zjistil, že spousta lidí nemá vůbec ponětí ani o tomto naprostém základu. Proto jsme se míjeli.

Současně s tím jsem také pochopil, že úroveň nula až pět je naprosto všechno. A to, co je nad tím, musí každý z nás objevit sám... Co je ale na tom úžasné, je to, že v tu chvíli (zdůrazní) se mi začalo dařit, velice rychle se přede mnou začala otevírat cesta, po které jdu vlastně dosud: Otevřel jsem si vlastní poradnu, ke které to vlastně směřovalo celý můj život, tím jsem si teď už jistý. (směje se)

V březnu chystáte u nás v Maitrei seminář na téma hojnost a jak do svého života přivolat štěstí,  úspěch, radost a prosperitu. Opravdu toto všechno závisí skutečně JENOM na nás?

Věřím tomu, takové jsou moje zkušenosti. (zamyslí se) My, lidé si v sobě neskutečně často, téměř neustále a neskutečně lehce vytváříme všemožné bloky, kterými sami sebe od veškeré hojnosti odřezáváme. Dobrovolně, byť nevědomě!

Na semináři bych rád poukázal na zákoutí, do kterých na své cestě často padáme. Nás úspěch či neúspěch, ať už jde o naši práci, zdraví, je věcí pouze našich myšlenek. Bude to pouze taková podvečerní svačinka, samozřejmě, že se nenajíme dosyta (usmívá se), ale dotkneme toho základního, co je potřeba o tomto tématu vědět.

Každá myšlenka je energie, kterou vysíláme do svého okolí. A tím ho vytváříme...

… ano, protože každému činu nejdřív předcházela myšlenka. A ta se do energetického pole zapisuje okamžitě, ve vteřinách, ani si to neuvědomujeme. A teď si představte tu sílu, když na něco intenzivně myslíme hodinu, několik dní nebo týdnů! Všechna naše hodnocení, falešné sliby nebo sliby ze strachu či lítosti...

A teď si představte tu sílu, když na něco intenzivně myslíme několik dní!

Každou myšlenkou měníme svůj prostor. A my máme to štěstí, že žijeme v době, kdy se duchovní směry potkávají s poznatky kvantové fyziky. Protože pokud z ní jenom trochu ochutnáme, musí nám to, jak funguje svět a vytváření reality, dojít daleko rychleji.

Říkáte, že tomuto konceptu věříte, protože s ním máte vlastní zkušenosti. Jaké?

(usměje se) Jednou jsem se totálně, ale opravdu totálně uřknul... V hlubokém nevědomí, co dělám, jsem na sebe v jedné konkrétní situaci vyslal obrovský hněv, vztek a lítost. Prostě jsem se šíleně rozčílil a pak sám sebe se stejnou intenzitou litoval. Odpověď přišla okamžitě a byla tak silná, že mě srazila na kolena, doslova a do písmene. Tímto působem jsem si na dlouhou dobu zablokoval přístup k hojnosti.

Kdykoliv nám něco nejde, nedaří se nám, byť je to třeba jen další lekce angličtiny, a začneme se v takové chvíli zlobit a současně se litovat, tak přesně v tu chvíli (zdůrazní) sami svůj úspěch oddalujeme o dlouhé týdny nebo i měsíce! Naprosto zbytečně...

Fungují tyto „objednávky“ vždycky? Dejme tomu, že dnes slavíme s přítelem výročí a já si od něj přeji dostat květinu...

Jakmile myšlenka není upřímná, ale vyjadřuje naše obavy či nedůvěru - „Vzpomene si? Nezapoměl...?“, s výsledkem se mine. Jde o to rozpoznat a přiznat si, jakmile nejsou naše myšlenky upřímným přáním, ale vyjadřují naši touhu po důkazu lásky toho druhého... Protože jakmile chceme důkazy, „objednávka“ funguje přesně obráceně.

Jakmile chceme důkazy, „objednávka“ funguje přesně obráceně.

Jsme to tedy my sami, kdo si vytváří své bloky. A jsme to také my sami, kdo je může odstranit. Jak?

Ze všeho nejdřív je potřeba se zklidnit, abychom si vůbec všimli svých myšlenek … a začali je zachytávat, to je další krok. Uvědomit si, jakými myšlenkami si sami oddalujeme své štěstí, hojnost a spokojenost v životě. To je první vlaštovka, která nás přivádí do přítomného okamžiku.

Druhým krokem je snaha změnit zajetý běh věcí a postupně se chovat jinak než dosud. „Nebudu nervózní v dopravní zácpě. Nebudu nervózní, že nejede tramvaj nebo že je dlouhá fronta v supermarketu. Nebudu si vymýšlet příběhy, proč mi můj partner nezatelefonoval.“ Prostě to nechat být, s největší důvěrou „odevzdat“ Vesmíru. Říct si „To, jak to je teď, je fajn, ale to, že to nevyšlo, jak jsem chtěl, má nejspíš nějaký svůj důvod, třeba na mě čeká něco lepšího.“ (usměje se)

Třetím krokem je potom samotné začlenění tohoto principu do svého každodenního života.Každý okamžik všedního života nám k tomu dává skvělou příležitost. Jde o to naučit se přesně definovat své přání, ale také ho umět odložit – a nechat se vést a zůstat otevření jakémukoliv (zdůrazní) způsobu, jakým se nám může naše přání splnit. Často si to totiž sami blokujeme tím, že se snažíme určit způsob, jakým se to má stát.

Radujme se ale z každého malého kroku, který se nám podaří! Třeba už jen to, že zachytíme své myšlenky... Tohle pro mě znamená vědomý život: Vědět, na co myslím a co dělám – a mít tak možnost to kdykoliv změnit.

Náš tip:

Pojďme přivítat hojnost ve svém životě a sejděme se v „hojném počtu“ - seminář Viktora Lelka Hojnost – jak šťastně žít, tvořit a vítězit se koná v pondělí 10. března u nás v Domě osobního rozvoje.

A pokud by Vám byla příjemnější osobní konzultace, podívejte se na jeho www stránky Osobní terapie.cz. Možná Vás osloví některý z příběhů klientů, kterým pan Lelek pomohl na jejich cestě.

Pár slov na závěr – který vlastně žádným závěrem není, spíše naopak:

„Podle mě alfou-omegou všeho je poznat, jak věci fungují; v jakých mentálních vzorcích se často motáme a točíme na místě a jak neustále zacházíme do stejných slepých uliček. Důležité je totiž umět se zastavit, když je správný čas. Naše ego nás neustále žene dopředu. Tím ale neříkám, že je ego špatné, naopak, my ho ke svému životu potřebujeme! Ale v jeho zdravé formě.... A v tom neustálém úprku často přehlédneme jednu zásadní věc: Že na to, abychom mohli jít dál a dál, musíme nejprve pevně stát na základových kamenech. Vezměte si jenom to, kolik lidí doopravdy žije to, o čem čte spoustu knih nebo na co chodí na semináře osobního rozvoje... A v tom se skrývá poklad: Začít sám u sebe.“ - Viktor Lelek, terapeut a lektor

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021