Nepromarněte svůj kubický centimetr šance!

30. října 2013

John Wilkinson (*1929) byl mnoho let žákem a posléze spolupracovníkem anglického matematika a filosofa, učitele „Čtvrté cesty“ a přímého žáka G. I. Gurdžijeva, J. G. Bennetta. Specializoval se na výuku gurdžijevovských pohybů (tanců). Studoval také u dalších významných duchovních učitelů v Indii a na Středním Východě. Nyní sdílí vlastní zkušenosti a poznatky s těmi, kdo mu chtějí naslouchat.

„To, k čemu se vás snažím povzbudit, je, abyste obrátili pozornost k sobě a zajímali se o to, kým jste a jaké jsou vaše schopnosti. Nejsmysluplnější zkoumání se týká vždy nejvíce nás samých. Když se do toho ponoříme, začneme objevovat ten nekonečný svět, kterým jsme, neboť uvnitř nás skutečně existují nekonečné světy, od těch nejvyšších až po ty nejnižší,“říká John Wilkinson. Setkali jsme se v Praze při příležitosti semináře věnovaného gurdžijevovským tancům a povídali si společně s jeho žáky Alešem Miřičkou a Davidem Pizingerem.

Johne, vy jste profesí učitel, že?

Dělal jsem hodně věcí. Byl jsem obchodníkem, učil jsem ve škole, byl jsem instruktorem juda a aikida. Učil jsem gurdžijevovské pohyby v mnoha zemích po celém světě, v USA od Aljašky po jižní Floridu, v Anglii, Itálii, Švédsku, Německu…

Tady v Praze jste zvláštním hostem semináře věnovaného gurdžijevovským tancům. Vy ten seminář vedete?

Ne, seminář vede Maja Möser Thimm, která zde pracuje již několik let s touto malou pražskou skupinou. Kdysi bývala mezi mými žáky a považuje mne za svého učitele, ačkoliv já jsem nikdy netvrdil, že jsem její učitel. A tito lidé zde chtěli poznat „učitele“ své učitelky, a tak mne letos již podruhé pozvali jako hosta. Je to velmi milá, čerstvá a nezkažená skupina lidí. Pohyby (gurdžijevovské tance – pozn. red.) jsem neviděl už skoro třicet let a byl jsem fascinován, jak ke mně znovu promlouvají a jak je zde jejich symbolismus stále živý.

Můžete vysvětlit, v čem gurdžijevovské tance či pohyby spočívají? Jak to funguje?

Ale ano. Máte asi tak rok času? (směje se) Základní Gurdžijevovou premisou bylo, že běžný člověk „spí“. Jinými slovy, že jedná jako robot – pouze reaguje na věci, které se kolem něj odehrávají. Základní pointa Gurdžijevova učení jakožto i mnoha jiných ale spočívá v tom najít v sobě kapacitu stát se sám sebou a řídit svůj život zevnitř, nikoliv být řízen zvenčí. Být pánem ve svém domě, nikoli hostem.

Běžný člověk „spí“, jedná jako robot. Pointa je ale v tom řídit svůj život zevnitř, nikoliv být řízen zvenčí.

Jsou různé způsoby, jak s tím můžete začít. Nejprve ale musíte být do jisté míry odhodláni po této cestě kráčet. Nejlepší způsob je najít si opravdového učitele, což je kapitola sama pro sebe. Ve skutečnosti to často bývá tak, že si učitel najde vás.

A jak poznáme opravdového učitele?

To záleží především na tom, jak opravdový jste vy sám. Pokud nejste sám dost opravdový, pak nejspíš nenajdete opravdového učitele. Většinou bude vaším učitelem někdo, kdo stojí o jeden schod, možná o dva, nad vámi a jehož úkolem bude dostat vás na svou úroveň. Mezi učitelem a žákem musí být hluboké spojení.

Jak jste se setkal se svým učitelem, panem Bennettem, vy?

V jednom časopise jsem našel článek s titulkem East Meets West (překl. Východ se potkává se Západem), kde byla fotografie pana Gurdžijeva a pana Bennetta. V tu chvíli se ve mně ozval jakýsi vnitřní hlas a něco se ve mně pohnulo. Musel jsem nastoupit vojenskou službu, ale když jsem se vrátil, setkal jsem se s panem Bennettem a to, co jsem od něj slyšel, bylo přesně to, co jsem toužil slyšet celý život. Bylo to pro mne osudové setkání. A tak jsem se stal jeho žákem.

Pana Gurdžijeva jsem ale osobně bohužel nikdy nepotkal, zemřel v Paříži ten samý týden, kdy jsem dorazil do Coombe Springs v Anglii. Zde vyučoval pan Bennett, byla to velká komunita v Kingstonu, kde jsem strávil dlouhou dobu. Později jsem tam dojížděl na víkendy. Moji kamarádi nechápali, že tam jezdím pracovat na zahradě, tančit a číst s ostatními knihy. A že za to navíc platím. Měli mě za blázna.

Jenže když se vaše duše rozhodne se probudit, nemůžete s tím nic dělat. Nikdo jiný to nechápe a vy se cítíte osaměle. Ale pak potkáte jiné lidi, kteří jsou také na cestě, a stanou se vašimi společníky. Je to zvláštní pocit – ve společnosti se cítíte jako ryba na suchu, ale když máte štěstí, potkáte učitele a ten vám dá sílu pokračovat. A pak je to teprve těžké, protože začne pořádná práce. Učitel tu totiž není od toho, aby vás udržoval v blažené spokojenosti, ale aby pracoval na vašem egu a na vašich automatismech. Je to náročné a vše závisí na tom, jak moc jste odhodlaní. A pak není jiné cesty – jedině smrt, alespoň pro mne.

Když se vaše duše rozhodne se probudit, nemůžete s tím nic dělat.

Žil jste také dlouho v Indii...

Tam jsem potkal řadu lidí, kteří byli považováni za světce. Lidé se mě ptají, jak vím, že jsou opravdu svatí. Je to podobné jako s otázkou, jak poznáme opravdového učitele. Mají určitou specifickou kvalitu přítomnosti, kterou je velmi těžké popsat. Odehrává se to mimo slova, ta v tu chvíli nejsou podstatná. Většinou ani není potřeba mluvit. Když v takovou chvíli začnete mluvit běžnou řečí, je to zcela irelevantní. Jediné, o čem lze mluvit, je to, o čem pravděpodobně mluvit nechcete. Nezajímá je nic, než abyste řekl, co od nich vy chcete, a jste-li na to připravený. Čím pokročilejší je žák, tím pokročilejšího najde učitele.

Co bylo pro vás osobně nejzajímavější či nejcennější na učení pana Gurdžijeva?

Všechno, hlavně přítomnost. Být přítomný. Upamatovávat se na sebe sama. To je ta nejprostší, nejzákladnější a nejtěžší věc. Tolik let na tom pracuji a stále se nechám unášet pryč.

A jak učíte přítomnosti?

Existují různá cvičení, zaměřená na různé aspekty přítomnosti. Někdy pracujeme s myslí, někdy s tělem, někdy s pocity. A jsou cvičení, která to všechno propojují.

Pohyby byly hlavní Gurdžijevovou metodou pro nácvik přítomnosti?

Nemyslím, že tou hlavní, neboť pan Gurdžijev používal mnoho různých variant cvičení a záleží na tom, co je vaším tématem – na čem potřebujete právě teď pracovat. Buď se věnujete symbolice, praktickým dovednostem, disciplíně, nebo se snažíte dělat všechno, ale úkol učitele je provázet vás tím a nechat, aby se to vše ve vás zformovalo v jeden celek. Ale není to nic, co by udělal učitel. Jde o přímou zkušenost. Když vás při dlouhé meditaci bolí kolena a nevíte, co s tím, zeptejte se svých kolen, vraťte se ke svým kloubům.

Jde o přímou zkušenost. Když vás při dlouhé meditaci bolí kolena a nevíte, co s tím, zeptejte se svých kolen.

A jak to jako učitel uděláte, abyste pomohl žákovi k přímému vhledu?

Dostanete ho do situace, kdy může takový vhled získat. Postavíte ho do neřešitelné situace. Rozbijete jeho rutinu, jeho zvyklosti, to, jak jedná či myslí. To je také forma disciplíny, požadovat odpověď. A žák zkouší různé triky, ale ty nefungují, protože nejde o to vymyslet odpověď, ale vidět ji. Vidění je velká věc.

Pan Gurdžijev mluvil o vědění a chápání, jedno je linie a druhé vlna. Vědění je vždy částečné, přichází po kouskách, ale pochopení přichází naráz, právě jako vlna. Nedá se popsat, jde o vhled, který je najednou přímo před vámi. Jde o to pochopit celek všeho, že vy sám jste jeden celek, ne pouze intelekt či emoce.

Co považujete za esenciální společný znak všech učení, s nimiž jste se setkal?

Přítomnost. A schopnost používat vlastní poznatky a energii co nejefektivněji. Používáme energii velmi neefektivně a také se necháváme používat věcmi kolem nás. Musíme sloužit a také být obsluhováni.

Jak používat energii efektivněji?

Například neplýtvat svým časem, brát věci jak přicházejí a vidět, co přichází. Když mám za něco zaplatit, tak teď a ne v příštím životě, to bude již zapomenuto.  Musíme umět všechno, co se s námi děje, efektivně využít, ne se toho bát. Když se začneme bát, můžeme používat mantry nebo Ježíšovy modlitby. Musíme být inteligentní v efektivním využívání energie. I když nevíme, co se děje a proč, můžeme to využít. Vše je služba, i to být někomu učitelem.

Musíme být inteligentní v efektivním využívání energie. I když nevíme, co se děje a proč, můžeme to využít.

(Aleš) K tomu ale musíme být nejprve pánem sebe sama, pánem ve svém domě, a ne hostem. Připomíná mi to podobenství o dvou řekách…

Znáte podobenství o dvou řekách? Ne? To je jeden z příběhů, který vyprávěl pan Gurdžijev. Pověz jim tedy o tom.

(Aleš) Existuje moment, kdy je člověk schopen přeskočit z jedné řeky do druhé. Ta první řeka je pasivní, tam jsme všichni společně a vše se děje náhodně a nemáme možnost volby. Přesto ale máme šanci přeskočit do druhé řeky, kde se můžeme sami  rozhodovat. Ale nejprve musíme projít všemi obtížemi té první řeky, abychom našli sílu ke skoku. A to je moje otázka Johne: Jak jsi vycítil ten moment, kdy přeskočit?

Musíš to vidět. To je ten kubický centimetr šance, jak to krásně nazval Castaneda. Musíš být bdělý, vědomý, jinak tě ta šance mine. To je to, proč musí být člověk bdělý. Všichni plaveme proti proudu. Buď plýtváme silami, nebo se do toho opřeme.

(Aleš) Pamatujete si, Johne, kdy se to stalo vám osobně, že jste přeskočil do druhé řeky?

Bylo to několikrát, ale poprvé, když jsem viděl zmiňovaný článek o setkání Východu se Západem. Tehdy jsem si řekl: „Počkej, to je něco nového.“ Nevěděl jsem, co to je, ale měl jsem šanci a chopil se jí, i když to trvalo dva nebo tři roky, než se to opravdu stalo.

(David) V sútře o šestém patriarchovi je silný moment, kdy mu jeho předchůdce, pátý patriarcha, říká, že jeho karma je příliš silná, než aby z ní mohl uniknout, že je to jeho osud. A vy jste říkal, že když se duše probouzí, nikdo ji nemůže zastavit. Ale v životě jsou chvíle, a i pan Gurdžijev o nich píše, kdy můžete ztratit svůj kubický centimetr šance. Jak jde tohle dohromady?

Je to, jako když jste ve službě a máte řídit taxík a usnete. To je právě ten moment, kdy jste měl být vzhůru. Ale je nutné vědět, že je tu pomoc, která je připravená a na kterou se musíte umět spolehnout. To je důležité, vědět, že v tom nejste sám, i když si připadáte tak opuštěný.

Bohužel se někdy stává, že lidé nejsou připraveni na takové otevření. Nezodpovědný guru jim k tomu dopomůže a pak dojde k těžkému poškození jejich nitra. Takové lidi jsem viděl. Pomoci může uzemnění, položit ruce na zem a nechat to ze sebe všechno odplynout.

Náš tip

Pokud Vás učení G. I. Gurdžijeva a téma „Čtvrté cesty“ zaujalo, podívejte se do některé z knih, které o tomto tématu vydává nakladatelství Malvern. Bližší informace o seminářích gurdžijevovských pohybů a další aktivity pražské skupiny najdete na www stránkách Klubu G.I.Gurdžijeva v Praze.

Autor článku: Jan Honzík

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021