Odevzdat a nechat žít vlastním životem

5. ledna 2012

Přečtěte si, co zjevné i neprojevené přinášejí Tři králové, jak moc hluboko je obraz Jesliček vtisknut do dětské mysli i srdce a proč děti nechat přehrávat vánoční mystérium ještě celý leden. "I schopnost odevzdat to, co už nepotřebuji a co už naplnilo svůj úkol, je důležitým momentem v prvních dnech a měsících nového roku," říká Táňa Smolková z mateřské školky ve Slušticích.

U jesliček v městě Betlémě stály u narozeného dítěte dvě kvality. Jednou byli pastýři coby představitelé kvality láskyplnosti, trpělivosti a péče o druhé, druhou pak byli tři králové. Co oni představovali za kvalitu?

Byli to mudrci, představitelé duchovního aspektu, kteří zprávu, že se mají vydat na cestu, vyčetli z hvězd; na rozdíl od pastýřů, kteří ji obdrželi ve snu. A tento obraz nám tím říká, že se vydali na cestu na popud jasnosti svého vědomí. Je to obraz schopnosti vnímat kosmické souvislosti a rozumět jim. Význam má i symbolika jejich darů, které s sebou nesli: zlato, kadidlo a myrhu. O významu zlata jsme spolu už mluvily v příběhu o michaelském boji s drakem; je to kov symbolizující nejvyšší poznání. Kadidlo slouží ke spalování, je tu tedy téma schopnosti transformace za pomoci ohně , který jednu substanci změní v jinou, ještě čistší - v popel.

Třetím darem byla myrha, rostlina, která na jaře vykvétá a na podzim odchází... Zdánlivě... Vykvétá a zase odchází... Je to obraz nekonečnosti procesů a schopnosti znovuobnovování životních sil. Tyto tři dary tak pro člověka představují schopnosti, kterých může dosáhnout skrze poznání; tedy kvalitu, kterou přinášejí právě tři králové.

Co tedy z tohoto pohledu představuje výjev děťátka v Betlémě položeného na seně...?

Tím, že je v jesličkách obklopeno z jedné strany pastýři a z druhé mudrci, představuje nově zrozenou vůli, která se probouzí z cítění a jasného myšlení uprostřed nejhlubší noci roku. A v tom je obrovská životní síla, stejná jakou má právě narozené dítě, které je plné vůle k životu! Mystérium Vánoc tedy v tomto smyslu znamená, že očekáváme zrození nové vůle. Každý člověk každý rok oživuje obraz nové vůle za pročištěného cítění a jasného vědomí.

Obraz narození děťátka, obraz Štědrého dne, představuje první bránu, po které přichází dvanáct dní, během nichž bychom měli pracovat s tím, co se v lidské a fyzické úrovni člověka může zrodit. Potom přicházejí tři králové, kteří mezi tím doputovali, obrazně řečeno, a v tu chvíli se nerodí fyzická bytost, ale duchovní. Tento čas nám byl tedy dán navíc, abychom v sobě mohli obraz zrodu fyzické vůle propracovat do obrazu vůle k duchovnímu rozměru naší existence.

To, že většina lidí těchto dvanáct svatých dní tráví úplně jinak, je také v pořádku. Tyto dny jsou ale skutečně něčím zvláštní, ne náhodou se v naší dávné tradici o nich říkalo, že co den, to jeden měsíc v roce. Vztahům mezi těmito dny a kvalitami jednotlivých planet z astrologického hlediska v průběhu ročního cyklu se věnuje už zmiňovaný Sergej Prokofjev. Ale to by bylo na další samostatný rozhovor. (směje se)

V době adventu by se lidé měli ztišit a více se přibližovat ke svému nitru... Co samotné období Štědrého dne a dní následujících?

Zatímco děti prožívají především mystérium narození děťátka na Štědrý večer a je pro ně důležitá blízkost rodiny, dospělý člověk může tyto dny prožívat právě ztišením a očistou. Toto období je ideální čas k završení čistoty v průběhu adventu, čistoty přijetí něčeho dalšího, nového, k meditacím, k proměně a následně k tomu se připravit na další roční cyklus.

Děti a vánoční mystérium

Angelus Silesius k tomu přidává ještě další myšlenku, kterou se můžeme v průběhu dvanácti svatých dnů mezi dvěma branami zaobírat. Říká: Kdyby Kristus tisíckrát  se zrodil v Betlémě, ztracen budu, když nezrodí se ve mně... Jinými slovy: je jedno, co je kolem za kulturní obrazy; důležité je, co se má otevřít právě ve mně. Co je to nové, co se ve mně má zrodit.

Některé z těchto dvanácti dnů navíc často trávíme se svými příbuznými. Je na pozadí toho i nějaký hlubší význam než pouze to, že máme volné dny?

(přemýšlí) Vydává-li se člověk do nejvyšších výšin, stejně to za něj nakonec nikdo neudělá a je to jenom na něm. Jako jsme to spolu viděly v michaelském boji dětí s drakem, kdy za ním musely vylézt a zdolat ho samy... Nikdy ale nejsme sami a to jádro, ze kterého vycházíme, jsou vždycky naši nejbližší. Vidět to je i na obrazech Křížové cesty, která má několik fází. V první se vydává na cestu a prvního člověka, kterého potká, je Marie, jeho matka. Druhé zastavení je u Veroniky, která mu otírá pot z čela.

Proto má minulost obrovský význam. A teprve tehdy, až ji zpracujeme, může jít dál.

A Marie je první právě proto, protože symbolizuje lůno, minulost, ze které jsme vyšli. Vždycky, když se vydáme na cestu, najdeme v tom nějaký vztah k minulosti. Buď ji musíme překonat nebo pochopit a přijmout. Proto má minulost obrovský význam. A teprve tehdy, až ji zpracujeme, může jít dál. Veronika v obrazech Křížové cesty totiž symbolizuje přítomnost, to aktuální, v čem se právě pohybujeme, naše současné přátele, pocity a úkoly, všechno, co musíme a nemusíme, všechny konvence a stereotypy...

A ve třetí fázi se praví, že je „roucha zbavován“... To nám říká, že když chceme vstoupit do další fáze našeho duchovního školení, musíme odložit nejenom současnost, ale i svou zdánlivou budoucnost, kterou máme ve svém nejniternějším očekávání. Protože k nejvyššímu cíli můžeme vystoupat pouze naprosto nechránění, vnitřně obnažení a vnitřně čistí. A proto se v tomto jádru, v hlubině noci, kterou pro naši Zemi představuje období zimy, rodí naprosto přirozená a obnažen á přítomnost nejbližších, protože oni představují nejžhavější jádro, které dává sílu na další putování následujícím rokem.

Na začátku jsi mluvila o tom, že všechny tyto události dají dětem sílu do celého dalšího roku. Jak s tím tedy pracují dál?

Ano, k tomu jsem vlastně chtěla dojít... (směje se) Pro tohle všechno u nás ve školce vypadá leden tak, jak vypadá. Je to neuvěřitelné, ale každý den, když děti přijdou ráno do školky, přehrávají si celý příběh v betlémě zas a znovu... Máme už pro ně připravené všechno potřebné, panenku, červený plášť pro Marii, bílou andělskou košilku, režnou pastýřskou košilku, hvězdičky na čelo, šátky, klacík jako hůl... a ony samy, bez jakéhokoliv impulzu přijdou a přehrávají si celý vánoční příběh!

Příběh vánočního mystéria děti přehrávají celý leden

Skutečně si takhle hrají každý den celý leden?

Ano, celý měsíc... A ještě by si snad hrály dál, ale na konci ledna už je musíme pomaličku směřovat dál. Tak moc je tento obraz příchodu a narození děťátka vyživuje! Proč? Protože pro ně to je obraz jejich vlastní rodiny, jistot a celku, který mnohé z nich ani nemohou zažívat, protože mnoho rodin se rozpadá. Pro ně to je naprosto živým a silným obrazem. A na tom si také každý dospělý uvědomí, jak obrovskou potřebu plnosti rodiny děti mají. A jak obrovským zdrojem bezpečí a jistoty pro ně funkční rodina představuje...!

To je totiž přesně to, co si tam děti přehrávají. Pro ně to vůbec nemá rozměr nového impulzu a vůle, ale rozměr existenciální potřeby jistoty, celku a harmonie, které mu reprezentuje jeho rodina. Ony samy jsou tím děťátkem....

Toto neustálé přehrávání obrazu, který je pro dítě z nějakého důvodu velmi silný, stále dokola mi připomíná situaci nasycení přirozených potřeb dětí, jak o tom píše Jean Liedloffová ve své dnes už téměř kultovní knize Koncept kontinua...

Ano, to je přesně ono, je třeba to nechat v dětech doznít a potřeby nasytit. To se nedá utnout racionálně, třeba zdůvodněním, že dnes už je šestnáctého ledna, takže to už stačí. To skutečně nejde. Nám k tomu ve školce trochu pomáhá únorový svátek Hromnic. Dva, tři dny před ním totiž s dětmi začínáme vyrábět svíčky. Sbíráme vosk ze zbylých svící z včelího vosku, které děti přinesou z domova, všechen  ho ztavíme do jedné hmoty a děti do ní potom namáčí knoty.

Čím přesně svátek Hromnice symbolicky uzavírá období Vánoc?

Tím, že vosk na výrobu svíček pochází právě z vánočních světel, čímž každá z nich obsahuje část z velkého množství vánočních světel svěcených láskou... Každá svíce se tak stává onou hromnicí, která má schopnost ochrany v průběhu dalšího času.. A v ten okamžik se obraz vánočního příběhu pomalu rozplývá, protože se přirozeně přeměňuje do symboliky jednoho jediného světla, které obdržíme a s ním máme sílu jít dál.

Hromnice a ručně dělané voskové svíčky

Každý jsme ale individuum a někdo může mít potřebu blízkosti, kterou mu nabízí vánoční hra, větší a daleko hlubší než někdo jiný. U dětí pak taková potřeba probíhá niterněji. A pokud tuto myšlenku ještě potřebuje sdílet, tak ji sdílí sám, čili si tento obraz nepřehrává, ale jenom ho kreslí. Toto doznívání pozorujeme u dětí i během jiných svátků.

Děti jsou tak intuitivně vnímavé, že to světlo, které mají uvnitř sebe, probublává z hlubin na povrch.

A ještě je zajímavé, že vánoční příběh děti pravidelně zmiňují v době letního slunovratu. Začnou ho kreslit nebo na něj vzpomínat. Přitom to je pocitově i časově úplně jiný svátek.... Děti jsou ale tak intuitivně vnímavé a napojené, že to světlo, které mají uvnitř sebe, je pořád přítomné a probublává z hlubin na povrch.

Co Hromnice a katolický kalendář?

To je také zajímavé spojení. Tento svátek připadá na den očišťování Panny Marie. A co nám tedy říká právě tento obraz? V našem profánním životě to je něco jako šestinedělí po porodu dítěte, kdy vlastně teprve po této době je proces porodu skutečně u konce. Obraz očišťování odkazuje na to, že odchází něco, co nutně provázelo proces zrození, která se ale už v současné chvíli stává nedůležitou a jako taková se může odložit. V tuto chvíli je tedy přítomná už pouze nová kvalita.

To je to uzavření času světel v období Hromnic, šesti neděl po Štědrém dni. To je to uzavírání, během kterého získáváme možnost odložit  něco, co by mohlo nově vzniklé impulsy a potřeby přebarvit... Takže i schopnost odevzdat to, co už nepotřebuji a co už naplnilo svůj úkol, co bylo jenom doprovázejícím proces zrodu, je důležitým momentem pro zamyšlení v prvních dnech a měsících nového roku. Schopnost odevzdat a nechat žít vlastním životem!

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021