Osm bran lůna – projít mohou i muži!

21. ledna 2015

„ Je to vlastně mapa svatého Grálu s osmi branami, které tvoří naše lůno. Tři spodní brány jsou tři části naší Jóni, čtyři horní brány jsou v samotné děloze a osmou branou je samotné propojení s Univerzem, s božskou Existencí,“ říká o mapě našeho lůna lektorka prožitkového semináře na toto téma Martina Wantoowa Melounová. Když jsem mapku uviděla, byla jsem ráda, že jsem seděla.

Martino, máte zvláštní jméno - Wantoowa. Jak se k vám dostalo a znamená něco?

Přišlo ke mně jednou během meditace. A přišlo jich víc, ale tohle je to, které když jsem poprvé vyslovila nahlas, tak jsem okamžitě věděla, že je to skutečně MOJE jméno. Úplně mi běhal mráz po zádech. Když jsem začala na internetu hledat jeho význam, nic jsem ale nenašla. Až později v další meditaci mi přišlo, že by se dal vyjádřit slovy „Ta, která sdílí a učí lásku“.

Přišlo k vám v meditaci - prožívala jste v tu dobu nějaké zvlášť silné nebo přelomové období vašeho života?

Ani ne, ale je pravda, že to byla meditace na spojení se s naší, řekněme, božskou vibrací, božským jménem. V angličtině se tomu říká womb name, což ale úplně doslova přeložit nejde („jméno dělohy“, „jméno lůna“, pozn.red.), proto tomu říkám božské jméno. Představit si ho můžeme také jako vibraci, kterou moje duše nese v tomto životě.

Jste průvodkyní Cesty do lůna, do našeho Hara centra. Co to je za cestu?

(směje se) Téhle otázky jsem se obávala, v dobrém slova smyslu. Jak popsat, čemu se věnuji. A tak jsem se rozhodla, že vám odpovím pomocí mapky, kterou během seminářů používám. (Otevírá kabelku, vytahuje desky s papíry, zaloví v nich a jeden mi podává. Mou pozornost upoutá kříž obrostlý růží s květem uprostřed. Už samotný pohled na obrázek vzbuzuje silné pocity.)
Je to vlastně mapa svatého Grálu s osmi branami, které tvoří naše lůno. Tři spodní brány jsou tři části naší Jóni, čtyři horní brány jsou v samotné děloze a osmou branou je samotné propojení s Univerzem, se Zdrojem, s Existencí, s vesmírnou dělohou nebo dělohou Gaji, jakkoliv tento nejvyšší princip nazveme. Symbolizuje ho květ růže uprostřed kříže.

Mapa svatého Grálu s osmi branami.

Každá brána má určité vlastnosti a pojí se s určitými tématy. Na fyzické úrovni je pak spojená s konkrétním fyzickým orgánem – například s klitorisem, s děložním čípkem nebo s vaječníky. To nám umožňuje, v případě potíží na konkrétním místě v těle, zaměřit se na něj, ať už jenom v meditaci nebo se ho přímo dotýkat, a pracovat čistě jenom s ním. Mohou se objevit různé emoce, které se tím začnou uvolňovat.

Lůno, jak o něm mluvíme, tedy spojujete s ženským lůnem. Co muži? Ti přeci také mají své centrum Hara.

Samozřejmě, a proto jsou jejich čtyři horní brány plus pátá brána propojení stejná. Toto místo je skutečné Hara centrum, zatímco tři spodní brány odpovídající pohlavním orgánům se u žen a mužů liší. Ale cestu do svého lůna, do centra Hara mohou muži samozřejmě podnikat také, ze dvou základních důvodů. Jedním z nich je, že v našem břiše, v našem lůně se usazují všechny naše pocity viny a nestrávené, nezpracované silné emoce, o kterých jsme si mysleli, že jsme je už vyléčili.

A to je také součástí seminářů Cesta do lůna, na kterém provádíme silný rituál nevinnosti. Každý z nás v životě udělal něco, za co se stydí a co by už nikdy neudělal. Často v nás tyto pocity hlubokého studu a viny zůstávají, právě v našem podbřišku. Díky tomuto rituálu a díky mužské kvalitě jasnosti a pravdy se na tohle všechno podíváme, přiznáme si, že jsme to udělali a proč ... a odpustíme si to.

A ten druhý důvod, proč by se na Cestu do lůna mohli vydat i muži?

Budou lépe vědět, jakým způsobem s lůnem pracuje jejich partnerka. Budou vědět, co všechno se během této práce děje, co všechno se může objevit. Díky tomu jí mohou být lepší oporou, buď jen tím, že budou držet posvátný prostor a vyslechnou ji, nebo s ní dokonce mohou spolupracovat, mohou jí zrcadlit nebo klást otázky, jako to například dělá můj manžel.

Je to vlastně cesta do našeho těla, konkrétně do našeho lůna, která nás vede ke spojení s tím, co je vyšší než my a co nás dalece přesahuje. Je to práce s našimi dary a stíny, které se během cesty dříve či později objeví, často je to také práce s traumatem, protože v různých branách máme různá zranění. Když je ale pročistíme, objeví se dary, které jsou v nich skryté. Když to řeknu jednoduše: Čím víc zranění vyčistíme, tím živější jsme. Protože se nám vrátí fragmenty duše, které se od nás odštěpily v momentu prožívání nějakého traumatu.

Čím víc zranění vyčistíme, tím živější jsme.

Připomíná to šamanské léčení ztracené části duše, respektive její návrat.

Ano a spolu s tím se nám vrací naše životní síla! V určitém okamžiku našeho života totiž každý z nás odevzdal kus své životní síly v podobě odpovědnosti za své rozhodnutí nebo celý svůj život někomu druhému, nějaké vnější autoritě. Potom jsme čím dál tím méně sebejistí, nevěříme sami sobě ani hledáme ujištění vně. Hledáme, že nám někdo zvenku řekne, co je pro nás správně. Ale je to naprosto přirozené! Nechci, aby to vyznělo, že to haním, to ne. Já jsem také měla období, kdy jsem si velmi často nebyla jistá, a tak jsem volala všem možným vědmám, aby mi řekly, co mám dělat. (směje se) Postupně jsem ale svou sílu získávala zpátky a teď je to tak, že když se mám nějak rozhodnout, tak se nejdřív zeptám sama sebe... a když jsem opravdu hodně zmatená nebo zoufalá, mám několik moudrých žen kolem sebe, na které se mohu obrátit.

Ještě se vrátím k tomu, že je to cesta do našeho centra Hara. Proč se podle vás bere právě toto centrum za hlavní spojení s vesmírnou existencí a nikoliv naše srdce? To přece vytváří spojnici takzvaných spodních a horních čaker...

Perfektní otázka, skvělé, že se na to ptáte! Cesta do našeho lůna v podstatě odráží úplně stejné propojení, jaké symbolizuje naše srdce. Je to propojení našich polarit – mužské a ženské poloviny. Protože největší zranění na světě v současné době je mezi ženskou a mužskou energií či polaritou, ať je to v našich tělech nebo v našich vztazích.

Největší zranění na světě v současné době je mezi ženskou a mužskou energií, ať už je to v našich tělech nebo v našich vztazích.

Že má naše tělo levou a pravou, tedy ženskou a mužskou stranu, to už víme. Podobně je přední část našeho těla spíš mužská, sluneční a zadní část ženská, lunární. A stejné to je i vertikálně; spodní část se tradičně považuje za ženskou, protože je blíž zemi, to je naše lůno, Hara, a horní část je spíš mužská, protože je blíž nebi. Tam máme naše srdce.

A tato dvě centra na seminářích propojujeme: naše lůno a naše srdce do posvátné jednoty. Protože když v jednotě nejsou, náš život není v rovnováze. Někdo může mít obrovskou sílu (dotýká se svého břicha), ale má zavřené srdce. Nebo naopak někdo může být skvělý v channellingu (přijímání zpráv z duchovního světa, pozn.red.), ale není takříkajíc pevně nohama na zemi.

Jak toto vyrovnávání mužské-ženské polarity odpovídá na otázku léčení například našeho zraněného dítěte nebo vztahu k rodičům? Nejsou na to vhodnější metody?

(usmívá se) Na Cestě do lůna potkáme všechno. Protože jak jsem říkala, v tomto našem centru najdeme uložená všechna zranění, traumata a bolístky jakékoliv povahy, které nás v životě potkaly. Pracujeme tedy i s vnitřním dítětem i se svými rodiči, dokonce i se svými minulými životy. Kdo chce a cítí, že to potřebuje, může si potom zvolit jiné metody, která mu pomohou zpracovat, co se po cestě objevilo. Někomu fungují systemické konstelace, jinému RUŠ...

Ale jinak k tomu nikoho cizího nepotřebujete; obracíte se do sebe, podnikáte cestu do svého nitra. Ti druzí, ať to jsou guruové nebo metody, nám mohou jenom potvrdit to, co sami cítíme. A jsme zpátky u důvěry v sebe sama a v předávání odpovědnosti druhým.

Jak si tedy seminář Cesta do lůna představit konkrétně? Co nás tam čeká?

Už jsem naznačila, že velká část spočívá v meditacích a vizualizacích. Pracujeme také s tělem, tančíme nebo děláme Oshovy dynamické meditace, které jsou velmi významným pomocníkem, stejně jako rituály. Na každém semináři bude vždy jeden nosný. Takže zatímco na prvním semináři to bude už zmíněný rituál nevinnosti, na druhý chystám rituál spojený s cestou skrze první tři brány a na třetím semináři projdeme zbývající čtyři brány a cestu také zakončíme odpovídajícím rituálem. Na konci každého semináře ale vždycky všechny energie, které „rozhýbeme“, slaďujeme, abychom neodcházeli „rozsekaní“. (usmívá se)

Náš tip:

O našem lůně, centru Hara se někdy říká, že zde sídlí náš druhý mozek; podle „pocitů v břiše“ poznáme, co je (pro nás) správné a co ne; co máme a nemáme dělat. „Takhle ke mně vlastně přišlo učení o vesmírném lůně,“ potvrzuje vlastní zkušeností Martina Wantoowa. „Tenkrát jsem byla na mateřské dovolené a hledala, čím se dál budu živit. Nevím, odkud to přišlo, ale odněkud jsem slyšela ,Comic Womb´ a spolu s tím jsem měla vizi Davidovy hvězdy, která jasně propojuje mužskou a ženskou polaritu. Nakonec jsem se na internetu proklikala až na stránky zakladatelů učení o lůně, a i když moje hlava naprosto nechápala, o čem je řeč, já věděla, že jsem správně!“  Celý příběh Martininy cesty si můžete přečíst na jejích webových stránkách Matricaria.cz.

Akce lektorky v Maitrei:
http://www.maitrea.cz/martina-wantoowa-melounova

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021