„Příliš se věnujeme vnějším událostem"

9. září 2011

Rozhovor se Swamím Nardanandou potvrdil starou známou přímou úměru tzv. otevřených rozhovorů: Čím víc připravených otázek, tím větší pravděpodobnost, že na ně nedojde. Otevřena všemu a s myšlenkou Neulpívat jsem tedy nechala rozhovor svobodně plynout. Povídali jsme si se Swamím Nardanandou a jeho překladatelem z hindštiny do angličtiny Swamím Satyadevanandem.

S blížícím se rokem 2012 se stále častěji mluví o období plném změn. Vnímáte to vy osobně také tak?

Příroda se často chová tak, aby zachovala rovnováhu, a  při jakékoliv dysbalanci tak dochází k událostem, které tuto rovnováhu znovu nastolují. Osobně si ale nemyslím, že by se mělo stát něco, co by ukončilo existenci tohoto světa. Ano, může dojít třeba k válce nebo může zemřít spousta lidí, ale nemyslím si, že by právě tohle vedlo ke konci světa.

Nejde mi ani tolik o katastrofické scénáře, které jsou velmi příjemným byznysem pro filmový průmysl nebo bulvární média, jako spíš o změnu vědomí. O změnu úrovně vědomí, o které se hodně mluví ve spojitosti s mayským kalendářem.

Lidé čistého a vyspělého vědomí, jako byli lidé mayské kultury, mohli vidět budoucnost a v závislosti na tom zanechali své poselství. Co se týká úrovně vědomí, stane-li se nějaká nešťastná událost nebo se na svět zabíjí spousta lidí, je přímo nezbytné, aby se úroveň vědomí změnila.

Po každé takové události lidé vždycky vyhledávají mír a spolu s tím je vždy přítomna i nezbytnost změny vědomí.

V příběhu Mahábhárata  starém několik tisíc let se vypráví o zuřivém boji, který do té doby neměl obdoby. Po každé takové události lidé vždycky vyhledávají mír a spolu s tím je vždy přítomna i nezbytnost změny vědomí. A když se něco takového stane, důsledek a vliv to má ještě dlouhou dobu poté , což lidé samozřejmě vnímají. A tento koloběh nastolování rovnováhy a změny vědomí se neustále opakuje, už od úplného prvopočátku stvoření.

Zmiňují něco podobného, tedy nějakou změnu, ať už bude jakákoliv, také indické védy?

Někdy se stane, že se ve Vesmíru srazí dvě tělesa, planety, ale co se týká Země, ta má kolem sebe velkou ochrannou vrstvu. A už několikrát se stalo, že pokud nějaký meteorit mířil na Zemi, zbyl z něho jenom popel. A tento dopad pocítila pouze některá města, jinak to žádný vliv na život na Zemi nemělo. To, že by se k nám přiblížila planeta větší než Země, se stává jednou za milióny let. Co se týká védské astrologie, ta nic takového nezmiňuje. Kdyby se cokoliv mělo stát, některý z velkých mistrů by si toho byl vědom a zaznamenal by to. Žádný takový záznam ale neexistuje.

Indická písma rozdělují čas na čtyři doby: Satja, Tréta, Dvápara a Kali-juga. Podle nich teď žijeme v Kali-juze, po které zase přijde Satja. Písma sice zmiňují, že ke konci Kali-jugy může dojít k výraznějším změnám, ale lidstvo jako takové nezahyne. V červenci roku 1999 se o něčem podobném také mluvilo a v Indii několik lidí zemřelo strachy, že se blíží konec světa. Někdy to jsou média, která z malých věcí dělají velké, a měla by být s těmito informacemi obezřetnější.

Vidím a cítím kolem sebe, jak jsme tomuto tlaku vystavováni. Mně osobně v takových chvílích vždy pomáhá zůstat „u sebe“. Ale hranice mezi tím, co je skutečně „moje“, co jsem já a co už je tlak z okolí, ať ze strany partnera, přátel, rodiny nebo společnosti, je velmi úzká...

Nejlepší, co může člověk udělat, je zvýšit svou rozlišovací schopnost. Tím si vytvoří větší porozumění pro to, co se děje kolem, a malicherné věci ho nebudou ovlivňovat. Protože čím výš pozvedne své vědomí, tím dál se od malých věcí dostane.

Tento svět a systém vzdělávání nás vede k tomu, abychom svou pozornost věnovali vnějším věcem, místo abychom vnímali, co je uvnitř nás.

Druhou možností je praktikovat různé duchovní techniky. To je také důvod, proč se lidé, kteří trpí, začínají zajímat o duchovní život. A když do něj vstoupí a dostanou se skutečně hluboko, dokáží potom v sobě rozlišit, co je dobré a co špatné.

Tento svět a také systém vzdělávání nás učí a vede k tomu, abychom svou pozornost věnovali vnějším věcem a událostem, místo abychom vnímali, co je uvnitř nás a jaká je naše skutečná podstata. Vzdělávací systém by měl víc přispívat k tomu, abychom dosáhli rovnováhy mezi vnitřním a vnějším životem.

To má na náš každodenní život asi velký vliv.

Lidé jsou dnes natolik zaměření na to vnější, že když jim někdo řekne, že jsou dobří, tak si o sobě budou myslet, že jsou dobří, a když jim někdo řekne, že jsou špatní, tak se budou cítit jako špatní. Lidé se nezajímají o své vlastní pocity, a proto nedokáží rozlišit mezi správným a špatným. To znamená, že naše štěstí nebo neštěstí závisí jen na druhých, na tom, co nám řeknou. Pokud někdo nemá správné porozumění a myslí si něco špatného, je to jeho problém a on by měl být nešťastný, ne vy. Dokáže-li v sobě člověk vyvinout hluboké porozumění, dokáže být i v této společnosti šťastný.

Ve skutečnosti ale v nás není nic dobrého nebo špatného, protože záleží jenom na našich myšlenkách, které jsme během života „posbírali“ a podle nichž se chováme  a smýšlíme – správně nebo špatně. A pokud člověk pomocí duchovních technik tyto špatné myšlenky odstraní, stává se čistým a dosáhne vyššího stupně vědomí.

Jednou z těchto technik je také technika Shaktipat, kterou zájemcům o ni předáváte?

Shaktipat jako taková není úplně technika, ale obecně vzato ano, pomáhá odstraňovat všechny špatné myšlenky a nečistoty z člověka. Tím probouzí jeho pravou přirozenost, která se začíná projevovat, a on sám pak dokáže rozeznat, co je správné a co špatné, co je dobré a co zlé. Protože díky tomu pozná, že to jsou jenom jeho špatné myšlenky, které ho nechávají trpět. A tímto probuzením jeho vlastní vnitřní podstaty začnou špatné myšlenky pomalu mizet a on se očišťuje. Jsou to pouze naše myšlenky, které nám přinášejí problémy a které nás ovládají, jestli se cítíme šťastní nebo nešťastní.

Říkáte, že tyto nečistoty sbíráme během svého života. Vliv společnosti a nejbližšího okolí, ve kterém se pohybujeme, je tedy zásadní...

Když se narodíme, neznáme žádnou zlost, vztek, žárlivost nebo závist; všechny tyto nečistoty postupně sbíráme ze společnosti, z vnějšího světa. A začínáme trpět. V jedné zemi vydala určitá skupina lidí mezi sebou zákon, že její obyvatelé nesmějí připravovat ani jíst tamní tradiční pokrm zvaný samosa,  (smažená plněná kapsa ve tvaru trojúhelníku, pozn.red.), protože svým tvarem připomíná křesťanský symbol. Tento druh nenávisti lidé ale získali až ze společnosti stejně jako jazyk, jakým mluví, nebo náboženské vyznání.  Cokoliv se v dětství naučíme, co přichází zvenku, to v nás velmi hluboko zakoření, včetně všech nečistot. A nic z toho není naší pravou přirozeností; tou je blaženost.

Díky čemu, podle vás, zaznamenává Shaktipat u lidí a takový úspěch?

Přínosy této techniky ve svém životě pozná každý a nezáleží na tom, jakým mluví jazykem, jakého je vyznání, z jaké země pochází nebo v jaké kultuře a společnosti žije.

Jak může být otázka osobního osvobození spojena s náboženstvím, jaké vyznáváte?

Mnoho náboženství tvrdí, že se musíte stát hinduistou, křesťanem , muslimem nebo kýmkoliv jiným, abyste dosáhli osvobození, ale jak může být otázka osobního osvobození spojena s náboženstvím, jaké vyznáváte? Lidé, kteří používají techniku Shaktipat, dosáhnou blaženosti a štěstí a dokáží rozvinout své rozlišovací schopnosti, jak jsme o tom mluvili, a to aniž by se museli stát přívrženci nějakého náboženství nebo následovníky nějaké sekty.

Jak si tedy předání techniky Shaktipat představit prakticky?

Nepoužívám žádné speciální techniky, mantry nebo postupy a ani žák nemusí dělat nic speciálního. Snažím se ho pouze vzít k jeho pravé podstatě, k jeho vlastní přirozenosti, která v něm existuje od samého počátku. Snažím se ji probudit, aby mohl žák zažít pocit blaženosti. Protože pokud člověk dostane techniky, se kterými má pracovat, může se stát, že i k nim se také postupně připoutá, a tím si bude způsobovat utrpení. Důležité ale právě je umět se odpoutat a osvobodit se i od samotné techniky.

Povídáním o technice Shaktipat bych velmi ráda naše setkání končila, protože to je vaše technika...

To není moje technika, to je vaše technika. (ukazuje na mě a směje se) Já se jenom snažím přivést vás k vaší skutečné podstatě. To je jediné, co dělám. Neučím žádnou techniku, žádné náboženství, nic z toho. Jenom se vás snažím dovést k vaší vlastní přirozenosti.

Za spolupráci děkuji organizátorce Soně Dřevojánkové.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021