“Proč se mi to děje?” Na to chce každý odpověď.

4. ledna 2017

“Strach přitahuje zase strach. Takže pokud nejsou partneři vědomí, nevědí, že mají šanci si to navzájem vyřešit. Každý se ptá: 'Proč se mi to děje?' Člověk, když nemá v ruce scénář toho, co bude, bojí se. Život je ale i o překvapení a radosti. Jak víme, co nás může víc naplnit než to, co právě je?” Vyprávěla jsem si s koučem a autorem dvou knih o osobním rozvoji Michalem Brozmanem.

Dívala jsem se na vaše stránky. Věnujete se koučinku, reiki, osobnímu rozvoji. Vždy k tomu vede nějaká cesta. Jaká byla ta vaše?

Vezmu to od začátku. Bylo mi asi deset let, když jsem byl na rodinné oslavě a držel jsem tam jednu holčičku za ruku. Už tehdy jsem cítil, že mám extrémně teplé ruce. A tenkrát jsem řekl, že jednou budu léčit lidi. Ale pak jsem žil spíš život, co mi bylo řečeno. Skrze vztahy a nemoci jsem zjišťoval, že mě takový život bolí. A ve třiceti letech jsem se vrhl na čtení. Chtěl jsem vědět, jak to všechno funguje. Věřím, že člověk to musí mít nějakým způsobem v sobě; že to nejde naučit. Neumím si představit Ježíše, že jde na kurz a má nějaký certifikát! Vnímáte ten paradox, co se stalo v dnešní době?

Někdo má nadání na to být automechanikem. Když si to uvědomí a začne to dělat srdcem, tak je úžasný! Někdo má nadání na účetnictví, tak ať to dělá! Je to on! A já přišel na to, že je ve mně schopnost otvírat lidem srdce skrze emoce. My dnes všechno řešíme hlavou, ale srdíčko nám uteklo. Nejprve jsem to dělal kvůli sobě, abych si v životě udělal pořádek.

Někdo má nadání na to být automechanikem. Když si to uvědomí a začne to dělat srdcem, tak je úžasný!

Dnes už neříkám, že dělám reiki. Je to jenom název. Když všemu vezmete název (reiki, kvantovka, regrese, kranio…), tak co tam zbyde? Zbyde jen energie. Dnes se z toho udělal jistým způsobem obchod. Jsme tady v hmotném světě, takže to respektuju. Jen předávám, co jde skrze mě.

Asi dva roky nazpátek jsem nic nechtěl a najednou to přišlo samo. Nejlépe bych to popsal, jako když se znovu narodíte.

„Nic nechtěl“ znamená v jakém smyslu?

Že jsem uvolněný. Začínám mít už trochu srandu z pojmu jako duchovní rozvoj. Jak chcete duši rozvinout? Ona se rozvíjí sama, když to uzná za vhodné. Jste částečka ve hmotě. A když pozná, že je vám to dovoleno, otevře vám další dvířka posunout se dál. Ale když to začnete brát sami za kliku, že to chcete rozvinout, tak vám to nedovolí. Dostanete další lekci. Taky jsem si takto nabíhal. A pak jsem si pomyslel: „Dobře, nechám to všechno být, jak to je.“ A v ten moment to přišlo – jako když do mě něco vstoupilo. Jsem teď mnohem víc vnímavější na energie. Bavil jsem se o tomto tématu s jednou psychiatričkou, protože mě zajímalo i medicínské vysvětlení. A ona mi řekla: „Vy jste dostal posvěcení od vyššího managementu.“ (usmívá se)

Když se mi tohle stalo, za 14 dní jsem napsal knihu o Egu (Jak se zbavit svého Ega – pozn. red.). Když si ji přečetla moje osmdesátiletá babička, tak se mě zeptala: „Jak tohle všechno víš?“ Řekl jsem jí, že nevím. Mnou ty informace jenom prošly. Kdybych to měl psát znova, už to nenapíšu. Snažím se lidem otvírat jiné úhly pohledu. Ne, aby byli lepší. To mi přijde jako nesmysl.

Snažím se lidem otvírat jiné úhly pohledu.

Proč mají lidi stále pocit, že nejsou dost dobří?

Protože jsou stále v hodnocení, už odmalička. S každou návštěvou semináře si v ten moment potvrzujete, že nejste dost dobrý/ dobrá. Existuje jedno úžasné moudro: „Lidé, kteří žijí venkovním světem, jsou ztraceni. A lidé, kteří žijou duševním, jsou ztraceni dvakrát.“ Když absolvuju tenhle seminář, tak jsem lepší. Je to samozřejmě berlička. Když si vezmete všechna náboženství, co jsou, tak všechno je to proto, aby se lidi cítili líp. V kostelích lidé vnímají ticho.

Ukazuju a vysvětluju lidem zákonitosti ve vesmíru, které jsou nezvratné. A také energii. Ukazuju možnosti.
Když se někdo bude cítit bez osobního rozvoje, taky super. Je to o tom, aby se člověk cítil spokojeně tady (ukazuje na srdce). Většina lidí tady má díru: nemám byt, nemám auto, nemám kariéru…

A až to budu mít, tak to přijde…

Ano. A když to mám, tak se o to začnu bát. Chtěl bych, aby se lidi cítili dobře; aby se začali smát.

Je to v tom egu. Jak můžu hodnotit někoho, kdo má několik firem a je spokojený? Tak ať je. Někdo, kdo chodí v kápi a sandálech a je spokojený – tak ať je! Každý máme volbu. Pokud to člověku přináší štěstí a klid a je zdravý… Tělo dá vždycky odpověď.

Lidi se mě ptají, proč by se měli zbavit ega, nebo ho přijmout? Ptám se jich: „Jak se cítíte? Co vaše vztahy? Co vaše zdraví?

Často slýchávám: „Zbavte se ega.“ Ale ono v nás z nějakého důvodu je. Co nám ve zdravé míře dokáže přinést?

Vhání nás do zkoušek. Nemá žádnou jinou funkci. V nich dostáváme příležitost postoupit dál. Pokud v životě reagujete způsobem, které ego očekává, tak se vám to opakuje a stupňuje. Je to úžasné. Jak bysme si vážili anděla, kdybychom zároveň nevnímali zlo? Tak proto ta kniha.

Bolest nás formuje.

Myslím, že ega se nejde zbavit, jde ho však usměrnit…

Jo. Přijmout jej a naučit se s ním žít. Zbavit se ho nejde – to bychom nemohli fungovat ve fyzickém těle. Zbavit ve smyslu: „A, vím, co se bude dít.“ Už víte, co se ve vás děje. Baví mě ty scény, kdy se partneři večer pohádají a ráno si posílají omluvné sms ve stylu: „Vždyť víš, že to nejsem já.“

Takhle se dokáží popřít?

Přesně. V tu chvíli je bez sebe. Ten člověk byl „bez sebe“. V té chvíli je v afektu, takže bez sebe. Odpojí se. Připomíná mi to film Maska s Jimem Carreym.
Máme to tady trochu obtížné. Vemte si, že když si půjdete meditovat do Himalájí, co vás tam rozhodí? Ale když se vrátíte, co to s vámi udělá? Přijde mi úžasné, když se dokážete cítit klidný/klidná tady v tomto prostředí.

Jak si můžeme klid navodit? Jednoduše a bez cestování do Indie a návštěv drahých kurzů?

Nejjednodušší mi přijde být a dýchat. To jsme MY. Jen jste a dýcháte. A nic nechcete dál. Protože jakmile do toho už dáváte nějakou techniku či jógu, tak už to nejste vy. Pro mě je meditace jenom dýchání. Sedím, dýchám a pozoruju, co můj dech se mnou dělá. Když si uvědomím, v jakém jsem vztahu, pak si ten vztah můžu navodit kdekoliv. A je to zadarmo! (směje se)

Když si postavíme vedle sebe stupnici mysli a emocí, tak na spodní části najdete pocity jako apatie, lítost, strach, touha. A na té horní polovině jsou: osvícení, klid a radost. Buď můžete být v radosti, nebo v klidu. Jsou na opačném konci stejné škály.

Když se mě lidi ptají, proč se mám zbavovat ega – vy se můžete dostat do nízké frekvence, nebo do té vysoké.

Napsal jste i knihu pro ženy – 50 vzkazů ženám. Proč jenom ženám?

Protože tu první knihu o egu jsem spíš směřoval na muže. Muži jsou lovci. Chtějí se něčeho zmocnit. Takže to bylo spíše o tom, jak poznat toho svého ďábla v sobě. Druhá knížka je takové pohlazení a návod, jak z toho ven.
Byla napsaná, protože hodně žen se cítí zadupanými. Obecně jsou emocionálně víc citlivé. Chtěl jsem, aby se z toho všeho vzpamatovaly a mohly zase žít život, který je spokojený. Na to máme všichni nárok. Přitom spousta žen už tuhle představu vzdalo. Přijde mi to škoda, protože ženy jsou nositelky života. Nesou v sobě obrovskou energii, tak jde o to, aby to v sobě nějakým způsobem otevřely.

Ženy jsou nositelky života. Nesou v sobě obrovskou energii, tak jde o to, aby to v sobě nějakým způsobem otevřely.

Na zadní straně si můžete přečíst motto: „Nenechat nikoho zadupat to skvělé, co je ve vás.“ Podobně jako je v jedné pohádce: „Světélko plápolej, tupé síle odolej.“ Každý máme v sobě to světýlko a je jenom na nás, jestli ho necháme rozhořet na plné pecky, nebo ho tam necháme udusit.

Možná se i některá žena bojí, že by ji ten náhlý plamen mohl spálit?

Jo, je to možné, že se leknou: “Až takovou sílu můžu mít?“ S tím souhlasím.

Dnes jsem šla – boty na podpatcích - po chodníku a najednou tam stálo několik dělníků. Mohla jsem se jim vyhnout, nebo kolem nich projít jako královna. Vybrala jsem si tu výzvu. (smích)

To je přesně to, proč jsem napsal ty knížky! Spousta lidí není třeba ani schopná sebevědomě přejít přes náměstí. Myslí si: „Teď na mě budou všichni koukat a hodnotit mě. Jsem tlustá a ošklivá.“ Ten člověk se nemá rád a nemůže jistým způsobem fungovat. Je jako ve vězení. S tím jde nějakým způsobem pracovat.

Jak vnímáte partnerskou lásku?

Líbí se mi přirovnání se zvířaty v čínském horoskopu. Pokud má někdo vlastnosti jako kůň, tak od něj nemůžu jako partner čekat, že bude někým jiným, že se bude měnit podle mně. Dneska lásku lidi vnímají přes romantické filmy, ale podstatou partnerské lásky je tolerance.

Často jsou zamilovaní jen do představy o tom druhém…

Přesně, ale přitom většinou neznají ani sami sebe. Někdy to lidi zjistí až po deseti letech vztahu. Jenže to nejcennější, co máme, je čas.

Jednou se stalo na akci, kde jsem přednášel, že mi nějaká žena řekla: “Vy to máte tak lehké, protože to všechno vidíte pozitivně.” Jenže neví, co mám za sebou! Čím jsem si prošel a že jsem míval nehty okousané strachem. Hodnotí a odsuzuje jen to, co právě vidí…

Pokud někoho hodnotím, tak musím očekávat, že si budu přitahovat do života lidi, co mě budou taky hodnotit. To je zákon rezonance. Když na vás ukážu prsty, že jste taková, tak kolik prstů míří na vás? Jeden. A kolik prstů míří na mě? Tři. Takže je to všechno o mně.
 

Kontakt: www.bezega.cz


 

Autor článku: Barbora Pečová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Radostné sebevyjádření

29. – 31.5.2020

ZNOVUZROZENÍ

4. – 6.9.2020

Otisky

16. – 18.10.2020