Ptejte se – a změňte tím svůj život!

12. června 2013

„Řekla bych, že v The Work jde především o to nalézt svobodu od myšlenek, které nás trápí,“ říká o metodě The Work of Byron Katie lektorka Lucie Nováková. Metoda pracuje se čtyřmi otázkami. Proč si je klást, tedy víme; jaké to jsou otázky? Jak poznáme „správné“ odpovědi? A jaké hry hraje naše ego, aby se odpovědím vyhnulo? Přečtěte si...

Jak si metodu The Work představit konkrétně?

Pracuje se čtyřmi velmi jednoduchými otázkami. Ty klademe svým vlastním myšlenkám, o kterých jsme přesvědčeni, že jsou pravdivé. V každé situaci, která je nám nepříjemná, je pro nás stresující nebo cítíme strach, plně věříme myšlence, která tuto emoci způsobuje. Čtyřmi otázkami se potom ptáme, zda tato myšlenka a celý koncept, kterých se v tu chvíli držíme, je pravda.

Potom přichází takzvané otočení, během kterého zkoumáme, zda na danou situaci neexistuje jiný úhel pohledu. Tím dáváme své vlastní mysli možnost se otevřít.

Říkáš, že se pracuje s myšlenkami a hledáním pravdy. Myšlenky jsou ale v mysli a pravda je ZA myslí... Lze se k ní prostřednictvím myšlenek vůbec dostat?

O to se právě s klienty snažím: Aby jejich odpovědi na otázky nepocházely z mysli, ale z jejich nitra. A to je potom ten moment, kdy se otázka, na kterou reaguje naše mysl, spojí s naší vlastní moudrostí...

A jak poznáme, že je to právě tato a ne jiná odpověď, která pochází z našeho nitra a ne z mysli?

Hm, jak to poznat... Dobrá otázka... (odmlčí se) Přemýšlím, jak to poznávám já sama... Poznám to tak, že odpovědi prožívám a cítím... Nejlepší asi bude je pojmenovat a potom uvést konkrétní příklad: Prožili jsme situaci se svým partnerem, rodičem nebo svým nadřízeným, něco jsme spolu řešili, když najednou přišla myšlenka: „On mě nechápe.“

A my si teď začínáme klást čtyři otázky. První z nich je: Je to pravda? Je dobré si ji vzít jako meditaci, vrátit se do původní situace, vžít se do ní... a počkat si na odpověď, která ve mně vyvstane. Pokud odpovím „Ano, on mě skutečně nechápe“, položím si druhou otázku: Mohu s absolutní jistotou vědět, že mě nechápe? A znovu se vrátím do dané situace, vžiji se do ní a znovu si počkám na odpověď.

Pak se ptám dál: Jak reaguji, když té myšlence, že mě nechápe, věřím? A zase to samé. A čekám na odpověď. (vyčkává) Jsem zklamaná nebo smutná. Jsem nervózní. Snažím se svůj názor vysvětlit nebo ho bráním. Cítím tlak, jsem unavená. Distancuji se od dané osoby nebo bych nejraději utekla. Nebo o sobě začnu pochybovat: Co když má skutečně ten druhý pravdu?... 

A tehdy přichází čas na poslední otázku, Kdo nebo co bych v této situace byla, kdybych této myšlence nevěřila?.. Znovu se vrátím do původní situace a zkouším si sama sebe představit bez myšlenky On mě nechápe. Dám si spoustu času to procítit: Kdo bych byla, kdybych této myšlence nevěřila? (odmlčí se) Klidná a plná energie. Věřila bych tomu, co říkám. Cítila bych, že vlastně ani není potřeba, aby mě daná osoba chápala. Že na to, abych něco udělala, není nutné, aby mi to schválila... Prostě bych se cítila svobodná a nezávislá!

A to otočení, které jsi zmínila?

Pracujeme se základními třemi. Nejdřív základní koncept „On mě nechápe“ otáčíme směrem k sobě: Já nechápu sama sebe. A potom v dané situaci hledám tři konkrétní příklady, kdy by toto otočené tvrzení mohlo být pravdivé. Například Nechápu sama sebe, protože nechápu, že jeho pochopení nepotřebuji. Nebo nechápu, že ač se s tímto člověkem setkávám často a často mu prezentuji své myšlenky, tak mi to vlastně nedělá dobře se s ním tak často vidět.

Další otočení je směrem k dané osobě. Čili z původního On mě nechápe je najednou Já nechápu jeho. A znovu hledám tři příklady, že by to mohla být pravda: V tu chvíli například nechápu, že by mohl mít o mě strach, že můj projekt nedopadne dobře, a proto mi tak moc vysvětluje svůj pohled.  Nechápu, že se mě snaží chránit. Nechápu, že má za sebou úplně jiné zkušenosti než já a je úplně jiná osobnost než já, takže mě ani nemůže (zdůrazní) pochopit. Nechápu, že svým chováním s ním vlastně v tu chvíli bojuji.

Nechápu, že má za sebou úplně jiné zkušenosti než já a je úplně jiná osobnost než já, takže mě ani pochopit nemůže.

Třetí otočení jde do protikladu: On mě chápe. A hledám příklady, kdy i přesto, že jsem si původně myslela, že mě nechápe, tak mě vlastně chápe. A příklady hledáme v dané situaci, která se skutečně stala – nehledáme žádné teoretické „mohlo by, kdyby...“ Takže je možné, že mě velmi dobře chápe, ale z nějakého důvodu potřebuje říct svůj názor. Daná osoba mě chápe, protože mě slyšela, vnímala a nějakým způsobem reagovala. Daná osoba mě chápe, ale její strach z ohrožení jí nedovolí, aby prostě reagovala jinak.

Takto pracuješ na svých seminářích i na osobních koučincích. Cílem tedy je se s klientem nejenom dívat do situací, které se už staly, ale také ho naučit tento proces natolik, aby v něm probíhal rovnou, „v přímém přenosu“, v situaci, která se děje právě teď?

Když se tím začneš zabývat víc, zjistíš, že všechno je neustále přítomné. Jsem člověk, který je složený z myšlenek a konceptů, o sobě, o ostatních lidech, o světě kolem sebe, které se utvořily kdysi v dětství. Jenomže je uplatňuji stále, v současnosti, o řadu let později, kdy už třeba neplatí. A i když věřím, že jsem se změnila, že už „přemýšlím jinak“, je to většinou pouze na úrovni mysli. Protože hluboko uvnitř sebe mám stále pevně zakódovanou původní situaci, která se mi vrací i v současnosti.

To je právě ono: Řada traumat a zranění, nejenom z dětství, se léčí pomocí prožitku. The Work ale pracuje s myslí a uvědomováním. Pořád se mi tam nedaří vidět spojnici mezi oběma částmi...

Tu lze těžko pochopit a uvidět, jde to jenom prožít. Nejlepší by bylo ti to ukázat na nějaké tvé konkrétní myšlence, abych tě mohla celým procesem provést. A teprve potom najdeš na tuto otázku odpověď. (odmlčí se) Na začátku téhle práce jsem si přečetla knihu od Katie Byron, poctivě odpovídala na všechny otázky, dělala cvičení. Jenže to pořád nebylo ono, cítila jsem se jako ve škole při vyplňování nějakého testu... Teprve na jednom školení jsem byla koučovaná zkušeným koučem v metodě The Work, kterému se podařilo mě dostat k samotnému jádru a plně prožít otočení myšlenek.

(odmlčí se) Viděla jsem to na sobě a vidím to na svých klientech: Čím víc se naučíme čtyři základní otázky brát jako meditaci, tím hlubší odpovědi neboli pravdy v sobě najdeme. A tohle je podle mě na této metodě to nejlepší: Že jsi to ty sama, kdo si doporučí, co je pro tebe nejlepší.

Tohle je podle mě na této metodě to nejlepší: Že jsi to ty sama, kdo si doporučí, co je pro tebe nejlepší.

Někdy ale vidíme, že někdo, i když chodí na semináře osobního rozvoje a pracuje na sobě, se vlastně vůbec změnit nechce. Dokonce i ti, kdo na sobě pozorují symptomy rozvíjejícího se syndromu vyhoření! Setkala jsi se s ním i ve své praxi s The Work?

To víš, že setkala! Na tohle je The Work skvělé, protože takový vnitřní postoj v člověku krásně odhalí! A téměř hned! Jakmile totiž přestane klient na čtyři základní otázky odpovídat, je jasné, že žádnou změnu ve skutečnosti nechce. Pak se také může stát, že na ně sice odpoví, ale začneme-li hledat otočení, neumí k nim najít tři příklady. Ale je nutné říct, že on za to v tu chvíli nemůže! Prostě jeho strach, mysl nebo ego mu to nedovolí. A potom zaznívají takové odpovědi typu „Já tomu nerozumím“ nebo „Tohle je pro mě moc těžké“... Ale na The Work nejsou potřeba žádné znalosti, abys našla odpovědi. (usmívá se)

(odmlčí se) I když je u nás spousta lidí, kteří se zajímají o osobní rozvoj a poznání sebe sama, přesto se potýkají se strachem některá závažná rozhodnutí udělat. Proto jsem se rozhodla na konci června připravit víkendový seminář k tématu nalezení odvahy.

Kde se hledá?

V sobě. (směje se) A díky The Work se můžeme podívat na určité situace v naší minulosti, ve kterých jsme se zklamali a podíváme se, o co v ní vlastně ve skutečnosti vlastně šlo. Nahlédneme také na to, čemu jsme v dané situaci věřili a jaké soudy jsme sami vynesli – o ostatních, o dané situaci, ale také o sobě samých. Vezmeme tedy situaci, o které si myslíme, že jsme udělali chybu a že něco, co se stalo, je naše vina.

Je pravda, že takové soudy často vznikají v emočně vypjaté situaci, a navíc většinou pocházejí z našeho dětství. Jenže jako dítě, menší či větší, jsme neměli jiné nástroje ani svoje současné vědomosti a zkušenosti jednak jinak...

Přesně tak. A tohle všechno díky The Work vidíme jako na dlani: Vidíme sebe jako to malé dítě tenkrát, vidíme sebe v současnosti ... a také vidíme svoji nevinu! A zároveň vidíme, že ve svém každodenním životě jako toto dítě bohužel velmi často reagujeme a tuto jeho roli nevědomě hrajeme...

Vidíme sebe jako to malé dítě tenkrát, vidíme sebe v současnosti a také vidíme svoji nevinu!

Jeden ze tvých seminářů je věnovaný syndromu vyhoření. Jakou roli v tomto procesu  může mít metoda The Work?

(přemýšlí) S The Work jsem začala přibližně rok před tím, než jsem sama syndrom vyhoření prožila. A dnes jsem plně přesvědčená, že právě díky němu jsem se z toho dna, kde jsem se ocitla,  dostala tak brzy. Byl pro mě takovým záchranným polštářem, (směje se), který mi ukázal, že je možné i v této situaci něco dělat. Ale až tehdy, máme-li na to sílu. Protože když jsme na dně a celé dny třeba jenom probrečíme, nemáme na žádné otázky vůbec sílu. Ta přijde až po této fázi.

Je možné během pádu rozlišit, zda se právě nacházíme na cestě do epicentra syndromu vyhoření, nebo zda to je jenom běžná nechuť, ať už v práci nebo ve vztahu, která tak či tak jednou či později nastane?

Je to možné! A máme k tomu naprosto jedinečný nástroj: vlastní tělo! Kdykoliv nám začne signalizovat známky stresu a začnou se objevovat nejrůznější zdravotní potíže, které se navíc opakují, není pochyb o tom, že se blížíme k syndromu vyhoření. Bolesti zad, nespavost nebo potíže se zažíváním, ale také úbytek energie, nechuť a apatie nebo smutek jsou typickými příznaky. Moje zkušenost však je bohužel taková, že většina lidí s tím žije a považuje to za normální.

Náš tip:

Lucie Nováková je první uznávanou koučkou metody THE WORK OF BYRON KATIE v České Republice. Pokud Vás tato metoda osobního růstu zaujala, podívejte se na www stránky Lucie Novákové nebo přijďte k nám to Týnské uličky 6 ve středu 12. června na její seminář o syndromu vyhoření.

V rozhovoru jsme se také dotkly tématu odvahy... Pokud se ve Vás objevila myšlenka „To je ono!“ a plně jí věříte, jste srdečně zváni do Maitrey na poslední víkend v červnu na seminář Nalezení odvahy a na víkend na Šumavě v červenci: Naplněný život. Tak hodně štěstí v hledání!

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021