Maitrea magazín - inspirace srdcem

Štědrý večer jako první brána...

Táňo, čím bys začala povídání o svátku Tří králů?

Adventem. V předvánočním čase si totiž vlastně navozujeme čekání na zrod nového světla uprostřed nejhlubší noci roku, který představuje vrchol celého adventu. V adventu tedy probíhá očista a pročišťování, naši předkové tradičně drželi půst, a zároveň proces zklidnění všeho vnějšího, aby se to vnitřní mohlo probudit...

V praktickém životě školky to znamená, že volíme takové činnosti, během kterých se děti probudí až do konečků prstů. Činnost, které probudí a dostanou vědomí až do periferních oblastí těla. Takže vyšíváme, šijeme skřítečky nebo skládáme z hedvábného papíru... Všechno to očišťování, zklidnění a zvědomění slouží k tomu, abychom dokázali vánoční událost, ke které se schyluje, skutečně prožít ve stavu probuzení. Tohle je důležité hlavně pro nás, pro dospělé, abychom tento čas prožili z celého roku vůbec nejvíc vědomě.

A jak s tím souvisejí tři králové?

Představují jednu ze dvou bran vánočního mystéria. Jednou branou je Štědrý večer a druhou právě svátek Tří králů. A mezi těmito dvěma důležitými dny je dvanáct dní a třináct nocí, o kterých Sergej Prokofjev říká, že jsou třinácti svatými nocemi. Tento počet je přesně rozdíl mezi lunárním kalendářem a naším kalendářem. Tyto dny nám, naší kultuře byly dány navíc a my bychom je měli použít k tomu, abychom pochopili, co se mezi oběma branami odehrává.

Celé období adventu do první brány, Štědrého večera, má, dalo by se říct, pastýřskou náladu. S dětmi se na to připravujeme tak, že s nimi stavíme jesličky. Podobně během tohoto pastýřského období připravujeme i svoje vědomí, pracujeme především s city a pocity. To je tedy jedna kvalita, druhou je moudrost vědomí představované obrazem Tří králů.

Jak se tyto kvality promítají do vánočního mystéria?

Velmi dobře to je vidět v obraze jesliček. U narozeného dítěte totiž stáli pastýři a tři králové, což jsou přesně ty dvě kvality. Pastýři podle evangelia představují nevzdělané lidi, jejichž úkolem bylo pečovat o ostatní, v tomto případě o svá stáda. Role pečovatele v člověku probouzí kvality láskyplnosti, trpělivosti a porozumění pro druhou bytost.

A to, že mají jít do Betléma přivítat narozené děťátko, se dozvěděli od anděla, který jim zprávu zvěstoval ve snech. To zase představuje jasný odkaz na to, že anděl promlouvá a oslovuje kvalitu srdce a cítění ve spánku, tedy ne ve stavu úplného vědomí. Tedy tehdy, když vyřadím naše spekulativní myšlení. A tohle bylo jediným impulsem, kterým se dali do pohybu a vydali se k Betlému.

Co tedy v těchto posvátných dnech ztišení a zklidnění mohou dospělí vědomě dělat pro své děti?

Nejrozšířenějším zvykem, dnes už poněkud zkomercionalizovaným, je obdarovávání se. To ale často nabírá podobu hromady dárků pod stromečkem, čímž získáváme pro sebe pocit, že to končí. Ale obdarovávání se může mít mnoho podob. Znám jednu rodinu, ve které si nedávali dárečky na Štědrý večer, ale každý den v průběhu všech těch dvanácti dnů. Nějaká drobnost, ale šlo o to, že každý nový den přišel nový dáreček. Princip obdarovávání se v tomto svatém čase je v tom, že si tím navzájem dáváme výživu pro budoucnost.

Každý si ale sám musí uvědomit, co pro něj obdarovávání znamená. Může to být pohlazení, posezení a vzájemné naslouchání, tichá procházka lesem nebo poslech hudby... Může to být cokoliv, ale s vědomím toho, že k sobě patříme a že prožíváme vděčnost z toho, že jsme také byli obdarováni. Už jenom tím, že kolem sebe máme kruh blízkých!

Zdá se, že v současné době blahobytu a nadbytku hmotných statků je očista těla i ducha ještě významnější než kdysi...

Proč se ve vánočním příběhu vlastně vypráví, že toto dítě přivedla na svět panna čistá?... Souvisí to s obrazem, že dítě se do své fyzické existence zrozuje a na pozemský svět přichází z duchovního prostoru absolutní harmonie. A na tomto světě pak hledá dokonalého partnera, který mu ji bude schopen poskytnout. A kdo z nás je hoden dítěti nahradit takového partnera, kterého mělo ve světě před zrozením...?

Dítě se do své fyzické existence zrozuje a na pozemský svět přichází z duchovního prostoru absolutní harmonie.

Nikdo nejsme andělé, ale dítě přesto přichází a touží po této kvalitě a harmonii. Proto ne náhodou naše kulturní tradice, křesťanská, ale i v mnoha dalších je tento stejný nárok patrný, ukazuje, že dítě přichází k tomu nejčistšímu principu, jaký je tady na Zemi vůbec možný. Proto panna čistá. Pro prožití vánočního období je tedy úkolem adventu pokusit se v sobě co nejvíce zrcadlit kvality toho světa, ze kterého k nám dítě přichází.

A i pro nás samotné, i když už děti nerodíme, je dobré si jednou za rok položit otázku: Jak blízko jsem schopen tomuto duchovnímu světu být. A v obraze přicházejícího děťátka to jsou pak otázky: Kdo jsem já, kdo má přijímat zrození nové kvality? Do jakého lůna, do jaké země to zrno padne?... Tomu také odpovídají všechny naše nároky na očistu příbytků a samozřejmě i svého těla. Důraz se klade především na očistu duchovní a duševní, abychom se dostali co nejblíže prostoru, ze kterého nový impuls přichází.

Tyto impulsy jsou třeba naše myšlenky a touhy po změně?

Přesně tak. Touhu něco probudit, něco, co tam před tím nebylo... Proto je zapotřebí se ztišit, být u sebe a nenechat se rozptylovat vnějšími událostmi. To jsou zase ti pastýři, jak jsme o nich mluvily; to je to naše nitro. Není nutno nikam spěchat! Není nutno nic řešit, situace je jasná! My pouze pečujeme o to, co nám bylo svěřeno... A to je také krásný obraz - co to vlastně znamená pečovat o to, co nám bylo svěřeno a dovoleno užívat. Naše těla i Zemi, na které žijeme...

Autor článku: Rina Komorádová