Posvátnost sexuality - kniha, která vám nedá spát

29. července 2015

„Když jsme se s tantrickou tradicí v 60. letech setkali, byla pro naše puritánské mysli příliš „veliká“ a obsáhlá, a tak jsme tuto její hloubku ignorovali a zaměřili se pouze na její část věnovanou sexualitě. Mělo to svůj smysl: tehdy jsme potřebovali sexuální svobodu,“ říká o tantrické cestě Daniel Odier. Překladem jeho knihy se do Čech dostává velmi zajímavá postava. Mám pocit, že o ní ještě uslyšíme...

Existují knihy, které vás do postele dostanou rychle. Třeba ty o tantrických masážích. Nebo Quodoushce. A pak jsou knihy, které sice také vycházejí z tantrické tradice, ale do postele vás nedostanou ani za nic; to se potom v půl třetí ráno podíváte na hodiny a spokojeně zaklapnete její desky. „Dočteno...“ Dřív jste jít spát prostě nemohli. Kniha Posvátnost sexuality autora Daniela Odiera, kterou vydalo nakladatelství MAITREA, zcela jistě mezi ně patří.

Na vaší knize Posvátnost sexuality se mi líbí, že je z praxe. Popisujete v ní svou vlastní zkoušenost. Je to vlastně kniha o cestě. O jaké cestě? A kam ta cesta vede?

Cesta, po které jdu, se nazývá Spanda a pochází z tradice kašmírského šivaismu. Je založena na dvou základních „věcech“: všechno ve vesmíru je Vědomí a vibrace. Proto není žádné evidentní rozdělení mezi individuálním vědomím a kosmickým vědomím, stejně jako není žádný rozdíl mezi naší vlastní vibrací a vibrací kosmu. K tomu, abychom tyto dvě premisy naplnili a manifestovali, existuje praxe, která se jmenuje Tandava. Je to mystický tanec sjednocení člověka se vším.

Velmi na mě zapůsobila pasáž, ve které popisujete setkání se svou kašmírskou učitelkou. V jeden okamžik vám řekla: „Jsi jako hrbáč z venkova. Představuješ si, že když odejdeš do města, nikdo tvůj hrb neuvidí. Zapomeň na to, jak se na tebe druzí dívají a opravdově si važ svého hrbu. Je to ta nejvzácnější věc, kterou máš.“ Jakou zprávu vám tím předala?

Že každý z nás je jiný a místo toho, abychom se snažili se změnit jenom proto, aby nás druzí milovali a přijímali, tak se naopak musíme ještě víc ponořit do své „zvláštnosti“, do toho, co nás od ostatních odlišuje. A pak jim z tohoto místa „dovolit“, aby se i oni, v úrovni vibrací potkali s touto naší zvláštností.

Touha po změně, která vládne většině spirituálních přístupů, není tak úplně naším šálkem čaje, abych tak řekl. My se daleko víc snažíme prozkoumat, co v nás je. Co je naší podstatou.

Do Himalájí jste odjel s určitou představou o tantrismu a jeho učení. Setkání s vaší učitelkou vám ukázalo, že co jste měl, byly skutečně jen „představy“. Jak byste tedy tantrismus popsal dnes - když už tedy ne jako „praxi, která vede ke vstoupení do harmonie s vlastním srdcem a objevení Šivy“, jak jste to viděl tehdy?

Tantra je velmi dávná a starobylá praxe, ve které se postupně vzdáte naprosto všech limitů své mysli, těla a emocí. Tím se stanete jedním spolu s kosmem. A slovo „kosmos“ se může, samozřejmě, zaměnit za Shiva/Shakti, podobně jako Baruch Spinoza (holandský filosof 17. století, pozn.red.) dal světu slovo „bůh“ pro označení naprosté totality.

Na cestě tantry, jak ji pomaličku poznávám, jsem se setkala se dvěma různými přístupy: s východním, který je více filosofický a dbá na dodržování tradičních rituálů, jako jsou púdži a oslavy božstev, a západním, který je naopak více tělesný a který chápe tělo jako chrám naší esence a oslav pro jeho potěšení...

Musím říct, že tantrická tradice nebyla na Západě ve skutečnosti nikdy pochopena. Je na něj příliš bohatá, příliš jemná a příliš úplná. Zahrnuje v sobě totiž všechno; tělo, emoce, mysl, filosofický přístup, sexuální prožitky i mystické prožitky. Když jsme se s ní v 60. letech setkali, byla pro naše puritánské mysli ale příliš „veliká“ a obsáhlá, a tak jsme tuto její hloubku ignorovali a zaměřili se pouze na její část věnovanou sexualitě. Mělo to svůj smysl, bylo to v 60. letech a my jsme tehdy potřebovali sexuální svobodu. Takže to, co tady na západě lidé chápou jako tantru, je jenom děsné zjednodušení celého tantrického přístupu, který je ve své hloubce nekonečný a naprosto mystický.

Tantrická tradice nebyla na Západě ve skutečnosti nikdy pochopena. Je na něj příliš bohatá, příliš jemná a příliš úplná.

Skutečně jsou tedy tyto dva přístupy, východní a západní, od sebe tak přísně oddělené? Vzpomínám teď na tradici Kaula tantry, se kterou jsem kdysi udělala krátkou zkušenost. Co si pamatuji, ta ale právě připomínala spíše duchovní cestu zasvěcení, denní praxe, meditací a konaných púdž každé ráno před svítáním...

Cesta Kaula tantry je vůbec nejstarší tantrická tradice, je absolutní, neuvěřitelně bohatá, svobodná i osvobozující. Je daleka každodenních púdž a jakýchkoliv forem rituálů. Je to skutečně „postavit se čelem tygrovi“. Jako taková byla ale ve svém přístupu velmi extrémní, a tak se časem poněkud „osladila“, pročistila. Cvičení této tradice jsou velmi silná. Někdy je provádím s velmi omezeným počtem účastníků. Také proto, že jsou hluboce spojeny s přítomností bohyně Kálí.

Jak tedy tento hluboký a obsáhlý filosofický podtext integrovat do každodenní praxe, neřkuli do „tělesné“ praxe, tedy tantrických sexuálních praktik?

Ve skutečnosti to je jedno a totéž. A pokud neporozumíme hloubce tantrické filosofie, veškerá cvičení jsou zbytečná a tělo bude stále zůstávat ve svých limitech. Jedině praxe ničí veškeré hranice.

Pod vedením své učitelky jste strávil nějaký čas přímo v srdci východní tantrické tradice. Jaký byl pro vás návrat do západní civilizace?

Extrémně náročný, dokud jsem se skutečně nevrátil zpátky ke každodenní praxi a dokud jsem nepřestal očekávat, že by lidé skutečně mohli této cestě porozumět. Potom jsem dělal to nejlepší, co bylo v mých silách, abych toto učení mohl několika osobám předat a tak to bylo naprosto perfektní. V mnoha tantrických textech se říká, že tato cesta je pro skutečné hrdiny. A to je pravda.

V mnoha tantrických textech se říká, že tato cesta je pro skutečné hrdiny. A to je pravda.

Jaká je zpráva, kterou po svých hlubokých zkušenostech a poznáních přinášíte západnímu světu?

Velmi jednoduchá: Naše tělo je tím nejlepším nástrojem, jak se sjednotit s vesmírem!

Ve své knize letmo zmiňujete některé techniky: koncentraci na zářící perlu pod pupíkem, kruhový dech procházející srdcem, jóga snu... K čemu slouží?

Aby pomohly našemu tělu přestat se identifikovat s egem. Aby mu pomohly pochopit, že ve skutečnosti existují jediné limity: v naší mysli a emocích.

Můžete některou techniku popsat trochu detailněji?

Jedna z našich praxí je vizualizace mistra Matsyendranatha z Assamu z doby před 10. stoletím. Tento mistr přinesl tradici Kaula tantry do Kašmíru. Praxe vypadá takto: Vizualizuj si, že sedíš nahá v temně modrém prostoru. Na záda nech dopadat světlo úplňku. Dívej se na úplněk svým otevřeným třetím okem, které si umísti do týlu hlavy. Vnímej, jak z měsíce plyne řeka světla, vstupuje do týlu a vyplňuje tvé tělo nektarem bílým jako mléko, které tebou protéká a omývá všechnu bolest a omezení uvnitř tebe, na fyzické i psychické úrovni. Pozoruj, jak tento proud světla protéká celým tvým tělem až k tvému perineu, dokud se celé tvé tělo nebude cítit svěží a vibrující. Pak se otoč a kontempluj na měsíc.

I když tantrismus uctívá nedualitu a vidí božskou dvojici Šiva-Šakti jako nedělitelnou, přesto můžeme říct, že je to směr kultu ženského principu. Jak píšete ve své knize, „V šivaismu žena ztělesňuje sílu, muž schopnost úžasu. (...) A jako adept má žena větší uznání než muž ohledně síly, odvahy a hloubky zření.“

Všechny tantrické přístupy zdůrazňují neuvěřitelnou schopnost žen realizovat tuto cestu. Je to jejich odvaha, síla, inteligence a citlivost udělat ze sebe nástroj k realizaci učení a přenést ho druhým. Muži také se ale učí rozvinout v sobě tyto kapacity, aby se ve svých dovednostech stali androgynními a sjednotili se se svým ženským principem a zapomněli na jakoukoliv oddělenost – mezi muži, ženami a celým vesmírem.

Ptám se proto, protože mě zajímá, kam podle vás, příznivce tantry, směřuje současná doba a změny, které se dějí?

Mám pocit, že se hrozivě vrací násilí proti ženám. Jsme to MY, kdo musí odolat a říct tomu velké NE, jinak bude tímto směrem zasažena i Evropa. Protože zbytek světa už téhle tragédii čelí. To samé násilí se také děje vůči přírodě a zemi a je to logické: když nenávidíte ženy, nenávidíte i přírodu. Příroda proti takovému chování člověka rebeluje – a my bychom měli to samé učinit proti násilí páchané na ženách!

Jsme to MY, kdo musí odolat a říct tomu velké NE, jinak bude tímto směrem zasažena i Evropa.

Jak to, o čem mluvíte, aplikovat v praxi každodenního života?

Pomocí hlubokého respektu ke každé lidské bytosti. Cítit, že jsme všichni Jedno. Zbavit se vlastní arogance a, co je možná nejdůležitější, být přítomní. Což je ovšem výsledek letité spirituální praxe. Žádná přítomnost – žádný respekt. Zkrátka musíme být plně zde, naprosto přítomní.

Jaký je hlavní rozdíl mezi Danielem, než odešel do Himalájí a po návratu? Kdo je Daniel Odier teď?

Je méně arogantní, víc otevřený, víc tichý ve své mysli... a víc kreativní!

Daniel Odier v Maitrei!
23.-26.4.2019
KOSMICKÝ TANEC
 

 

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021