Uvědomění si svého těla je klíč

21. července 2011

S kinergií jsem se intenzivně potkávala čtyři dny na semináři – a pak jsem se přistihla, že občas i na ulici, v práci, ve frontě u pokladny nebo v dálkovém autobuse na cestě na jih republiky. Tak nějak se stala součástí mých dnů. S lektorkou kinergie Cristinou Maldonado jsme si povídaly o tanci, uzemňování, o těle poskládaném do „kostek“ a o vědomé pomoci sám sobě.

Cristino, jak ses dostala ke kinergii?

(přemýšlí) Když jsem se profesionálně věnovala modernímu tanci. Měl hodně atletických prvků, bylo to sedm let tvrdé práce a nepřetržitého tancování a náš choreograf měl obzvlášť rád dlouhé sekvence pohybů. Takže na konci každého tréninku jsem byla naprosto vyčerpaná. Snažila jsem se tedy najít způsob, jak ty nejtěžší úkony, které šly s tělem provádět, dělat s co nejmenší námahou a vydanou energií.

Cviky tedy vycházejí primárně z potřeb profesionálního tance. Jak se stalo, že se dají aplikovat v běžném životě?

To šlo postupně. Později jsem si všimla, že mi nepomáhají jenom při tanci, ale přinášejí spoustu nového i v běžném životě. A tak jsem tyto základní principy spojila dohromady v ucelený koncept. Nejdřív jsem s ním seznámila ostatní tanečníky a později ho předala všem ostatním, kdo si chtěli zlepšit spojení se svým tělem. Takže kinergii jsem potkala díky „obtížím“ – chtěla jsem najít způsob, jak to, co je náročné, ulehčit. Nebo ani ne tak ulehčit jako spíš se při tom cítit dobře. Nebojovat sama se sebou, se svým tělem.

Co to tedy přesně kinergie je? Soustava posilovacích cviků?

V podstatě to je kombinace cviků těla a mysli. Protože při každém tělesném cvičení je samozřejmě zapotřebí také mysli – potřebuješ se soustředit, abys udržela rovnováhu. Řekla bych, že kinergie je vědomé tělesné cvičení v každodenním životě.

Kinergie pracuje se svaly a rovnováhou těla.

Koncentrace a koordinace pohybů je ale potřebná při každém cvičení. V čem se tedy kinergie od ostatních odlišuje?

Asi svým cílem. Tím primárně není být silnější, i když to je jedna jeho součást, ale spíš svému tělu z jiného úhlu pohledu ukázat, jak může existovat a pracovat. Když se například trochu hrbíš, pro tvoje tělo, speciálně pro páteř, to je jediná možná forma existence. Žádnou jinou v tu chvíli nezná. Díky cvikům, které používá kinergie, najednou ty i tvoje tělo, tvoje páteř pocítí, jaký to je rozdíl, když se už nehrbí. Jednoduše řečeno, kinergie pomáhá tvému tělu si uvědomit, že existuje i jiný způsob, jiné možnosti, jak existovat.

Koncept kinergie už existoval dřív, nebo jsi to byla ty, kdo ho vymyslel a začal používat?

Nikdy před tím jsem ho neviděla. A také slovo „kinergie“ je nové, je to složenina ze slov „kinetika“ odkazující na pohybovou složku a slova „energie“, jejímž cílem je regulovat svalové napětí. Takže ne energie v abstraktním, ale daleko konkrétnějším smyslu. Při hledání nejvhodnějšího pojmenování této cvičební metody jsem se snažila najít něco, co by stálo přímo uprostřed mezi něčím, co tak trochu připomíná new age, a mezi něčím hmotnějším, co se spíš blíží fyzikálně-terapeutickým technikám. A na to odkazuje právě pojem „kinetika“.

To je tedy podstata slova kinergie. Co je ale podstatou cvičení samotného?

Vychází ze tří základních pilířů: eutonie, jógy a pilates. Jak jsem ale řekla na začátku, kinergii jsem si kdysi poskládala pro svoje potřeby. Ze všech dostupných metod jsem si tedy vybrala to funkční konkrétně z těchto tří a to se pro mě stalo jakýmsi klíčem. Eutonie se hodně týká koordinace našeho těla a rozvinutí schopnosti, jak s některými jeho částmi odpočívat, zatímco v jiných vyvineš napětí nebo dokonce provedeš nějakou činnost (např. otočit dlaň natažené ruky směrem k rameni s co nejmenší vyvinutou energií, zatímco zbytek paže je uvolněný, pozn.red.) A tohle je pro mě a možná i pro většinu z nás ten nejobtížnější krok.

Hodně se to týká koordinace našeho těla a rozvinutí schopnosti, jak s některými částmi odpočívat, zatímco jinými provedeš nějakou činnost.

Z jógy jsem do kinergie nezačlenila její spirituálně-meditační podstatu, ale mechanickou a technickou pro práci s tělem, speciálně pro způsob dýchání. A pilates napomáhá porozumět mechanice rovnováhy a nalezení středu svého těla. Jak jsou naše svaly spojeny s kostmi, obzvlášť v oblasti pánevního dna, a že je možné zatnout nejenom svaly na povrchu našeho těla, ale také ty hluboce uložené. A také při pilates je důležité umět pracovat jenom s některou částí našeho těla, zatímco ostatní jsou uvolněné, což nás zase krásně vrací k eutonii. Proto mezi nimi vidím tak těsné spojení.

Během našeho rozhovoru a i v průběhu seminářů jsi zmiňovala spojení s naším tělem. Myslíš, že lidé s ním nejsou příliš v kontaktu, že ho neznají a je třeba ho lépe poznat?

Během své praxe, ať už s profesionálními tanečníky nebo ostatními klienty, jsem vypozorovala, že měli velkou propast mezi tím vědět o svém těle a cítit ho na jedné straně a mezi tím být s ním skutečně v kontaktu na straně druhé. Pracovala jsem například s lidmi s univerzitním vzděláním, kteří uměli skvěle mluvit o teoriích nebo o výzkumech, které prováděli, ale jejich nervozita a nejistota jim naprosto znemožňovala mluvit před velkým publikem. Prostě jsem si všimla, že uvědomění si svého těla je klíč k tomu nejenom lépe tančit, ale vůbec se lépe cítit.

Co to podle tebe znamená být spojen se svým tělem?

Že tvoje tělo a mysl jsou více méně jedno. Takže velmi jednoduše: když tělo o něco požádáš, pošleš mu „příkaz“, bude reagovat, odpoví na to a udělá to (směje se). Ano, je to velmi jednoduché. Většina lidí, když po nich chceš, aby něco s tělem udělali, toho ale nejsou schopni. Anebo se jim to povede, na dvě vteřiny, ale pak spojení se svým tělem zase „ztratí“.

Musím říct, že za patnáct let práce s nejrůznějšími typy lidí, mladými, starými, pořád je pro mě stejně nově překvapivé vidět, jak si nedovedeme užívat své tělo, protože s ním nejsme v kontaktu, nevěnujeme mu dostatek pozornosti nebo vůči němu a v něm samotném máme nějaké bloky.

Jakou roli ve spojení se se svým tělem hrají vnější podmínky? Společnost, ve které vyrůstáme,  a její hodnoty, které vyznává?

Velkou. Vyrostla jsem ve společnosti, ve které  musíš tvrdě pracovat téměř až do úplného vyčerpání, abys získala to, co chceš, a aby tě ostatní ocenili. Všechno je postavené na soutěživosti a na tom dělat víc a víc a mít víc a víc. A na to samozřejmě reaguje i tvoje tělo! Je neustále v napětí, je v něm hodně stresu, stažení, únavy ... A přesto přese všechno ho pořád tlačíš dál.

Současná doba prostě klade na naše těla obrovské požadavky, hlavně co se fyzické výkonnosti týče, ale jdeme na to nesprávně. Protože my už dneska nemusíme běhat po džungli, musíme sedět na židli dvanáct hodin denně. Na tom není nic špatného, je to prostě způsob, jakým teď naše společnost žije, ale zároveň tím také spolehlivě „minimalizujeme“ schopnosti našeho těla.

Několikrát v průběhu našich lekcí jsi zmínila uzemnění...

Ano, je třeba se osvobodit, ve smyslu od omezení svého těla. K tomu je třeba pocítit jeho tíhu a uvědomit si gravitační sílu, která na něj působí. Významnější roli v tom ale hraje eutonie, která pracuje s představou, že je možné být zcela uvolněná a současně uzemněná.

Spousta lidí se snaží své tělo uvolnit ve smyslu uvolnit svaly, ale plně se jim to nedaří, protože nejsou uzemněni, necítí za sebou podporu země. Takže aby dosáhli pocitu jistoty a bezpečí, zatínají svaly, používají napětí. Když se ho ale chceš zbavit, potřebuješ nutně cítit jinou podporu, zažít jiný pocit bezpečí, ze svého středu, a díky tomu se zbavit, řekněme, jakéhokoliv svého snažení, aniž bys spadla do prázdnoty.

Pro mě bylo zajímavé a zcela nové, že „uzemnit“ se je možné také pomocí svého hrudníku...

Tohle hodně souvisí s naším centrem, se středem našeho těla (dno pánevní, pozn.red.). A jak v tom figuruje ten hrudník? Celé to vychází z myšlenky, že se naše tělo skládá z několika částí, které se navzájem ovlivňují a jsou spojeny...

... to jsou ty kostky, o kterých jsi během svého semináře mluvila?

Ano, myšlenku kostek jako vzájemně se ovlivňujících částí těla jsem převzala z techniky Rolfing (technika jemné manipulace s tělem, pozn.red.). Znázornění částí těla jako vzájemně se podpírajících kostek umožňuje lépe pochopit vztahy mezi jednotlivými částmi těla a jejich propojení a vliv. Díky tomuhle konceptu snadněji pochopíme, jaká je struktura našeho těla a jak pracuje.

Jakmile se jedna kostka vysune, ostatní kostky na to reagují posunutím v opačném směru, logicky, aby si tělo zachovalo rovnováhu.

Jde o to, že v ideálním stavu jsou všechny kostky, rozuměj konkrétní části trupu, kolem jedné, svislé osy. Jakmile se ale jedna kostka někam vysune, ostatní kostky na to reagují posunutím v opačném směru, logicky, aby si tělo zachovalo rovnováhu. Z toho tedy vychází, že když pohnu s jednou částí, musím si uvědomit, že jsem nepohnula jenom s ní, ale nepřímo i se všemi ostatními částmi! K vysvětlení toho, co všechno se v takovém okamžiku v těle děje, jsou obrázky metody Rolfing naprosto ideální.

Metoda Rolfing

To tedy vysvětluje, proč je možné se uzemnit pomocí hrudníku, a ne a priori pomocí chodidel.

Ano, uzemnit se ale pro mě, z pohledu eutonie, daleko víc znamená přestat kontrolovat. Když kontroluješ své tělo, myslíš si: „Všechno je v pohodě, vždyť mám všechno pod kontrolou.“ To jsou naše obranné mechanismy. Uzemnit se v tomto významu znamená vědomě to nechat být takové, jaké to je a jak existuje. Necháš například klesnout oční víčka, „uzemníš je“, nekontroluješ a nedohlížíš nad nimi, jestli už klesly nebo je naopak tiskneš příliš silně. Prostě je necháš vědomě padnout.

A když je necháš klesnout, pak je možné se s nimi spojit, uvědomit si je jako část svého těla. A tak to funguje s jakoukoliv částí, necháš klesnout svůj hrudník na svoji pánev, pánev klesne na nohy a nohy se opřou o zem a cítíš se uzemněná. Protože být uzemněná znamená cítit oporu.

Jak nám může kinergie pomoci v našem každodenním životě?

To záleží na každém z nás. Někomu zvýší fyzickou výkonnost, třeba jako jedné  mé klientce při jízdě na koni, jinému pomůže uvědomit si, že se hrbí a chodí nakřivo. Nedávno jsem nad tím vším přemýšlela... A napadlo mě, že kinergie je vlastně způsob, jak zvládnout sám sebe, jak si lépe uvědomit své tělo, jeho potřeby a pomoci mu, když se z nějakého důvodu necítí dobře.

Pro mě osobně je kinergie důležitá proto, že to není nedosažitelný ideál, ale že ji lze praktikovat v běžném životě. A to se také snažím předat klientům na svých seminářích: aby si uvědomili, že jsou flexibilní a že si mohou pomoct, sami sobě, postarat se o sebe.

Kinergie není nic nedosažitelného - naopak.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021