Vykřičet emoce k uzdravení nestačí

2. dubna 2014

"Úkolem terapeuta není soustředit se na sny nebo potlačené vzpomínky klienta, ale být s tím, s čím je právě v danou chvíli jeho klient a co mu dovolí vidět,“ říká psychoterapeut Tomáš Morcinek. Jaké možnosti na cestě ke zdraví a duševní rovnováze nabízí biodynamická psychoterapie? Jakou roli v ní hrají masáže? A proč neolupovat ochranné slupky duše najednou?

Ve své praxi se věnujete biodynamické psychoterapii. Jak byste ji popsal?

Je to psychoterapie, která ve svém přístupu ke klientovi využívá kromě mluvení také práci s tělem. K člověku přistupuje celostně, vnímá ho jako projev určité životní energie, která se nejrůznějším způsobem manifestuje na tělesné, emoční nebo mentální rovině. Současně zastává pozitivní pohled na člověka, protože tvrdí, že jádro, potenciál každého z nás je dobrý, ale že existují určité bloky, které nám brání tento potenciál plně rozvinout.

Kde se tyto bloky berou?

Obvykle vznikají během života, ale ty zásadní a nejhlubší pocházejí z takzvaného formativního období dětství, tedy v době od početí, během těhotenství, porodu až do věku šesti, sedmi let. Obecně bloky vznikají tehdy, když se něco neděje optimálně pro nás tak, jak to potřebujeme, a když to přesáhne naši kapacitu se s nevyhovující situací vyrovnat. Na svět přicházíme „čistí“, radostní a se schopností takzvaného nezávislého pocitu blaha. Ta „nezávislost“ neznamená, že se dostavuje za jakékoliv situace, samozřejmě, že okolí musí být podporující. Znamená to, že zdroj tohoto pocitu nepřichází zvenku, ale že ho máme uvnitř sebe.

Svět, do kterého přicházíme, ale není dokonalý. I naši rodiče jsou jen lidi a nejsou dokonalí, takže jejich schopnost milovat a poskytovat nám bezpečí má svoje vady. A navíc i samo dítě může situace vnímat po svém, zkresleně. Čili má nějaká očekávání, která se sice naplní, ale svým posunutým vnímáním má pocit, že se nenaplnila a že nedostalo, co chtělo. Pokud se tyto pocity v nás objeví, ať už jsou založené na pravdě nebo ne, vždy nás nějakým způsobem uzavírají, odřezávají od volného proudění naší životní energie.

Dítě má očekávání, která se sice naplní, ale svým posunutým vnímáním má pocit, že se nenaplnila a že nedostalo, co chtělo.

Jako naše obranná reakce...

Ano, protože pocity nenaplněnosti přinášejí zklamání, a kdybychom nechali životní energii proudit, bude nás to bolet. A my nechceme bolest, my chceme cítit radost. Proto si v sobě vytváříme bloky. Z toho ale také vyplývá, že jsou pro nás v jistém smyslu užitečné a že je potřebujeme. Proto není tak jednoduché a ani žádoucí odstranit je lusknutím prstu, aniž bychom nezpracovali bolest, která se skrývá za nimi. A také proto se postupuje pomalu a postupně – jenom tolik, kolik je klient schopen zvládnout.

V čem vás biodynamická psychoterapie oslovila? V čem rezonuje s vaším nitrem, v čem je vám blízká, že se jí věnujete?

(přemýšlí) Možná to, a současně je to na ní specifické, že to je jeden z mála směrů v psychoterapii, který založila žena, Gerda Boyesen, norská psycholožka, fyzioterapeutka a zakladatelka psychoterapeutického institutu. Což se také silně podepsalo na celkovém přístupu, který je záměrně a vědomě pomalý, jemný a velmi citlivý vůči klientovi – v duchu hesla „Klient je král“.

Ženský přístup se ale také promítá do cykličnosti terapie (rukou kreslí do vzduchu kruh): Tak, jako v lidském organismu funguje všechno v opakujících se cyklech, tak je tomu i v samotné psychoterapii. Buňky se obnovují, srdce nám tluče v určitém cyklu nebo jednoduše, když máme hlad, musíme ho uspokojit, tak se najíme, potrava se stráví a my za nějakou dobu zase máme hlad a dožadujeme se jídla... A tak pořád dokola. Gerda ale přišla s tím, že je důležitá nejenom aktivní fáze (rukou naznačuje stoupající část kruhu), ale i pasivní, v případu hladu je to trávení. (rukou dokončuje klesající část kruhu) Čili že pro volné proudění životní energie je důležité, aby cykly probíhaly a především se dokončovaly.

Pro volné proudění životní energie je důležité, aby cykly probíhaly a především se dokončovaly.

Jak se toto dokončování projevuje v psychoterapii?

Většina psychoterapií, protože je založili muži, se zaměřuje spíše na aktivní fázi cyklu: chce dojít k cíli, k uspokojení. Něčeho dosáhnout je mužský princip. A na této cestě se objevuje řada bloků, proč to není možné. To řeší většina psychoterapeutických přístupů.

Pro správné fungování je ale stejně důležitá i druhá část cyklu, ono trávení, aby i tam všechno dobře fungovalo a mohlo dojít ke „strávení“ poznaného. A této trávicí fázi se speciálně věnují masáže coby součást této psychoterapie zaměřené na tělo. (zamyslí se) Pracujeme také s tím, že úkolem trávicí soustavy není pouze trávit potravu, ale také trávit emoce a stres. Ve střevech je totiž velmi bohatá a silná nervová pleteň, která má určitou autonomii. Někdy se o ní mluví jako o druhém, břišním mozku. Samozřejmě nadneseně a symbolicky...Takže zvuky, které vznikají při pohybech střev, nám mohou dávat dobrou zpětnou vazbu ohledně toho, jak probíhá vnitřní proces „trávení emocí“ během biodynamické masáže.

Celostní přístup zahrnuje také práci s klientovými sny, strachy, touhami, vzpomínkami... Jak se v tom všem jako terapeut nezamotáte? Jak držíte onu pověstnou červenou nit?

(směje se) Je to vlastně velmi jednoduché: Terapeut je s klientem, s tím, co klient přináší, co se mu právě vynořuje. Úkolem terapeuta není ani tak se soustředit na sny nebo potlačené vzpomínky klienta, ale být s tím, s čím je právě v danou chvíli jeho klient a co mu dovolí vidět. Být maximálně přítomný a sledovat klientovy reakce. Důležitá je také vysoká míra intuice. Jakmile si klient totiž začne něco uvědomovat, může se v těle objevit napětí a různé impulsy. A pokud už je mezi ním a terapeutem vybudovaný bezpečný vztah, dovolí si tyto impulsy tělesně vyjádřit – protože už to není klient, kdo musí kontrolovat prostor. Může si dovolit to „pustit“, protože kontrolu převezme terapeut a zasáhne, pokud bude třeba. Zároveň má ale klient plnou svobodu a možnost proces kdykoliv zastavit.

Jakmile si klient začne něco uvědomovat, může se v těle objevit napětí a různé impulsy.

Dovolí si zakřičet, bouchnout do stolu nebo se rozpláče?

Ano, ale projevy nemusejí být ani takto dramatické, často jde pouze o jemné pohyby těla, které klient v běžných situacích nedokončuje, protože se kontroluje. Třeba jemné pohyby prstů... (zakomíhá prsty pravé ruky) Nebo vidím, že klientovy prsty se sevřou, jako by chtěl něco uchopit. Tak mu nabídnu svou ruku. A když se strefím, on ji uchopí a pohyb je dokončen. Když se nestrefím, ruku zase stáhnu a pozoruji dál, co se děje a co se vyjeví.

Připomíná mi to loďku, v jejímž dně je díra, kudy vtéká voda. A my vyléváme vodu zrovna tam, kde nám klient ukáže, místo abychom našli díru a ucpali ji. Chci říct: Není vhodnější najít zdroj, kořen problémů a vytrhnout ho než stále oštipovat výrůstky či vylévat vodu z loďky?

Někdy to tak skutečně je, že za všemi problémy člověka stojí jedna jediná událost, kterou když objeví, zvědomí a zpracuje, tak se mu velmi uleví. Ve většině případů tomu ale tak není; daleko častěji jsou zdrojem jeho potíží drobné události, pocity nebo zkušenosti, kterých si ani nemusí být vědom! Mohou pocházet z tak raného dětství nebo prenatálního období, že si na ně nemusí vůbec vzpomenout! Ale proto, aby se člověk změnil, není vždy nutné znát příčinu. A přesto ke změně dojde.

(odmlčí se) A i když je zdrojem jedna jediná událost nebo situace, tak přesto se nějakým způsobem projevuje v současném životě člověka. A on potřebuje (zdůrazní) žít v současnosti, potřebuje se naučit s tím zacházet tak, aby byl schopen žít běžný život.

Proto, aby se člověk změnil, není vždy nutné znát příčinu.

Součástí biodynamické psychoterapie je také vegetoterapie a biodynamické masáže. O co jde?

Vegetoterapii jsem právě popsal, to je to svobodné vyjádření tělesných impulsů klientova těla. Biodynamické masáže se většinou uplatňují v pasivní fázi terapie, v té takzvaně trávicí, ve které je potřeba prožité zkušenosti integrovat a dát sám sobě čas „zažít“, „strávit“. (usmívá se) Nebo se k nim uchýlíme už na samém začátku terapie, a to tehdy, pokud je klient příliš „vybuzený“ čili pokud se příliš nachází v aktivní fázi, kdy toho ve svém životě spoustu řeší a neumí „vypnout“.

Tyto masáže tedy neslouží k rozmasírování zatuhlých svalů, ale spíše k určitému „přeladěni“ organismu na jiný rytmus. Biodynamická psychoterapie totiž pracuje s představou, že lidské tělo má sebeuzdravovací schopnost a že tedy na mnoho potíží stačí pouze pomoci této schopnosti, aby se znovu dala do pohybu. Podobně jako životní energie člověka. Protože základem zdraví je volné proudění energie.

Náš tip:
Na Výcviky.cz  se dozvíte podrobnosti o jednotlivých seminářích, které se týkají tématu body-psychoterapie. Naše aktuální pozvánka se váže k dubnovému úvodnímu víkendu psychoterapie zaměřené na tělo vedeném Elim Weidenfeldem. Koho více zajímá téma narušeného vývoje během dětství, které se odráží do partnerských vztahů, navštíví květnový kurs Oidipovské období – hledání zdrojů vedený Monou Lisou Boyesen, dcerou zakladatelky biodynamické psychoterapie Gerdy Boyesen.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021