Vystupte z labyrintu karmy a žijte svobodně

12. února 2020

Chorvatský duchovní autor Adrian Kezele napsal za svůj život téměř padesátku knih se spirituální tématikou. První duchovní prozření zažil jako kluk ve třinácti letech a navždy určilo směr jeho budoucích kroků. O tomto významném zážitku i o radách, jak si na duchovní cestě bez zdlouhavého bloudění počínat, vypráví jeho poslední dílo, které Maitrea nedávno vydala. Adriana jsme prostřednictvím rozhovoru požádali, aby nám o záměru knihy popovídal blíže.

O knize Překročení karmy mluvíte jako o převratném díle. Čím si to zasloužila?

Ano, tuto knihu skutečně považuji za mé nejdůležitější dílo. Symbolizuje pro mě totiž konec cesty mého duchovního hledání. Sepsal jsem ji po více než čtyřiceti letech učení, praktikování různých technik a investigace spirituality. Ovoce, které to dosud přineslo, shrnuji právě v těchto stránkách. Nevypadá na první pohled nijak složitě, nicméně je svým způsobem revoluční. Mám z ní pocit, že přináší převratné sdělení. Mnoho knih, včetně i mých předchozích děl, promlouvá o duchovní vyzrálosti, které se lidé snaží dosáhnout prostřednictvím otázek jak zlepšit vlastní život a podobných věcí, kterých se většinou spiritualita týká. Co je však na konci duchovního hledání, o tom lidé mají málokdy ponětí. Na konci je svoboda. Nazývám ji absolutní svobodou. Tuto knihu jsem tedy tematicky věnoval absolutní svobodě. Ne typu svobody, který by čtenáře prvoplánově napadl, ale úplné svobodě od všeho.

Jak tedy chápete svobodu ve vašem pojetí?

Neřekl bych ani tolik, že je to o mém pojetí jako spíše o tom, že existuje pouze jedna svoboda. Pokud bychom rozlišovali mé nebo vaše chápání svobody, pak bychom se vydali do názorového pole. Skutečná svoboda je bezpodmínečná, nejsou s ní spjaté žádné důvody ani důsledky. Pokud něco podmíníte, není to volné a svobodné. Pokud uděláte něco na základě vaše programu nebo myšlenkového vzorce, neděláte to svobodně. Naneštěstí nebo naštěstí, kdo ví, většina lidí přemýšlí v programech. Dalo by se tomu říct karma, to slovo už dnes zná každý. Jednoduše je to vzorec, který nás nutí myslet a cítit v určitých zajetých pochodech. Pořád dokola opakujeme to stejné, jsme naprogramování naší karmou. Můžeme ale vystoupit z tohoto zajetého vzorce. To je svoboda.

„Pořád dokola opakujeme to stejné, jsme naprogramování naší karmou. Můžeme ale vystoupit z tohoto zajetého vzorce. To je svoboda.“

Což není úplně lehké a pochopitelné pro každého…

Není, protože v první řadě lidé krok do neznáma udělat nechtějí. Lidé pouze touží po lepší karmě. Přejí si obecně lepší vzorce, protože doteď fungovali v destruktivních pochodech. Začnou se tedy věnovat nějaké spirituální praxi, aby své vzorce vylepšili. To je v pořádku, nevidím v tom problém. Na konci toho všeho však zjistíme, že vzorec je vzorec. Ať už dobrý nebo špatný, stále je to vzorec. Podléháme mu a stále nejsme svobodní. V našem cíli bychom opravdu měli dojít do svobodného pole.

Kniha vyšla v nakladatelství Maitrea.

O vaší knize říkáte, že může lidem ušetřit mnoho času na cestě k poznání. Co byste se vy osobně rád před desítkami let na začátku vašeho duchovního hledání dozvěděl?

Považuji za podstatné, abychom přestali nahrazovat naše současná přesvědčení novými. Lidé se potýkají v životě s různými potížemi, protože mají zažité určité jednání. Například pěstují špatné vztahy a na základě určitého přesvědčení usoudí, že se proto musí změnit. Přijmou tím nový vzorec. To se týká nejen vztahů, ale i zdraví, byznysu, čehokoli. Mění tedy svůj zvyk na nový a lepší, což nelze označit za duchovní počínání ale za řízení života. Z duchovního hlediska byste měli rozpustit jakékoli vzorce. Někteří teď asi vůbec netuší, o čem mluvím, a narovinu říkám, že má kniha není zcela pro začátečníky. Mnoho lidí v osmdesátých a devadesátých letech minulého století přečetlo stovky různých knih, aby našli ten správný přístup. Většinou se ale nic nezměnilo. Jsou na stejném místě, ve stejném kruhu, žijí jen lepší iluzi toho všeho. Hlavním bodem je vystoupit z iluze, spatřit realitu a dělat vše bez vnějšího přesvědčení a víry. Jestli zkrátka nahradíte jeden zvyk druhým, pořád jste lapeni v karmě.

„Hlavním bodem je vystoupit z iluze, spatřit realitu a dělat vše bez vnějšího přesvědčení a víry. Jestli zkrátka nahradíte jeden zvyk druhým, pořád jste lapeni v karmě.“

Chcete tím říct, že pokud na sobě zpozoruji jistý zlozvyk a budu ho chtít nahradit lepším přístupem, vytvářím si nový falešný charakter?

Nevytváříte si pouze nový charakter, ale také novou realitu. Neříkám, že je to špatná věc, ale o tom moje kniha není. Protože jsme vědomé bytosti, existuje něco uvnitř každého z nás, na základě čeho si přejeme si svobodu. Lidé, kteří se vydají na duchovní cestu, si většinou přejí hezčí místo k žití, což potažmo ale znamená hezčí vězení. Tato touha totiž vychází z vnějšku našeho přesvědčení. Je těžké si představit, jak bychom mohli bez různých přesvědčení fungovat. V životě stále v něco věříme. Bez víry jako bychom ztratili půdu pod nohama, a také že ztrácíme.

Kde je tedy hranice mezi tím být svobodný a být ve světě ztracený?

Pokud jsou lidé zklamaní tím, co je obklopuje, snaží se to změnit. Když se jim nelíbí místo, kde žijí, přesunou se jinam. Svobodu ale nikdo nenajde v neustálém utíkání a v přesunech z místa na místo. Svoboda je bezpodmínečná. Prakticky nezáleží vůbec na tom, čemu se věnujete. Pokud si myslíte, že získáte svobodu ovlivňováním a manipulací situace, ve které se nacházíte, jste na omylu. Stále si berete vaše vězení s sebou. Nepočítá se práce, kterou děláte navenek, ale ta uvnitř. Obvykle se stává, že pokud na sobě lidé opravdu vnitřně pracují, navenek se toho příliš nemění. Zvlášť na začátku. Zažil jsem lidi, kteří překročili hranici mezi vězením a svobodou. První roky pro ně byly zajímavé a matoucí, protože zmizela touha čehokoli docílit. Zkrátka přijali vše tak, jak to je. Připomíná to kosmický zásah shůry, není to vaše volba. Svoboda nemá žádná pravidla, zkrátka je to, co je.

„Nepočítá se práce, kterou děláte navenek, ale ta uvnitř. Obvykle se stává, že pokud na sobě lidé opravdu vnitřně pracují, navenek se toho příliš nemění.“

Představím vám v této souvislosti pojem dekonstrukce iluze. Obvykle lidé věří v něco a jsou přesvědčeni, že to tak pro ně bude dobré. Vydají se za tím, ale na závěr zjistí, že se toho až tak moc nezměnilo a napadne je vyrazit zase za něčím novým. Toto kolečko si projdou několikrát. A pak se jednoho dne najednou všechno, v co věřili, rozpadne na tisíc kousků včetně jich samotných. Je to přirozené, protože naše identita je založená na tom, co děláme, tedy na pocitu já. Narážím tím na základní karmický faktor. Když vaše individuální já náhle zmizí, může to být těžké. Je to proces podobný psychóze. V mém případě to trvalo dva roky, než jsem se dal znovu dohromady.

Jaké druhy učení vás inspirovaly na vaší cestě?

Věnoval jsem se mnoha technikám. Prošel jsem i jógou, ale nezajímaly mne ani tolik pozice, jako meditace.  Účastnil jsem se různých druhů učení z Indie, ale vždy pro mě bylo těžké přijmout prostředí, ve kterém figurovali mistři a guruové. Na určitý čas se mi to líbilo, ale teď už v tom spatřuji opět jistý vzorec. Věříme v mistra, hlavně když nám slíbí osvícení. To je podle mě jeden z nejhorších programů, které existují a nachází se v samotném středu spirituality. V průběhu let jsem se však začal věnovat jyotish, hinduistickému systému astrologie, a sepsal jsem na toto téma okolo sedmi knih. Metoda jyotish hovoří také o karmě a může být užitečná jako mapa rytmů našeho života, ale v určitém stupni nechá věci skryté. Po Indii jsem studoval kulturu staré Evropy, zjišťoval jsem, co se můžu naučit z historie našeho vlastního kontinentu.

V té souvislosti k vám přišel i tanec z dob neolitické Evropy Nudanza. V čem spočívá jeho princip?

Lidé se často identifikují s maskami, ke kterým náleží zajeté vzorce. Jsou lapeni v karmě a nemají na výběr jinak, než masku používat. U tance Nudanza masky nasazujete a používáte vědomě. Je to jedna z technik, které vám můžou rozšifrovat, v jakých vzorcích jste chyceni. Během tance si vyzkoušíte různé masky, ale neidentifikujete se s nimi. Díky tomu můžete lépe pracovat na pochopení toho, co je opravdu svoboda. Máte na sobě masku? Pak to nejste skutečně vy! Nato přichází otázka, kdo vlastně jste? Kdo je ten za tou maskou? Co myslíte vy, kdo jste za vaší maskou?

„Máte na sobě masku? Pak to nejste skutečně vy! Nato přichází otázka, kdo vlastně jste? Kdo je ten za tou maskou?“

Když odložím masku přítelkyně, autorky a tak dále, nevidím nic konkrétního. Nic hmatatelného.

Jste na správné cestě. Odpovědí je totiž nikdo. Za maskou neexistuje nikdo. Celý hon za opravdovým skutečným já je tedy opět falešný. Neexistuje žádné já. Pouze jedno společné vědomí. Vše ostatní je pouze maska.

Adrian Kezele pořádá také přednášky a workshopy.

A to je to, čeho jste se dopátral na vaší duchovní cestě a sepsal jste o tom Překročení karmy?

Ano, ale pozor, nejde pouze o vědění. Jedna věc je vědět, přečíst si něco, a druhá věc je najít sebe sama, což může být strašidelné, protože vše co děláme, je založeno na pocitu já jsem a já myslím. Když překročíme tuto hranici, už tu nebude žádné další já a separovaná identita. Těžko se mi to vysvětluje a už vůbec nemá cenu si to představovat, protože pak jste to zase jen vy a vaše představa. Zkuste například upřít pozornost k tomu, odkud se berou vaše myšlenky. Víte to? Nikdo to neví. Myšlenky prostě přicházejí, nejsme jejich tvůrci, spíš jsme jejich přijímači. Nedokážeme kontrolovat to, co k nám přichází.

Když jste říkal, že kniha je vaším duchovním vrcholem, znamená to pro vás konec veškerého hledání?

To bych netvrdil. Konec duchovní cesty není rovnítkem pro stav, kdy si řeknete dobrá, udělal jsem všechno, co jsem mohl, všechno už vím a není tu nic dalšího na práci. Spíše zmizela snaha po úspěchu. Už nehledám, ale netvrdím, že jsem našel. Nenašel jsem nic, protože není co najít. Existuje zkrátka jen prosté žití. Ten starý Adrian už do proudu žití nijak nezasahuje. Pokud jsme lapeni ve vzorcích a snažíme se do života stále interferovat, život neplyne skrze nás. My takovým přístupem ze života ukrádáme, protože od něj něco chceme. Pokud s tím přestaneme, život začne plynout. A je to krásné.

„Už nehledám, ale netvrdím, že jsem našel. Nenašel jsem nic, protože není co najít. Existuje zkrátka jen prosté žití.“

*****

Adrian Kezele přijede v březnu poprvé do ČR a bude zde mít přednášku a workshop. Můžete si také pořídit jeho knihu Překročení karmy, která byla nedávno přeložena do češtiny.

Autor článku: Lenka Nechvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

Q1 + Q2

1. – 11.4.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021