Začínal jsem v ráji

22. března 2011

Láska je jako karavana: nenajdeš v ní nic, co jsi do ní nepřinesl – toliko o lásce perské přísloví. A vlastně to platí o všem, co nás obklopuje; i o tak materiální záležitosti, jakou je jídlo. Své o tom ví Vašek Stanislav jeden ze dvou mužů, kteří mají na starosti vegetariánskou nekuřáckou restauraci MAITREA.

Vašku, jak ses dostal k pohostinství, víme – jablko nespadlo daleko od stromu. Co v tobě ale vzbudilo zájem i o jiné věci než primárně materiální?

Šlo to postupně. Jednou jsem zkusil meditovat podle útlé knížečky starého indického mistra Patandžaliho, kde popsal velmi jednoduchou hodinovou meditaci. Říkal jsem si, no to nic není, co na tom všichni mají, to přeci musím zvládnout. Tak jsem se rozhodnul, že to zkusím a skutečně jsem hodinu meditoval. A během toho jsem zažil něco tak krásného, že jsem na to v životě nezapomněl. A to mě tak nakoplo, že jsem u toho zůstal.

A dál to šlo jak?

Různými cestami. Chodil jsem na holotropní dýchání a z něj jsem se dostal až do brazilského pralesa do jedné komunity, kde jsem nějakou dobu pobýval. Oklikou jsem se potom dostal do Indie a k tibetskému učiteli Dzogchenu, kde jsem trochu zakotvil.

(...) proč je dobré být vegetarián. A ona nám odpověděla větou, na kterou nikdy nezapomenu: Zeptejte se svého srdce.

S jakou představou ses z Indie vrátil?

Že budu vegetariánem. Navždycky. Naší tamní učitelky jsem se jednou zeptal, proč v Indii nejí maso a proč je dobré být vegetarián. A ona nám odpověděla větou, na kterou nikdy nezapomenu: Zeptejte se svého srdce. A v tom je všechno.

Je to drsné, ale kdyby se člověk dostal na jatka a viděl strach, s jakým jdou zvířata koridorem smrti na svou poslední cestu, kam jdou jenom proto, že lidi si rádi dávají masíčko, tak by hodně zvažoval, jestli si ho dát, nebo nedat. Tak jsem nějakou dobu maso opravdu nejedl.

Nějakou dobu… V jednom rozhovoru ses vyjádřil, že „máme poslouchat svoje tělo, ne svoje chutě“. Reagoval jsi tím na fakt, že sice provozuješ vegetariánskou restauraci, současně si ale rád dáš občas maso. Takže to nesouvisí ani tak s masem jako s kvalitou života zvířat?

Naprosto. Něčím mi přijde zajímavá idea košér masa, kdy je zvíře sprovozené ze světa rituálně, někdo se za něj pomodlí a udělá za něj ceremoniál. Třeba v Tibetu mniši a buddhisti jedí maso, protože nemají moc jiných živin, ze kterých by mohli vyžít. A podle tamní filosofie, když se za zvíře pomodlí, než ho sní, tak mu pomáhají dostat se z věčného koloběhu smrti a znovuzrození.

Druhou rovinou je fakt, že kdyby lidé jedli maso skutečně jenom tehdy a tolik, kdy a kolik ho potřebuje jejich tělo, tak by nemusela existovat obrovská jatka, ale byly spíš malé biofarmy, kde by zvířata žila v normálních přirozených podmínkách. A kdyby se za ně dělaly také určité rituály, tak by tady obrovsky ubylo strachu. Na celé planetě jsou miliardy zvířat, které se bojí. A to se promítá do celého jejího energetického pole.

Takže možnost, jak tenhle přístup aplikovat u nás, v našich podmínkách vidíš právě v biofarmách nebo malých ekofarmách?

Přesně tak, protože v nich mají zvířata lepší podmínky. Stále víc lidí dneska mluví o bioproduktech. Někdy se to zase přehání a stává se z toho tak trochu byznys, ale na druhou stranu si myslím, že do budoucna bude lidi víc zajímat, odkud je maso, obilí nebo mouka, kterou chtějí koupit. Podle mě si lidé brzy uvědomí vztah mezi jídlem a tím, jak se cítí.

Poradíš, jak se stát vědomým i v tom nejběžnějším a nejčastějším okamžiku života, jakým je přijímání stravy?

To je dobrá otázka. Nedávno jsem na to myslel a říkal si , že by bylo skvělé, kdyby lidé dokázali držet třeba den půst a následující den si dali nějaké opravdu hodně dobré jídlo. Třeba raw food, což je teď novinkou ve stravování.

Říká se mu také syrové jídlo, ale ve skutečnosti není úplně syrové. Jsou to jídla, která se připravují ve speciálních zařízeních při teplotě maximálně čtyřicet stupňů Celsia. Výhodou je, že si zachovají všechny vitamíny a enzymy, a díky tomu z nich vystoupí jejich chuť. Tady v restauraci bychom tento typ jídel dělali moc rádi, chystáme se na to.

Z vlastní zkušenosti odhaduji, že po půstu by chuť takového jídla vynikla daleko víc.

Právě o to jde! Dát si po půstu jako první jídlo opravdu nějaký dobrý fresh džus nebo koktejl a dívat se, co to dělá s tělem a s myslí, to je zážitek. A zkusit k tomu ještě dechové cvičení, třeba pránajámu. Tak si vlastní zkušeností ověříš, že potraviny s tebou opravdu něco dělají. Až bude příště půst, zkus naše super food, což jsou čerstvé koktejly nebo fresh džusy mixované spolu s mladým ječmenem.

V našem povídání jsme se toho už trochu dotknuli: Jak spojit tak materiální oblast, jakou je jídlo a strava, s duchovnem?

Asi přes vlastní zkušenost, jak jsem o tom mluvil. Třeba když medituješ, tak aby ses někam dostala, musíš mít určitou jasnost mysli a hodně energie. Při meditaci sedíš docela dlouho, takže tělo by mělo být jednak procvičené, aby tě nebolela záda a nemusela ses pořád vrtět a aby se ti dobře dýchalo. A pak musíš mít dostatek energie, ale ne z hutného, těžkého jídla, to otupuje a uspává.

Když si dáš lehké, svěží jídlo, tak máš daleko víc energie, nejsi ospalá a máš jasnou mysl, díky čemuž se v meditaci dostaneš dál. Takže jak se to dá spojit? To se právě musí spojit, jinak neuděláš pokrok. Podle mě kdo chce mít hlubší zážitky, musí mít procvičené a zdravé tělo a mít průchozí energetické kanálky, nádís, aby bylo možné se spojit s myslí. K pročištění nádís skvěle funguje pravidelné popíjení malého množství horké vody.

Tento zvyk pochází z ájurvédy, ne?

Ano a opravdu to funguje, ale je třeba opravdu vytrvat a být důsledný. Je to trochu řehole, ale vyplatí se to. Nedrží se při tom žádná hladovka, ale jí se lehká a zdravá jídla. Z každé očisty těla nebo meditace je dobré si udělat návyk, jako je denní hygiena a čištění zubů.

Chystáte v restauraci MAITREA nějaké novinky? Jednu už jsi naťuknul, a tou je rawfood…

Ano, to bychom tady rádi zavedli. A také máme kuchaře, který touží, a my s ním, po ájurvédské kuchyni. Takže bychom rádi nabídli kombinaci zajímavých a energicky vyladěných jídel, které asi nebudou příliš komerční, ale lidé, kteří už nějakou dobu meditují a něco o tom vědí, si je budou dávat rádi. Ale zrovna rawfood je tak dobré, že podle mě osloví daleko širší skupinu lidí.

Ale zrovna rawfood je tak dobré, že podle mě osloví daleko širší skupinu lidí.

Budete s přípravou ájurvédské kuchyně s někým spolupracovat? A kde budete čerpat inspiraci?

Náš kuchař Petr Kapek se už dlouho zabývá ájurvédskou kuchyní, dlouho ji studoval a něco nám už uvařil, takže dáme hodně na něj. A pak bychom se také rádi poptali pana doktora Freje z ájurvédské kliniky v Nuslích, co si myslí, že by bylo nejlepší udělat pro lidi v takhle velkém měřítku.

V čem je ájurvédská kuchyně jiná?

Všeobecně tato kuchyně preferuje energii Sattvu. Ájurvéda totiž rozlišuje tři energie: Tamas, Radžas a Sattva. Jenom krátce k jejich rozlišení. Tamas je energie, která drží věci pohromadě, vyjadřuje tuhost, pevnost, a když je jí hodně, člověk je unavený, otupělý, nejde mu učení, je až moc uzemněný. Radžas vyjadřuje energii ohně, to je dynamika, vášeň, dravost. Má-li ho někdo víc, než je zdrávo, je urychlený, divoký, pořád něco chce a pořád není spokojený. Sattva energie vyjadřuje čistou radost, jemnost, smysl pro krásu a nejlépe ji vystihuje ovoce, zelenina, oříšky, i koření.

A jak se tohle všechno projeví do chystaných novinek?

Ájurvéda kromě toho také pracuje se třemi základními typy lidí, vata, pitta, kapha. Naším cílem bude nějakým způsobem pokrýt alespoň tento základ, tedy nabídnout od každého typu alespoň jedno jídlo. Nebo vymyslet jídlo, které se hodí pro všechny typy.

Přemýšlel jsi někdy, co bys dělal, kdyby sis nevybral oblast pohostinství?

Chtěl jsem být zpěvákem, moc rád zpívám a také hraji na nějaké hudební nástroje. Takže bych byl zpěvákem a skládal bych hudbu, což ale dělám tak jako tak. Takže vlastně jsem zpěvákem, akorát že mě nikdo nezná (směje se). Nebo bych byl hercem. Hodně mě bavilo herectví, chtěl jsem jít na DAMU. Tak buď herec nebo zpěvák.

A ještě otázka na závěr: Prosím tě, jak je to s tím rájem..?

Tam jsme vlastně začínali všichni a pak jsme spadli do samsáry… (směje se) Začínal jsem v ráji, Restaurace a jídelny (zkratka RAJ, pozn. aut.), už můj táta byl vedoucí restaurace a mamka provozní. Takže jsem vyrůstal v restauracích a hotelech, v tomhle prostředí jsem byl odmalička. Logicky jsem se tedy vyučil číšníkem. Takže posunout se z tohoto prostředí někam jinam byla pro mě velká transformace. A myslím, že kromě meditace mi také hodně pomohlo právě jídlo.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021