Ženy mohou nalézt své místo v kruhu žen

25. listopadu 2009

Barbora Nádvorníková vede v Domě osobního rozvoje pravidelné večerní ženské skupiny v cyklu Ženské šamanské rituály, pořádá víkendové ženské semináře, pracuje s metodou rodinných konstelací a organizuje semináře zahraničních lektorů, konference systemických konstelací a různé koncerty. V květnu 2009 napříkad v Praze zorganizovala koncert Devy Premal.

Jaká je vaše původní profese?

Vystudovala jsem obchodní akademii a po maturitě v 18 letech jsem odjela na delší dobu do Irska. Nebylo to tenkrát lehké především kvůli jazyku, ocitla jsem se sama uprostřed cizí země, pracovala jsem v restauraci, na baru, v hotelu, ale byla to skvělá škola života a dnes vidím, že to bylo jedno z mých nejdůležitějších životních rozhodnutí.

Nechtěla jste pokračovat ve studiu na vysoké škole?

Rodiče a učitelé ze střední školy si to přáli, ale já jsem slyšela obrovské volání, nevěděla jsem sice odkud a kam, ale věděla jsem, že to není o univerzitě ani o místě, kde zrovna žiji - a tak jsem odjela. Myslím, že celé to moje hledání bylo započato právě v Irsku.

Až teď, po letech, jsem začala studovat Fakultu humanitních studií UK v denním studiu, což se při typu mé práce celkem dá. A mám pocit, že díky životním zkušenostem a určitému životnímu zakotvení se mi studuje mnohem lépe. V 18 letech bych snad ani neměla na některé věci, třeba na filozofii, kapacitu. Teď je mi to všechno daleko bližší, pochopitelnější.

Co všechno tedy v současné době děláte?

Teď se živím více méně produkcí, to mě baví a svými semináři, případně osobními konzultacemi s klienty. Nějaký čas jsem pracovala na půl úvazku v produkčním týmu MAITREI - to bylo moc hezké období, protože jsme začínali, a bylo úžasné tvořit něco nového, podílet se na programu, vychytávat detaily apod. Dělala jsem semináře zahraničních a českých lektorů. Po čase jsem odešla na volnou nohu, protože jsem nestíhala a teď s produkčním týmem spolupracuji externě.

Pro MAITREU jsem zorganizovala např. koncert Devy Premal. Do Česka jsem také pozvala Carolyn Hillyer a Nigela Shawa, spolupracovala jsem na koncertu brazilského hudebníka Cariocy a anglického barda Damh the Barda ve spojení s Pohanskou českou federací. Carolyn jsem „potkala“ skrze její hlas, mytické obrazy a do morku kostí se vpíjející hudbu a byla to láska na první pohled. Nesmírně mě oslovila a já věděla, že se s ní musím setkat.

S přítelkyní Petrou jsme odjely na týdenní setkání 300 žen v anglickém Dartmooru, který Carolyn organizovala, a tam padlo rozhodnutí ji přivézt do Čech. Koncert byl úžasný a workshop taktéž. Akce dělám většinou od začátku až do konce sama, takže si najdu člověka, kterého bych chtěla pozvat a dělám propagaci, marketing, produkci, prostě všechno, co tím souvisí.

V programu Domu osobního rozvoje MAITREA od jeho počátku nacházím vaše Ženské šamanské rituály. Oč jde?

Tyto ženské skupiny dělám už třetím rokem, v MAITREI běží druhý cyklus ročního setkávání. Jde o večerní setkávání žen, které se konají během celého roku každý měsíc. Jsou vždy navázány na lunární fázi, většinou úplňky a provázejí nás patronky různých období a ženských aspektů.

Proč jste začala právě s ženskými skupinami a z čeho při nich vycházíte?

Ve svém přirozeném hledání jsem si uvědomila, že začínám hledat místo, kam patřím, kde mám svoji sílu, kde je můj zdroj. A nějak jsem věděla, že je to vše spojené s ženskou tváří božství, které promlouvalo a bylo cítit v přírodě, v přirozených cyklech, pohanských svátcích, jako něco divokého a živelného, co volalo. Asi je nesmyslné rozdělovat „to božské“ na mužskou a ženskou část, protože v posledku je to Jedno, jeden velký oceán, ve kterém se jako kapky v moři rozpustíme. Ale ta cesta k němu vede různě - pro mne skrze tu ženskou tvář.

Je nesmyslné rozdělovat „to božské“ na mužskou a ženskou část, protože je to Jedno, jeden velký oceán.

Potkala jsem přirozeně knihu C. P. Estés „Ženy, které běhaly s vlky“ a spoustu dalších inspirativních knih, především na cizojazyčném trhu. Začala jsem se zajímat o pohanství, šamanismus a čarodějnictví. Také mě hodně zajímala keltská a řecká mytologie a hledala jsem, zda je v tom všem něco, z čeho právě já můžu čerpat.

Už tenkrát se u nás konaly na různých místech ženské skupiny, ale mě v nich tenkrát chyběl nějaký spirituální přesah. Možná v nich byl a já jsem ho jen necítila, nevím, ale stále mi něco chybělo, tak jsem se rozhodla, že to zkusím sama. Před třemi lety jsme tedy s Petrou začaly dělat taková setkávání svolávaná k určité měsíční fázi a tematizující jednotlivé archetypy bohyně a na to pak navázal celoroční cyklus třinácti úplňků a klanových matek - to už v Domě osobního rozvoje.

O těchto večerech se scházejí stále stejné ženy nebo jde o skupinu otevřenou?

Loni byly skupiny dvě. Jedna byla uzavřená a chodilo do ní pravidelně 15 žen po celý rok. Byl to určitý závazek, že se opravdu budeme každý měsíc scházet a bylo to hodně intenzivní. Druhá skupina byla taková polootevřená - mohly přijít i ženy, které se třeba po půlroce o skupině dozvěděly. Některé přišly o pár měsíců později a cyklus dokončily, jiné přišly třeba třikrát, a pak se přihlásily na víkendový seminář, jiné přišly jednou a dál se neobjevily atd. Obě skupiny měly něco do sebe.

Takže děláte i víkendové ženské semináře?

Ano, organizuji je většinou v přírodě. Když pracujeme celý víkend, cítím, jak k tomu potřebuji být v kontaktu s přírodou a jejími přirozenými silami. Víkendová setkání jsou vždy navázaná na nějaký přírodní, pohanský svátek, který zrovna v přírodě v kole roku přichází například na jarní či podzimní rovnodennost. Semináře sledují poselství toho konkrétního období, konkrétního data plus to, co zrovna ona konkrétní skupina přinesla.

Na víkendových seminářích je prostor i pro individuální práci, kdy pracuji metodou rodinných konstelací, šamanských rituálů, prožitkových cvičení, tance, začleňujeme i práci s tělem, aura somou atd. Na semináři pro muže i ženy společně, který někdy dělám s Janem Bílým, jsme nedávno v rámci ženské části dělaly, my, ženy, obřad pro dívčinu, která se měla brzy vdávat. Byl to nádherný svatební rituál - příprava na ten velký předěl v životě ženy.

Jakou mají vaše ženské skupiny kapacitu?

Bylo nás i 35, ale to je už pro mě hodně. Potřebuji na skupinu „dosáhnout“, cítit ji. Většinou se nás schází něco přes dvacet.

Projevuje se nějak věkové rozvrstvení ve skupinách?

Chodí ženy všech věkových kategorií. Na jeden seminář přijela maminka s šestnáctiletou dcerou a na další dcera s maminkou, které bylo přes šedesát.

Mluví ženy o tom, co jim tyto skupiny dávají?

Samozřejmě. Nejvíc v tom zaznívá, že je to prostor, který si berou jen pro sebe, kde jsou ony samy, mohou potkat sama sebe, nic nemusejí aktivně konat a můžou se spojit se svým zdrojem a z něj čerpat. Nedávno jsem našla You Tube nahrávku, kde byly ženy, které se sešly na Václavském náměstí u sv. Václava. Na pět minut udělaly kruh a jenom tam tiše, mlčenlivě stály. A k tomu někdo poznamenal úžasnou větu v tom smyslu, že „ženy mění svět tím, že nic nedělají“.

A k tomu někdo poznamenal úžasnou větu v tom smyslu, že „ženy mění svět tím, že nic nedělají“.

A mně se to hodně spojilo s našimi skupinami - tam není žádná velká aktivita a práce, ale jenom tím, že tam ženy společně jsou, sdílejí svoje životy, smích i slzy, vidí se a slyší se, vzájemně se zrcadlí skrze své zkušenosti, se může něco měnit. A to je to, o čem ženy často mluví.

Proč tyto skupiny nazýváte Ženské šamanské rituály?

Součástí večera je i šamanská cesta. Je to vlastně vedená meditace, bubnujeme při ní na buben, který se využívá k navození lehčího transu.

Na buben typu djembe?

Ne. Je to kulatý buben s paličkou. Cesta je vždy provázena nějakým záměrem, který je určen tématem daného večera, jeho patronkou. Záměr je určen pro celý kruh, každý ho vezme za svůj a vedenou meditací, bubnováním, imaginací si ženy jdou pro nějaké poselství, potkají se s nějakým aspektem ženství. Potom se ještě mluví o tom, co jim přišlo, sdílí se, s kým téma jak rezonovalo apod.

Mluvila jste o patronce večera. Koho tím myslíte?

Patronek cyklu je 13, tak jako je v roce13 úplňků. Tento cyklus je založen spíš na indiánských spirituálních tradicích, takže pracujeme s kruhem 13 babiček, clanmothers, klanových matek. Jsou to například Strážkyně vnitřní síly, Strážkyně obřadů, Patronka lásky, Léčitelka - prostě různé aspekty toho velikého ženství.

Pracujete hodně s rituály, viďte?

Myslím, že na dnešní době je úžasné mimo jiné to, že znovu objevujeme rituály a můžeme je dělat. Rituály hodně ulehčují přechody, změny, které s sebou praktický život přináší, a člověk je potom nese lépe. Dělala jsem předsvatební rituál, obřad rozloučení, rituál první menstruace, spoluvedla jsem pohanskou svatbu, moc ráda tvořím a vedu individuální i skupinové rituály.

Jaké máte plány do budoucna?

Víte, já se nechávám vést. Zjistila jsem, že je pro mě hodně důležitý impuls, jakési „volání“. Už jsem zorganizovala, udělala pár věcí, které se opravdu povedly. Nechci ale věci dělat jen proto, že byly úspěšné. Takže jsem asi dva měsíce čekala na impuls a teď připravuji pro rok 2010 další roční cyklus ženských setkávání, ale jeho patronkami už nebudou ony klanové matky - chtěla bych, aby byly trochu evropštější, bližší nám ve středu Evropy. Takže uvažuji nad různými aspekty z evropských mytologií - třeba z keltské. Nebo bych chtěla zkusit najít principy ženství v pohádkách - vždyť pohádkové postavy - tkadleny, ježibaby, královny - s námi nějakým způsobem rezonují...

Jinak připravuji další semináře, v nejbližší době Dragon Time, což je seminář o menstruaci jako posvátném čase v životě ženy a o tvořivé energii, kterou s sebou tento čas může přinést, také jsme pozvaly avalonskou kněžku Katinku Soetens z Velké Británie, která zde v prosinci povede večerní obřad Moonlogde Bohyně, plánujeme opět koncert Devy Premal a chtěla bych pro MAITREU pozvat dalšího skvělého muzikanta, skladatele duchovní hudby Stephana Micuse.

Co je, podle vás, pro ženy v dnešní době zvlášť důležité?

Myslím, že pro každého je důležité znát svoje místo. Možná proto jsem začala s rodinnými konstelacemi, které člověku jeho místo nějakým způsobem ukážou. V ženských skupinách to jde ještě dál - ženy můžou nalézt svoje místo v kruhu žen, což je dnes hodně vzácné, protože dnešní svět je orientován na konkurenci, výkony, vítězství a přirozená ženská laskavost, konejšení se vytrácí.

Vždy znovu mě překvapí, že do našich ženských skupin chodí i vysoce postavené ženy z managementu, které na nich zjihnou, odloží svého vnitřního muže - bojovníka a znovu objevují svoje ženství. A zjišťují, že ženský princip není o soutěžení, ale že dává prostor všemu, co je ženská podstata - a ta má tisíce tváří.

Autor článku: Helena Chvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021