Žijme teď a tady, žijme své sny

29. května 2013

Michaela Sklářová působí již deset let na jihu Čech, v Českém Krumlově a Českých Budějovicích. Před dvěma lety otevřela své Světlo Slunce, centrum pro osobní a duchovní rozvoj, i v Praze, kde v současné době žije. Prostor jejího centra včetně přilehlého sympatického dvorku v pražském Karlíně na mě působil velice příjemně a uvolněně.

Co vaše centra Světlo Slunce, ať už českokrumlovské nebo pražské, zájemcům nabízejí?

Podtitulem Slunce Světla je centrum pro rozvoj osobního a duchovního zdraví nebo ještě lépe rozvoje. Když jsem na tuto cestu vykročila, chtěla jsem především poznávat různé alternativní směry a metody léčení, protože jsem sama měla zdravotní problémy. Na to tehdy plynule navázala další činnost, kterou jsme s kolegy zorganizovali – rekvalifikační kurzy pro ženy a matky. Propojovali jsme podnikání s rozšiřováním obzorů a poznáváním sebe samé z pohledu Východu a toho, čemu se dnes říká ezoterika. A protože mojí láskou je od počátku staré čínské cvičení čchi-kung, kterému se věnuji již šestnáct let a cítím je jako svoji srdcovou záležitost, tvoří základ činnosti Slunce Světla právě toto cvičení.

Takže v tomto prostoru, kde spolu nyní sedíme, se cvičí čchi-kung ?

Ano a také zde probíhá škola přírodní léčby, kterou jsem vytvořila. Kdo se o tento směr zajímá, může se zde blíže seznámit se základy čínské medicíny a jejím pohledem na život a zdraví člověka. S tím čchi-kung úzce souvisí, protože rozpohybovává energii tak, aby šel život tím směrem, jak má.

Zároveň prostor Centra také využívají lektoři různých seminářů osobního rozvoje. Takže se zde odehrávají rodinné konstelace, metamorfní techniky, jóga nebo hormonální jóga pro ženy.

Program školy přírodní léčby je většinou víkendový a ve všední dny si sem lidé nejčastěji můžou přijít zacvičit nebo si poslechnout večerní přednášku.

Na co konkrétně se ve svých programech nejvíce zaměřujete?

Aby se člověk dokázal propojit sám se sebou, zklidnil se, naučil se dýchat, dokázal být tady a teď. To je základ naučit se být v přítomnosti a čchi-kung je nástroj, který nám v tom může pomoci. Ruku v ruce s tím jde, že se v člověku obnovuje tok energie a život se projasňuje.

Jak jste se k této činnosti vůbec dostala?

To už je skoro dvacet let. Po maturitě jsem odešla pracovat do zahraničí a protože jsem zřejmě nebyla ještě vnitřně ztotožněná s odchodem od rodičů a z Čech, byl pro mě ten přechod natolik těžký, že to nakonec vyústilo ve zdravotní problémy. Trpěla jsem velkými bolestni zad a kloubů, zvracela jsem krev a přitom lékaři tvrdili, že mi nic není, že na mě nic neshledali...

Trpěla jsem velkými bolestni zad a kloubů, a přitom lékaři tvrdili, že mi nic není, že na mě nic neshledali...

Začala jsem tedy hledat sama nějakou cestu, jak se z toho dostat, chodila jsem na masáže a v knihkupectví jsem tehdy objevila knihu o józe a pak čchi-kung pro začátečníky – 1. díl knihy Qigong, cviky pro práci s vnitřní energií od Pavla Kaly a Zdeňka Kurfürsta. Cítila jsem, jak ta kniha ke mě promlouvá a pak jsem opravdu dva roky dvakrát denně poctivě čchi-kung cvičila. Dělala jsem tehdy dvanáctky, abych vydělala peníze, pracovala jsem od šesti hodin ráno, ale vstávala jsem kolem čtvrté, abych mohla chodit cvičit do přírody.

Pak jsem přidala ještě meditace a upravila jsem stravu a postupně jsem zjistila, že tyto tři věci jsou dostatečným základem, aby se člověk začal navracet zpět k sobě a k tomu, co mu dělá dobře.

Cvičení v přírodě nabíjí

Jak dlouho tato vaše regenerace trvala?

Začala velmi rychle – první změny jsem začala pociťovat asi za měsíc, do tří měsíců ještě výrazněji. Tehdy jsem ještě nepotkala žádného učitele, praktikovala jsem čchi-kung sama za sebe. Začala jsem se propojovat s místem v přírodě, kde jsem cvičila, cítila jsem, jak mnou projíždějí energie nebe i země, celá příroda se mnou najednou komunikovala...

(...) První změny jsem začala pociťovat asi za měsíc, do tří měsíců ještě výrazněji. Tehdy jsem ještě praktikovala čchi-kung sama za sebe...

Měla jste zřejmě mimořádné prožitky.

Ano, měla. Týkalo se to i mých hlubokých snů, vybavovaly se mi nesmírně živé zkušenosti, zjistila jsem, že moje sny ke mě velmi intenzivně promlouvají, že co se mi zdá, to se mi děje. Zpočátku jsem po tom nijak nepátrala, ale potom jsem začala zapojovat hlavu, mysl a tím jsem to v podstatě narušovala.

Nabízíte i individuální konzultace. Jak konkrétně s lidmi pracujete?

Hodně se snažím vycházet z bodu „teď“ – aby si člověk uvědomil, kam může jít, co ho ovlivňuje, co si převzal do své mysli a co ho zatěžuje. K tomu, když se chce člověk zbavit věcí, které ho zatěžují, jsou úžasný nástroj rodinné konstelace. Jako metoda jsou konstelace fascinující v tom, že když s nimi pracujete, můžete se dostat do momentu, kdy víte, že nic nevíte, a musíte jenom počkat, co to přinese. Nevstupovat do procesu, nedělat žádné hapy endy..,

Vaší láskou je čchi-kung. O co v něm, podle vás, jde?

Čchi-kung nás učí pěstovat svůj vlastní život, porozumět sám sobě, slyšet impulsy a signály svého těla a uchopit svoji mysl, která nám často dělá komplikace, protože v hlavě vytváříme zbytečné myšlenky, které nás odvádějí od přítomnosti. A právě tehdy ztrácíme energii, nejsme v rovnováze, ve které bychom měli být. Tady a teď, v přítomnosti.

Čchi-kung nás učí pěstovat svůj vlastní život, porozumět sám sobě, slyšet signály svého těla a uchopit svoji mysl...

Co mě ale na tomto cvičení nejvíc fascinuje, je to, že se dá praktikovat kdykoli a kdekoliv; venku, doma, jsou i dechová a vizualizační cvičení. Když teď žiji v Praze a musím se pohybovat městskou hromadnou dopravou, zaujmu třeba v metru základní postoj, uvolním pánev a jsem plně tady a teď, nedovolím, aby mi mysl stále někam odbíhala. Nikdo to samozřejmě ani nepozná.

To je ale přesný opak toho, co jsme se po léta učili: Abychom sami sebe potlačovali a věnovali pozornost hlavně druhým, a také „budoucnosti“...

Právě proto je to pro mnohé z nás tak těžké. Pro mě byl silným zážitkem pobyt ve tmě, kde jsem prožila osm dní. Tam jsem si naplno uvědomila, jak je naše pozornost v životě neustále směřována někam a k něčemu, pryč, ven ze sebe. A jak nejsme schopni vtáhnout se do sebe. Není samozřejmě nutné, aby se každý zavíral do tmy, i když některým, např. našim politikům bych to rozhodně doporučila. Právě čchi-kung může každému pomoci žít vědomě tak, aby si uvědomoval svoje tělo, jestli ho něco bolí, jaké má pocity, jestli prožívá emoce...

... a co dělají emoce s jeho tělem...

Ano. Často podléháme naštvanosti, smutku, někdy i přílišné radosti. Podle čínské medicíny však všechny extrémy tělu škodí. V malé míře jsou samozřejmě takové emoce ku prospěchu, ale ve velkém škodí. Čchi-kung nám zároveň může pomoci i v tom, že učí na ničem nelpět, pouštět věci, myšlenky, lpění na blízkých lidech, na hmotě – přitom samozřejmě nemluvím o nějakém „ulítávání“.

Čchi-kung nám zároveň může pomoci i v tom, že učí na ničem nelpět, pouštět věci, myšlenky, lpění na blízkých lidech, na hmotě...

Osobně mám zkušenosti např. s lidmi po těžkých operacích nebo s těmi, kterým skončila nějaká životní etapa, ať už třeba rozvodem nebo smrtí blízkého člověka, a oni se z toho nedokážou sami dostat. Když tito lidé najdou cestu do naší skupiny, už její podpora je léčivá. K tomu čchi-kung pomáhá dostávat energii do orgánů, kde je zablokovaná, umožňuje pocítit, jak se energie rozpohybovává, vnímat, kde je sám člověk zaháčkovaný, co neumí rozpouštět a pouštět od sebe. Není to jednoduché, ale je to první fáze toho, že se přes zlom ve svém životě mohu přehoupnout a jít dál.

Když vás tak poslouchám, cítím, že pro vás čchi-kung není jen cvičení...

Cítíte to správně. Vnímám, že čchi-kung je práce s energií, práce s životem jako takovým, napojení se na svoji prapodstatu, spojení s něčím, co nás převyšuje, a co mi dává možnost uslyšet svým vnitřním sluchem, kam mám jít, abych nebloudila.

Moc ráda bych čtenářům tohoto rozhovoru řekla: Žijte teď a tady! Buďme všichni plně přítomní, abychom člověka, s nímž se setkáváme, vnímali přes srdce a skutečně s ním v ten moment zůstali. Jsme naučení pořád něco plánovat: Až dosáhneme tohoto, pojedeme tam a tam, uděláme to a to... Ale to je přesně ten moment, kdy nám spousta věcí uniká!

Žijte své sny, jděte si za nimi. Protože nikdo z nás neví, kam má určitý člověk dojít, ale jeho duše to ví. A pokud máme chuť a sílu své sny, své volání následovat, jsme velmi odměněni: svou vnitřní spokojeností, radostí z toho, že žijeme tady v těle a můžeme svůj potenciál naplnit.

Žijte své sny, jděte si za nimi. Protože nikdo z nás neví, kam má určitý člověk dojít, ale jeho duše to ví.

Následovat své sny bývá někdy hodně těžké, protože v životě se nejvíc bojíme velkých změn jít do něčeho nového a často raději setrváváme ve starých „kolejích“.

I mně se to na podzim stalo, a to i po letech práce na sobě a praktikování čchi-kung. Věděla jsem, že chci jít do Prahy, vysnila jsem si přesně místo, jaké pro své centrum chci, všechno do sebe krásně zapadalo... Ale když jsem zařídila, co byla nutné, a centrum jsem nastartovala, byla jsem z toho tak vyčerpaná, že moje mysl měla tendenci vracet se do Krumlova a sugerovat mi „tam už to máš zaběhlé, tam to znáš, tam ti bylo lépe“...

... a máš to vůbec zapotřebí?

Přesně. A tenhle rozpor, vnitřní konflikt bohužel způsobil, že jsem o sobě začala pochybovat, zda to vše dělám správně. Byla jsem velmi zkoušená, zda vydržím, ale prošla jsem. Jde o to věřit a pochopit, že tady a teď nejsme náhodou...

Náš tip:

Podívejte se na webové stránky Světla Slunce, zda byste zde nenačerpali inspiraci pro kvalitnější a radostnější život ve zdraví. Nebo přijďte rovnou na návštěvu, ať už do pražského Karlína nebo do Českého Krumlova!

A pro toho, kdo by si chtěl zacvičit čchi-kung sám, ať už doma nebo v přírodě, máme tip: Nakladatelství MAITREA vydalo dva filmy, které Michaela Sklářová kdysi vytvořila, nyní v nové upravené podobě: Osm kusů brokátů a Taichi čchi-kung.

Autor článku: Helena Chvátalová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021