Život tady a teď je mystérium!

22. března 2012

První prožitek „probuzení“ měl ve svých dvanácti letech a potom strávil řadu let tím, aby pochopil, co se tehdy stalo, a aby se do toho stavu znovu vrátil. „A i když jsem byl teprve teenager, došlo mi, že když tento hluboký stav mohu zažít já, mohou ho zažít i lidé kolem mě,“ říká Tim. A tomu se v současné době vlastně tak trochu věnuje. Tak trochu dost.

Pracujete s tématem života život tady a teď. V čem je podle vás jiný?

(dlouze přemýšlí) Pro mě osobně to je pocit, že se v tom okamžiku odehrává obrovské mystérium. Když vstoupím do okamžiku, do příběhu Tima Freka, tak uvnitř něj naprosto chápu a rozumím tomu, co se děje. „Jsem Tim, právě s vámi mluvím přes skype, je to příjemné....“ To všechno je skutečné. Když ale vstoupím přesně do toho momentu, je to neuvěřitelné nepřestávající mystérium! Mystérium, že jsem naživu, že se děje tohle všechno, že vnímám, cítím a vidím...

A vůbec to největší, co se mi stalo, když jsem se dostal do okamžiku tady a teď a vnímal svůj dech, bylo, že jsem vystoupil z popisování konceptů a příběhů a místo toho vstoupil do prostého údivu ze života. A najednou všechno daleko víc ožije!

Co to znamená?

Citlivost vůči všemu je najednou daleko bohatší stejně jako je daleko hlubší prožitek, když se spojíte s tím, co to znamená být člověkem. Mám také pocit, že to je často „rozvzpomínání si“ na to, že jsme naživu! Jako bychom na to zapomněli a žili v nějakém divadelním kuse. Jako bychom zapomněli, jak neskutečné to je žít! (vzrušeně) A pak nám to dojde a my si řekneme: „Páni...!“ Život je ... dechberoucí mystérium toho, kdo jsme...“

Jak tohoto pochopení dosáhnout?

Pro mě odpověď na to dává cesta dovnitř. Protože vím, že jsem ztratil spojení s přítomným okamžikem tehdy, když jsem ztratil toto tajemství života, ono mystérium. Kdykoliv si myslím, že „vím“, kdo jsem, nebo že „vím“, co to je život, naprosto jsem se minul s pravdou. Protože pravda je, že ve skutečnosti nemám naprosto žádné ponětí o tom, co je to život... Žádný člověk na celé planetě to neví, o tom jsem přesvědčený...!

Když ale do tajemství Života vstoupíte, když vstoupíte přímo do tohoto hlubokého „nevědění“, zažijete okamžik „Páni, jsem zpátky!“... A jak toho dosáhnout? Skrz počitky a smyslové vnímání. Miluji používat svůj dech. Když se zaměřím přesně jenom na dýchání ... (zhluboka dýchá)... je to tak příjemné... Až sexy... Hmm... „Páni, já dýchám... Není to skvělé?! .... Hmm... To je fakt dobrý...“ Když se ponoříte do skutečného prožívání, vytrhne vás to z vašeho příběhu, který hrajete a žijete, a vrátí vás to zpátky do zázraku života!

Nemůže být život „tady a teď“ jednou z únikových technik, jak zapomenout nebo nevnímat nutkavé myšlenky?

Tuhle otázku mám obzvlášť rád, je fakt dobrá! Často se totiž předpokládá, že zaměřit se na okamžik teď a tady musí být jenom příjemné. Všechno má ale dvě strany a my potřebujeme přijmout paradox života.

Paradox života?

Ano, a sice, že jsme jak v tomto přítomném okamžiku, tak mimo něj. V jedné chvíli. A když se snažíme být jenom v jednom z nich, nepodaří se nám to. Nebude to fungovat, život nebude fungovat. Takže když se prostě ztratíte ve svém příběhu času, váš život jaksi vyschne, stane se dost stresujícím, nahání to strach a chybí mu ten zázračný údiv z toho, že žijete!

Když se ztratíte ve svém příběhu času, váš život jaksi vyschne...

To je jako s naším rozhovorem teď. Naplánovali jsme ho, řídili jsme se podle času, ujistili jsme se navzájem, že ten druhý na opačné straně skutečně je... V praktickém životě se musíme zaobírat otázkou času. Co tak sleduji na různých spirituálních setkáních, často lidé říkají ... hlouposti (směje se a předstírá zaujetí): „Měli bychom žít jenom v přítomném okamžiku!“.... Nenenene...! (vrtí hlavou) S lidmi, kteří žijí právě jenom v teď, v přítomném okamžiku, je to k nevydržení. Jsou jako děti, o které je třeba se starat. Já sám  mám děti a veškerý svůj čas se snažím o to, abych je dostal z přítomného okamžiku. Protože ony v přítomném okamžiku existují přirozeně, jako každé dítě. A já se je z toho snažím dostat uvědomováním si času, třeba tím, že jim připomínám školu nebo příští den, vedu je k uvědomění si budoucnosti, aby se o sebe jednou uměli samy postarat.

Podle vás tedy žít pouze v přítomném okamžiku tady a teď vlastně není možné?

Nejde o to, jestli to je možné. Jde o to, že žít JENOM v přítomném okamžiku je pěkně bláznivé. Protože když žijete JENOM v přítomném okamžiku nebo JENOM v příběhu své osoby, bude váš život dost nesnesitelný. Ale my můžeme oboje: Můžeme žít jak ve všedním životě se všemi praktickými záležitostmi, jaké přináší, tak zároveň jako malé dítě plně v přítomném okamžiku, protože ono tak žije naprosto přirozeně a samo od sebe. Jde to! (přemýšlí) To je nadšení: „Páni!“ (překvapeně, vzrušeně, zvědavě) „Dech!“ (hlasitě se nadýchne) „Barvy! ... Já myslím! .... Já vidím! .... Páni! To je úžasné!“ A tohle probíhá právě teď, v naprosto stejný okamžik, jako když si řeknu: „Jasně, za deset minut musím jít, protože potřebuji udělat to a to...“ Jsme schopni dělat oboje v jediném okamžiku!

A k vaší otázce: Jestliže se snažíme být pouze v okamžitém okamžiku TEĎ a tady, to skutečně forma eskapismu může být. Protože se tím snažíme utéct před starostmi, které přináší život. Ano, jestliže máme ze života opravdu velký strach, můžeme na přítomném okamžiku doslova viset. Jenže takhle život nefunguje. Podle mě to tedy není „buď-anebo“, ale „tak i tak“: jak život v bezčasém teď, tak v toku času. A to potom není eskapismus, ale skutečný přítomný život v toku času.

V čem nejzásadněji změnil „život tady a teď“ dosavadní život vám osobně?

Mění ho pořád, v každém okamžiku. Je to neustálý proces. (přemýšlí) Pro mě to je takové, že pokaždé, když se dostanu hluboko do přítomného okamžiku, zažívám všechno v něm, jako by to bylo poprvé. Podle mě je také nemožné, abyste v rámci přítomného okamžiku do něčeho vstoupili takříkajíc „už zase“; podle mě je tohle „už zas“ možné pouze v té rovině lineárního času. Třeba co se týká mé práce: V příběhu Tima Freka to bude „už zase další den v práci, vyřídit emaily, další pracovní obědy...“ Ale pro Tima v mystériu života to není „už zase“; je to posvátný okamžik a toto mystérium je velmi intenzivní a silné TEĎ. Všechno je nové, čerstvé a nevysvětlitelné.. A tenhle dobrodružný svět se děje právě teď!

A tohle je podle mě ten klíč: láska! Miluji to, že existuji.

(přemýšlí) Tohle mystérium stojí na dvou pilířích: na vděčnosti a lásce.... A tohle je podle mě ten klíč: láska! Miluji to, že existuji. Když jsem plně v přítomném okamžiku, miluji, že žiju. A tahle láska je podle mě to, co chce každý pocítit. Co já chci pocítit.

Co byste lidem doporučil, jak nejlépe žít „život tady a teď“?

Myslím, že důležité je právě ta možnost žít „oboje v jediném okamžiku“, jak jsem o tom mluvil před chvílí. Problém je, že čím víc se snažíme něco někam natlačit, tím těžší to bude vyvážit na druhé straně. Protože nemůžete něco vytlačit úplně pryč; ono se to vrátí! Když ale budu žít „oboje“, uvidím, že potřebuji (zdůrazní) vyrůst a fungovat v praktickém životě v časové linii. Že potřebuji (zdůrazní) svůj příběh, potřebuji Tima. Ale zároveň můžu vidět, že za tímhle vším je zázrak života. Že vlastně nevím, kdo jsem, a co je to, co vytváří životní cestu bytosti, která si říká Tim.

Jak se tento přístup promítá do setkání dvou zdánlivě odlišných bytostí, dvou lidí?

Když se setkám s jiným člověkem, tak se může zdát, že mám nějaké ponětí o tom, kým je. Vidím přeci jeho tvář... Ale dokud se s ním nespojím, nemohu ho skutečně vidět, jeho pravou podstatu. To samé platí i o sobě samém. Přítomnost vědomí, které se samo vyjadřuje skrze obličej, nemůže být viděno. To je ta posvátnost. Mohu ale zahlédnout tehdy, když plně vstoupím do okamžiku. Mohu zahlédnout, že jsem něčím, co normálně vidět nemohu.  Jsem spojen s něčím, co normálně nevidím! A to se v  ten daný okamžik právě děje!

A to doporučení? Nezapomenout na tuto zázračnost života. Být si ji vědomi. A když si jí jsme vědomi, tak se zamilovat do života samého. (přemýšlí) Je velmi snadné nadchnout se pro život, pro nového milence či nový vztah, pro ostatní, které v průběhu života potkáváme... Já ale myslím náš život skutečně milovat! A pak uvidíme, jak posvátný je a co všechno se v něm děje.

 

KDO JE TIM FREKE?

Tim je především člověk, ze kterého radost ze život doslova srší! Sám o sobě říká, že je „filosofem a tím, kdo miluje moudrost“. Prostřednictvím toho se zároveň snaží ostatním předat jednoduchý způsob, jak „zažít hluboké spirituální probuzení“. Používá k tomu vlastní koncept „lucidního života“, který „pomáhá lidem dostat se za jejich vlastní myšlenky a prožít hluboký probuzený stav.“ Tim používá techniku s téměř až pohádkovým názvem „mystérium okamžiku“, která pracuje s naší pozorností.

Tim je zároveň autorem několika knih, novinkou je ta s názvem „Jak dlouhé je teď?“ (How Long Is Now?). Zaujal Vás Tim? Podívejte se na jeho www. Nebo přijďte na seminář s ním v Praze 9.-11. listopadu 2012.

Autor článku: Rina Komorádová

Komentáře

Zpět na předchozí stránku

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021

BRÁNY DOSPĚLOSTI

25. – 31.10.2021